Nalákat diskařskou legendu, osmapadesátiletého Imricha Bugára do televizní taneční soutěže StarDance, nebylo jen tak. Urostlý diskobolos, který v dobách své největší slávy vážil sto třicet kilo, nechodil do tanečních a podle svých slov umí na parketě jen šlapat zelí. V šesté řadě populární show, která začíná 2. listopadu - po měsíci váhání - chybět nebude.
Jak jste se vůbec do soutěže dostal?
„Oslovili mě z České televize a skoro měsíc jim to trvalo, než mě ukecali. Kačka Baďurová i Tomáš Dvořák mi tvrdili, že je to dřina, ale i sranda. A že je tam taky trochu tance. Tak jsem si řekl, že to teda zkusím, když je tam toho tance jenom trochu. Pak jsem zjistil, že musí být pět tréninků týdně, aby to vypadalo k něčemu.“
Proč jste ale váhal celý měsíc?´
„Nejsem žádný tanečník. Žádné základní kroky jsem neznal. Mému tanečnímu stylu se odborně říká zelí (respektive šlapání zelí). Když mě na Plese olympioniků po půlnoci ukecali na nějaký tanec, to už jsem vždycky skoro nemohl. Aby manželka neřekla, že byla na plese a netancovala, tak jsme udělali dvě kola.“
Že vy jste nechodil do tanečních!?
„Můj taneční parket byl diskařský kruh, dva a půl metru, dvacet jedna sezon. Na parketu, tam je prostoru, hned si můžu udělat víc kroků.“
Podívejte se na první záběry z VI. řady
Umíte už nasadit ten správný výraz v obličeji?
„Teprve až ty kroky budu dělat automaticky, můžu k tomu přidat takzvaný ksichty. To musí být, pořád chtějí, abychom se u toho usmívali. Člověku se nedostává vzduchu, kyslík chybí a teďka se usmívejte!“
Nelitujete toho ani trochu, že jste se přihlásil?
„Vůbec ne. Teďka už je to pohoda. Budu se snažit, abych předvedl slušný výkon. A podařilo se mi to, s čím jsem do toho šel – že se to naučím a přesvědčím některé lidi, že i medvěd může na parketě trochu zazářit.“
Celý rozhovor čtěte v pondělním vydání deníku Sport
