+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
10. února 2015 • 11:41

Předseda ČOV Kejval o financování sportu: Teď děláme revoluci

Předseda ČOV Jiří Kejval se snaží o větší podporu státu pro český sport
TOP VIDEA
Slávisté si spravili chuť po prohře s Libercem, převzali klíč města Prahy Slávisté si spravili chuť po prohře s Libercem, převzali klíč města Prahy
NEJ zákroky bundesligy: Hrádecký vychytal Dortmund, gólman Hoffenheimu lapil penaltu NEJ zákroky bundesligy: Hrádecký vychytal Dortmund, gólman Hoffenheimu lapil penaltu
VŠECHNA VIDEA ZDE

SERIÁL SPORTU | Různé názory ve sportovním prostředí jsou podle předsedy Českého olympijského výboru (ČOV) Jiřího Kejvala jen přirozeným důkazem jeho různorodosti. Šéf českého olympismu věří, že pohrobky pohušákovského systému naopak spojuje krize a snaha zajistit dlouhodobé a systematické financování českého sportu, jehož státní podpora patří k nejnižším v Evropě.



V elegantně zařízeném sídle ČOV na pražských Vinohradech, jehož stěny zdobí fotografie minulých i současných šampionů, nemá ani vlastní kancelář. „Scházím se tu s partnery a vedu tu řadu jednání, ale kancelář nepotřebuju,“ vysvětluje bývalý reprezentační veslař. Jiří Kejval je v současnosti mimořádně zaměstnaný muž: vzal na sebe roli mluvčího českého sportu ve vztahu s politiky. A bere ji vážně. „Obcházím teď všechny svazy. Děláme revoluci,“ říká zapáleně.

V současnosti mohou provozovatelé loterií a kurzových sázek věnovat až 25 procent z loterijní daně prostřednictvím ČOV sportu. Jak jste spokojený s loňským přínosem 443,5 milionu korun?
„Původně jsme plánovali, že dostaneme 350 milionů, takže těch zhruba 440 milionů bylo vysoko nad naše očekávání. Nedoufali jsme, že se se všemi loterijními společnostmi domluvíme, navíc byla s těmito odvody v minulosti spousta problémů. Provozovatelé loterií riskují, že pokud bychom s těmi penězi nenakládali řádně, tak se ještě dostanou do nějakého maléru – minimálně mediálně. Začátek byl pro nás hodně složitý a je pro nás milým překvapením, že nám všechny firmy poskytly maximální částku, které byly schopné.“

Peníze tedy máte a teď přichází to nejdůležitější: jak s nimi nakládat?
„Základní princip je, že devadesát procent všech prostředků jde na organizovaný sport mládeže ve sportovních svazech. Deset procent putuje na podporu neorganizovaného sportu zejména v programu Česko sportuje, ať už to je projekt Sazka Olympijský víceboj, ČUS Sportuj s námi či Odznak všestrannosti olympijských vítězů.“

A jste přesvědčen, že těch devadesát procent je využito správně?
„Tyhle peníze dostává 99 sportovních svazů. Každý na to má separátní projekt. Zásadní parametr je, že se finance z loterií nemusí utratit do konce kalendářního roku – jak je tomu u státních peněz – ale během tří let. Většina sportovních organizací totiž neutratí peníze okamžitě a v plném objemu, na místo toho připravují smysluplné projekty, což kvitujeme. Důležité je, aby peníze fungovaly dlouhodobě, dalo se s nimi dobře hospodařit a aby se mohly připravovat dlouhodobé programy.“

Seriál rozhovorů deníku Sport - MOCNÍ českého sportu
PONDĚLÍ: Miroslav Pelta, předseda FAČR - VÍCE ZDE>>>
ÚTERÝ: Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru
STŘEDA: Miroslav Jansta, předseda České unie sportu
ČTVRTEK: Marcel Chládek, ministr školství mládeže a tělovýchovy
PÁTEK: Andrej Babiš, ministr financí
SOBOTA: Miroslav Černošek, majitel agentury Česká sportovní

Můžete být konkrétnější?
„Všude se to musí použít především pro děti a pro mládež. Co nejvíc chybí, jsou trenéři. Vy musíte mít dlouhodobou jistotou, že ty peníze budete mít. Protože vezmete chlapy, kteří pracují ve fabrikách, v kancelářích, a musíte je přesvědčit, že pro ně máte zajištěné dlouhodobé financování, takže se mohou vzdát svého zaměstnání. V dnešní době není legrace spojit svoji životní perspektivu se sportem. A současné diskuse na téma loterijních peněz tomu už vůbec nepomáhají.“

