28. července 2014 • 00:00

Na cestě za adrenalinovými zážitky ve Španělsku: via ferrata na Montserratu

Prezentace klienta
TOP VIDEA
Zima dohnal(a) Slavii, Trpišovského díl viny. Sparta má víc herní nadstavby
Q&A: Zadinův výstup. Dědkova práce? Co Varaďa do Sparty a Hořava v Kladně?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Tobias Mews jede s kolegy a s vozem SEAT Leon ST od horských vrcholků až na břeh moře v severním Španělsku a cestou překonává řadu výzev. Podívejte se, jak zvládl výstup zajištěnou cestou v severním Španělsku.



Článek původně vyšel v Daily telegraph SEAT

Nyní se nacházejí na Montserratu a chystají se vyšplhat na Sant Jeroni 45 kilometrů západně od Barcelony.

S nadmořskou výškou 1 236 metrů to je nevyšší vrchol katalánské roviny. Členy týmu čeká výstup zajištěnou cestou (via ferrata).

Via Ferrata *
Video se připravuje ...

 

Tým

Tobias Mews

Tobias Mews vede týden náročných úkolů v Pyrenejích. Šestatřicetiletý novinář a redaktor rubriky Telegraph Men popisuje sám sebe jako „extrémního sportovce“ – a s radostí připouští, že to je funkce i kariéra a že je to do značné míry jeho vlastní dílo.

„Extrémní sportovec – to není slovní spojení, které by člověk slýchal velmi často,“ říká s úsměvem. „Většina lidí si říká ultramaratonští běžci nebo ultraatleti nebo vytrvalostní sportovci nebo nějak podobně. Já však dělám mnoho různých věcí, a všechny jsou navíc docela dobrodružné.“

Jeho vášeň pro atletiku a dobrodružství ho přivedla ke zdolání některých z největších výzev na naší planetě včetně ultramaratonů North Face Ultra Trail du Mont Blanc, Jungle Ultra, běhu Gore-Tex Transalpine Run a mezinárodního kanoistického závodu z Devizes do Westminsteru.

„Poloha je klíčová,“ tvrdí. „Pokud řeknete ‚běžím maraton‘, lidé odpoví ‚OK, skvělé, z Londýna do Brightonu‘… Když však řeknete ‚běžím maraton v Andách‘, pak to najednou lidé začnou vnímat úplně jinak.“

Mews předtím sloužil v armádě. Ale nikdy se necítil tak silný, zdatný a připravený pro zvládání překážek jako nyní. „Většina lidí chce nejsnadnější možnost, ale opustit vyšlapanou cestu… přesně to mám rád. To je vzrušení.“

Foto Seat

Reuben Tabner

Reuben Tabner popisuje sám sebe jako „hledače dobrodružství“. Celý život třiatřicetiletého fotografa se točí kolem objevování – nová místa, nová dobrodružství, nové limity, k nimž se může propracovat.

„Vždy se snažím prozkoumávat nedotčená místa – a extrémní výpravy jsou způsob, jak toho dosáhnout,“ vysvětluje. „Musím podávat maximální výkony v novém prostředí a zároveň prožívám nové věci. Nemusí to být nutně divočina – prostě jen místo, na němž musíte opustit svou zónu pohodlí.“

Tabner je nadšený ultraběžec, který kombinuje vytrvalostní běh se zdravou dávkou extrémních fyzických podmínek. Navíc se účastní závodů na horských kolech, jako je například Strathpuffer 24, čtyřiadvacetihodinový zimní závod pořádaný na úplném severu Skotska.

Všechna svá dobrodružství zaznamenává na svém blogu reubentabner.com. „Vyrůstal jsem na okraji národního parku North York Moors, takže co si pamatuji, vždy jsem podnikal průzkumné výpravy do polí, lesů a vřesovišť a domů jsem se vracel pořádně špinavý,“ říká.

Tabner má velkou radost, že může kombinovat svou vášeň pro divoké výzvy s týdnem dobrodružství s Tobiasem Mewsem. A nic nevylučuje.

„Neexistuje nic, o čem bych mohl prohlásit, že bych to nedělal,“ říká se smíchem.

Foto Seat

Sophie Robertsová

Sophie Robertsová není člověk, který by utíkal před jakoukoli výzvou. Osmadvacetiletá žena z východního Londýna se živí pomáháním nově založeným společnostem. Od své účasti v závodě džunglí na Borneu v roce 2008 vyhledává s oblibou extrémní výzvy.

Nyní s radostí přiznává, že je „závislá na dobrodružství“. Jen v uplynulých dvou letech se postavila na start závodů Ironman, šplhala po Alpách, zvládla Výzvu tří vrcholů (3 Peaks Challenge; 692 kilometrů jízdy na kole a zdolání vrcholů Ben Nevis, Scafell Pike a Snowdon během tří dnů), zvítězila v plaveckých závodech na volném moři…

„Cokoli člověka dostane mimo jeho komfortní zónu, je výzva,“ říká.

Foto Seat

Přestože se Robertsová nyní označuje za dobrodruha„téměř“ na plný úvazek, s radostí přiznává, že se touto posedlostí nakazila docela pozdě – až ve 24 letech. „Práce se mi stala rutinou, a tak jsem hledala nějakou novou a vzrušující činnost,“ říká. „Doslechla jsem se o závodě džunglí na Borneu, a tak jsem si řekla: ‚Proč ne? Zkusím to.‘“

Robertsová ten závod nejen dokončila, ale její tým se umístil na druhém místě. A od tohoto okamžiku se neohlížela zpátky. Všechny své akce nyní zaznamenává na svém blogu www.challengesophie.com – a dokonce si pro budoucí výzvy zajistila sponzory Brewdog a Sportpursuit.com

 

 

Články odjinud


Články odjinud