Plní sny lidem, kteří chtějí dělat bláznivé věci. Extrémní cyklista Jan Kopka žene už potřetí sportovní dobrodruhy napříč územím bývalého Československa. Jeho unikátní nonstop závod nazvaný Craft 1000 Miles Adventure, který odstartoval 30. června, je neobvyklou zkouškou fyzických i psychických schopností, která přesahuje rámec běžného sportu.
Cyklisté, chodci, běžci a jeden koloběžkář. To je letošní pole 122 závodníků (ze sedmi zemí) ojedinělé akce Craft 1000 Miles Adventure. Na trati z nejvýchodnější slovenské vesnice Nové Sedlice do Skalné u Chebu se účastníci pohybují pouze vlastní silou a bez jakéhokoliv zabezpečení. Kromě porce 1625 km přes co nejméně obydlená území hrozí i setkání s medvědem. „Tenhle závod byl stvořený pro netradiční zážitky,“ říká jeho zakladatel a dobrodruh Jan Kopka.
Váš závod je v Evropě ojedinělý. Popište, v čem je jeho výjimečnost?
„Je to jeden ze tří závodů ve světě tohoto typu. Jde o závod na dlouhou vzdálenost bez zabezpečení. Jede se nonstop, závodníci jsou na trase až několik týdnů a musí si poradit se vším, co je potká. Zažívají nepředstavitelné dobrodružství.“
|
Craft 1000 Miles Adventure |
|
- Extrémní závod bez zajištění dlouhý přes 1625 km napříč neobydlenými oblastmi bývalého Československa. Akce je jediná svého druhu v Evropě. - Účastníci musí zdolat přesně vyznačenou trasu obou zemí vlastní silou bez jakéhokoliv zabezpečení. - Na start se vydalo 122 cyklistů, chodců, běžců a koloběžkář. - průběh závodu sledujte na www.1000miles.cz. |
Letos organizujete už třetí ročník. Jaké zážitky vám utkvěly nejvíce v hlavě?
„Než jsem zorganizoval první ročník, měl jsem trošku strach, aby nevyšla naprázdno má snaha, a aby lidé pochopili smysl závodu. Ve světě se tyto akce jezdí v opuštěných oblastech, což na území Česka a Slovenska nejde. Proto jsem se bál, že tomu lidé tolik nepropadnou. Ale ukázalo se, že i když je všude kolem civilizace, mohou být lidé úplně sami se sebou. A to je těžké. Zažíváte deprese z opuštění, tedy to samé, co já, když jsem absolvoval nejnáročnější světové adventure závody. Včetně akce Iditarod na Aljašce, kterou jsem v roce 2007 vyhrál.“
Závod se kryje s jubilejním stým ročníkem Tour de France, takže moc není na očích. Známější jsou dokonce i cyklomaratony pro veřejnost s veškerým komfortem. Jak je těžké v této konkurenci vaší myšlenku posadit?
„Tohle je vlastně úplný opak toho, co jste zmínil. V dnešní době se všechny závody předhánějí v tom, který nabídne více komfortu, lepší zázemí a lepší profesionály na startu. Tohle je přesně obráceně. Komfort vůbec nechceme a jsou zakázány podpůrné týmy. To, co si přinesete na start, s tím musíte přežít. Závod je o velkém nekomfortu a nejistotě, která na trase čeká, o vyčerpání a o velkém výkonu. Je to taková pouť, při které si lidé sáhnou fyzicky i psychicky na dno. Trvá to dlouho a je to hodně intenzivní. Díky tomu dochází k duševnímu vyčištění. Závodníci se starají jen o primitivní záležitosti, jako jsou jídlo a nocleh, aby se mohli posouvat po trase dál.“
Na Slovensku hrozí závodníkům nebezpečí setkání s medvědem, nebo nevyzpytatelné romské osady. Dá se popsat, jak velký je faktor strachu?
„Medvědi a cikáni jsou podle dosavadních zkušeností opravdu nevyzpytatelní. Rozdíl je v tom, že u medvědů existují pravidla, jak se chovat. Proto závodníci nesmí v noci spát, ani se pohybovat v horách. Medvědů je opravdu hodně a hrozí napadení. Závodníci u sebe mají jídlo a medvěd cítí na deset kilometrů, takže si vás najde. No a cikáni, ti mají na východním Slovensku hodně osad a ghett, takže jsme se snažili, aby trasa nevedla nikde v jejich okolí.“
Vítěz závodu dostane jen tričko, že závod absolvoval. Proč nedáváte žádné ceny?
„To by pak na závod přišli lidé, kterým jde o jiné myšlenky. Tohle je o prestiži a o tom, že si lidé dokážou, že jsou schopní podat větší výkon, než by čekali. Lidé závodu propadnou natolik, že přestanou řešit své problémy. Pak jsou schopní na trati vyměnit svá rozbitá kola za 150 tisíc za třicet let starou herku, na které dojedou. To je to, co mě přesvědčuje o tom, že to byl krok správným směrem. V Česku totiž do té chvíle chybělo ryzí dobrodružství, které trvá dny a týdny.“
Je to tedy víc závod, nebo dobrodružství?
„Obojí nelze oddělit. Není to závod o přežití, ten najdete třeba v Americe, kdy jedete mezi Skalistými horami a spíte tam, kde hrozí napadení pumou a další zvěří. Nebo na Aljašce, kde jedete ve velkých mrazech, a chyba vás může stát život. Tady je to víc o dobrodružství než o nebezpečí. Není to vyhnané za hranice extrému. Hlavní jsou nevšední zážitky. Soupeři jsou kamarádi, kteří si mezi sebou po pár dnech začnou pomáhat. Myslel jsem, že si u nás už lidé moc nepomáhají, ale tady se přesvědčuji o tom, že to není to pravda.“
Dva dosavadní ročníky vyhrál ultramaratonec Zdeněk Kříž. Letos na startu nebude. Kdo ho může nahradit?
„Vůbec si netroufám tipovat. Letos na startu není tak výrazná osobnost. Tipuji někoho, kdo už závod jel, protože ta zkušenost je cenná a příprava je velmi důležitá. Kdo už stál na startu, má obrovský náskok. Každé kilo výbavy navíc se den po dni a kilometr po kilometru projevuje a těžkne.“