Co říkáte na návrh ministra financí Andreje Babiše, jemuž se současný systém podpory sportu z loterií nelíbí, ale na druhou stranu navrhuje nový způsob zdanění hazardu, díky kterému by podle něj do sportu mohlo téct od státu ročně šest miliard korun? Byl by to dvojnásobek současných tří miliard…
„Překážkou je, že se peníze do sportu podmiňují výběrem z loterií. Jsem rád, že pan ministr mluvil o tom, že sport potřebuje tři miliardy navíc. To je konkrétní částka. Je to poprvé, kdy od vysokého politika slyším, že by takovéto peníze měly přijít do sportu. To je fajn. Pokud by se nově vybralo šest miliard z loterií navíc, šlo by o několikanásobné navýšení příjmů. A to je velmi ambiciózní předpoklad. Nechceme být závislí na tom, zda se předpoklad naplní, nebo ne.“

Takže se k návrhu stavíte spíše rezervovaně...
„Já bych si z toho nechal následující informaci: vláda vnímá, že sport je podfi nancovaný. Hovoří o částce tří miliard korun, aby mu mohla nějakým způsobem pomoct. Na druhou stranu, sport musí být financovaný vícezdrojově. Všude v Evropě, vyjma Malty a Litvy, jsou výnosy z loterií dávány různými způsoby do sportu. Ve Finsku jde sto procent výtěžku do sportu. Funguje to velmi dobře. Známe všechny modely, kdy to jde přes různé organizace nebo přes národní olympijský výbor. Peníze se rozdělují pod veřejnou kontrolou a s maximální mírou transparentnosti. Nechápu, proč když sportu chce ministerstvo financí přidat tři miliardy, z jakého důvodu by mu mělo vzít oněch zhruba 400 milionů z loterií?“

Proč by ale měl peníze přerozdělovat právě ČOV?
„Ve světě je to nejčastější model, že národní olympijský výbor část financí přijímá. To není žádná anomálie v rámci České republiky. Vím určitě, že je to třeba ve Španělsku a Holandsku. V řadě zemí je to grantová agentura. V jiných zemích zase speciální agentura. V Británii jde o agenturu UK Sport, což je společnost, kde napůl sedí zástupci vládní garnitury a napůl zástupci sportovního prostředí. Chceme-li vícezdrojové a stabilní financování sportu, pak peníze z loterií nemůže zasílat stát. Obecně je princip posílat loterijní prostředky přes národní olympijský výbor správný, sportovní prostředí s tím souhlasí. Je to pojistka, když se přestane státnímu rozpočtu dařit.“

Andrej Babiš chtěl, aby peníze rozdělovalo ministerstvo školství, což se vám nelíbí, že?
„My chceme, aby šly nové tři miliardy přes ministerstvo školství. Ty peníze, o kterých mluvil pan ministr Babiš, by byly super. To by bylo vynikající. Ale neradi bychom, aby to bylo provazováno s výběrem z loterií. Nechceme končit tím, že očekávání ministerstva financí nebyla naplněna, a sport proto nemůže žádné peníze dostat. A znovu připomenu důležitou věc: účetní období, kdy státní peníze je nutné vyúčtovat do konce roku. Pokud budou svazy stoprocentně závislé na příjmech od státu, pak podle tohoto principu pro ně budou některé věci neřešitelné. Podívejte se třeba na lyžaře, jak vzdali Světové poháry.“

Jak to myslíte?
„To nebyla chyba ministerstva, šlo o chybu systému. Svaz lyžařů ČR zrušil Světový pohár den poté, co byl schválen státní rozpočet. Ministerstvo nemohlo peníze rozdělit, dokud nebyl schválen státní rozpočet. Lyžaři si ale nemohli zažádat předtím, protože jim byl Světový pohár přidělen později. Státní peníze mají nějaký režim. Je to fajn, dá se s tím pracovat, ale nemůže to být sto procent rozpočtu svazu. Protože potom svaz nemůže fungovat, operativně reagovat. Vždycky musíte pracovat s nějakou rezervou.“

Dobře, ale znovu: proč je právě ČOV zárukou toho, že to bude fungovat správně?
„Opíráme se o hlubokou znalost lidí v expertní skupině, kteří mají zkušenost s olympijskými i neolympijskými sporty. Libor Varhaník (místopředseda ČOV a šéf svazu atletiky) a jeho pracovní skupina složená ze zástupců sportovních spolků po projednání Národní radou pro sport MŠMT navrhla, jak se loterijní peníze budou využívat. Tříletá lhůta umožňuje řešit problémy svazů. A chceme, aby se finance nemohly zneužívat.“

Jak toho hodláte docílit?
„Audit nyní provede renomovaná mezinárodní auditorská společnost. Kdybychom řekli, že se musí všechno utratit v kalendářním roce, tak by došlo k bezhlavému utrácení za nesmysly. Nechtěli bychom, aby se loterijní peníze nevybraly a sport přišel i o těch zhruba 440 milionů. A bohužel je to situace, kterou jsme od roku 1990 zažili několikrát. Sliby versus nenaplněná očekávání, to se událo se posledních dvacet let mnohokrát. Proto jsme se dostali z 0,68 procenta státního rozpočtu na 0,18. Přesně takhle.“

Tohle riziko je reálné?
„Jak už jsem řekl, riziko je enormní. To je o vrabci v hrsti a holubovi na střeše. Jsem ale rád, že padla částka tři miliardy, a jsem rád, že to padlo z úst ministra financí. Na jedné straně konkrétní návrh, naprosto natvrdo napsaný. Na druhé straně nějaké prohlášení, které se může rozplynout a je postavené na velmi optimistickém očekávání.“

Vy si na rozdíl od pana ministra nemyslíte, že by tolik peněz do sportu opravdu mohlo jít?
„Já nechci polemizovat s ministrem Babišem. Ale nechápu, že když bude tak skvělý výběr daní, proč by se měly sportu současné loterijní odvody sebrat? Navíc jde o režim peněz a jeho nastavení, všechny svazy jsou o tom zpravené. Dohodli jsme se na tom, jak je budeme využívat. Jsou připravené velké projekty, které můžou zásadním způsobem pomoct.“

Pojďme se ještě vrátit k roli ČOV při rozdělování financí. Jak by podle vás měly peníze téct? Nemůžete mít přece detailní přehled o potřebách jednotlivých sportů.
„Základní stavebním článkem jsou svazy, z toho vycházíme. Vedení svazů se zodpovídá své základně, je to klasická spolková činnost. Vměšování státu do sportu jako takové je v zásadním rozporu s mezinárodním právem. Politici mají občas pocit, že dali peníze, tak budou rozhodovat, kdo bude hrát v kvalifi kačním utkání na levém křídle proti Holandsku. To je ale zásadní nepochopení věci.“

Takže ČOV má politiky odkázat do patřičných mezí?
„Nezávislost sportu je základním principem Olympijské charty a potvrdila ji nedávno i rezoluce OSN. Vím, že je to pro některé politiky těžko k pochopení. Rozhodují o provozu na silnicích, vodní cestách, ve vzduchu. A najednou nastoupí jedenáctka a oni nemůžou rozhodovat, kdo tam bude. Ale tak to je.“

Zmínil jste, že svazy by měly být hlavními příjemci. Vnímají svazy ČOV také tak? Jste pro ně jejich hlasem směrem k politikům?
„Tak se sportovní prostředí dohodlo. Shodli jsme se na jedenácti základních bodech, o kterých si myslíme, že všechny sporty spojují. Obcházím jednotlivé svazy, jednám s nimi, domlouváme se na prioritách. A shodli jsme se i na tom, že sto svazů nemůže chodit na ministerstvo, že potřebujeme být jednotní.“

Rozpory uvnitř sportu jsou ale zřetelné. Například částečné napětí, které panuje mezi ČOV a Českou unií sportu (ČUS) v čele s Miroslavem Janstou.
„Řadě lidí tenhle stav vyhovuje, protože mají své prošlapané cestičky, umí v tom chodit a v zásadě se jim daří dobře. Takhle to ale nemůže být, od minulého roku visí kompletní systém dotací na webu MŠMT, můžete se kouknout, kdo kolik dostal peněz a jak. To je věc naprosto nevídaná, zásadní změna. To samozřejmě tyhle lidi poškozuje. Pak chodí střídavě za mnou a za Mirkem a říkají: Jansta dělá tohle a támhleto, bacha, jde po tobě. Já potom přijdu za Mirkem a zjistím, že jemu říkají v podstatě totéž. Svým způsobem vás to ovlivní, nastartuje proti tomu druhému. Ale myslím, že se to zveličuje.“

Jaká je ale motivace lidí vnést rozpor mezi ČOV a ČUS?
„Já bych to neviděl jako rozpor mezi těmi dvěma organizacemi, já bych to viděl spíš personálně.“

Vy versus Jansta?
„Tak to vidí lidé, kterým vyhovují staré pořádky. Ale my máme společné schůze, koordinujeme věci. Nemáme špatné vztahy. Hlavní osobou ČUS je Honza Boháč, předseda kanoistiky, můj kolega, znám ho třicet let, jsme kamarádi. Navíc sport – to jsou miliony lidí a nikdy ty věci nebudou úplně stoprocentní. Nemůže to být tak, že se chytneme kolem ramen a budeme se mít strašně rádi. Ale jsem přesvědčen, že v osmdesáti, devadesáti procentech máme naprosto jasno. Děláme tady největší změnu za posledních sedmdesát let. Ve sportu neproběhla v roce 1989 žádná revoluce jako ve zbytku společnosti. Hušák, který opanoval to, co zbylo po ČSTV, neměl zájem na tom, aby tady proběhla nějaká změna, jemu ten stav vyhovoval.“

Jak tedy rozdělení kompetencí mezi ČOV a ČUS funguje v praxi?
„Pořád hledáme cestu. Jasně jsme si rozdělili, že ČOV má především na starosti vztahy s ministerstvem a vládou, a ČUS má na starosti všechno od krajů dolů. To ale neznamená, že Mirek Jansta se nemůže sebrat a jít za ministrem financí a vyjednat u něj lepší podmínky k tomu, aby dostávaly jednoty lepší finance.“

Zvenčí to ovšem může působit jako boj dvou organizací o tok peněz.
„Tak to není. My nechceme, aby přes olympijský výbor chodily peníze ze státního rozpočtu, to je nesmysl. Proč by tudy měly chodit tyto peníze? My chceme, aby šly z ministerstva napřímo, nejkratší cestou. Ke všem. Ale chceme, aby bylo jasné, že sportovní svazy jsou nejdůležitější. Na ministerstvu sedí na odboru sportu pouze dvanáct lidí a není možné, aby peníze chodily přímo do oddílů a jednot, těch je asi 35 tisíc… Chceme, aby svazy rozhodovaly a byly za své rozhodování plně odpovědné.“

Když má svaz pocit, že má málo peněz, jde za vámi, nebo za panem Janstou?
„To záleží na osobních vztazích, já jsem ve sportu dlouhá léta a znám těch lidí podstatně víc než on. Ale každý máme své vazby a vzájemně věci konzultujeme.“

Takže vy jste pro ně partnerem?
„Já bych to nerozděloval. Mirek Jansta je uznávaný lobbista a má na věci často jiný pohled, a to nemyslím ve zlém. Pro mě je důležitý transparentní systém za každou cenu. Teď si třeba stěžuje biatlon. To byl malý sport, ale teď obrovsky narostl a má úspěchy. Potřebuje víc peněz. Jenže ministr – celkem správně – řekl, že meziročně můžete narůst nebo spadnout jen o deset procent. Takže já teď budu interpelovat u pana ministra, aby to řešil z nějaké rezervy, protože ta situace je mimořádná. Ale nebudeme kvůli tomu měnit celý systém a pravidla.“

To, co vám lidé vyčítají, a co je příčinou některých sporů, jsou vaše vztahy s podnikatelem Jiřím Bisem, který se dostal do přímého sporu s Janstou ohledně vlivu v horských střediscích.
„Jiří Bis je předseda mediální komise, to schválil výkonný výbor. A já jsem mimořádně spokojený s tím, jak ČOV teď komunikuje. Pan Bis všechno dělá zadarmo, stojí ho to spoustu peněz a času a nemá z toho nic.“

Tak proč vám ho lidé předhazují?
„Oni se osobně nepohodli s Mirkem Janstou a do toho se nehodlám pouštět. Ale rozumím tomu. Jak už jsem říkal, všichni se nemůžou mít pořád rádi. Došlo tam k nějakému konfliktu. Mě to netěší, ale tak to bohužel je. Pro ČOV je spolupráce s Jiřím Bisem velmi přínosná pro jeho kontakty a dlouholeté odborné know-how.“

Není paradoxní, že teď musíte sport obhajovat? Vnímáte jeho momentálně pošpiněnou image?
„Sport je sám sobě největším nepřítelem. Musíme se očistit od toho, co bylo, a musíme se naučit nakládat se svobodou. Ale vztahy ve sportovním prostředí se teď lepší a učíme se spolu žít. Ukázalo se, že peníze na sportování získat jde. A to nikdy nebylo. I díky tomu se sporty učí respektovat jeden druhého.“

 







Klasická verze
Mobilní verze