Olympijský vítěz, mistr světa, mistr Evropy – dvoumetrový chlap jako ze železa, který se chystá na boje v těžké váze. Na první pohled vypadá Lukáš Krpálek jako neporazitelný chasník. Jenže i on si na cestě za triumfy prošel pády a zkouškami. „Na soustředění v Japonsku jsem po večerech brečel,“ přiznává v otevřeném rozhovoru v pořadu Overtime na iSport.cz.
Krpálkova cesta k judu vedla i přes klukovský obdiv k akčním filmům. „S bráchou jsme se koukali na bojové filmy s Van Dammem , dívali jsme se na Rockyho... Vždycky nás bavilo se s někým prát,“ vzpomíná na úplné začátky nejlepší sportovec Česka za rok 2016. „Kdybychom s bráchou nesportovali, naši by se zbláznili. Byli jsme hodně divocí. Do haly na tréninky jsme se chodili vybít a doma to už pak bylo klidnější,“ dodává s úsměvem.
Pozdější šampion ale neměl cestu ke slávě rozmyšlenou. „Vždycky jsem bral judo jako kroužek, kam se chodím poprat. Nevěděl jsem, že se dá dostat někam dál,“ říká Krpálek . Jenže velký talent ho přivedl v sedmnácti až na soustředění do Japonska. A tam čekala velká zkouška.
„Byl jsem tam jeden z nejmladších a byli jsme tam třeba měsíc a půl. Nikdy předtím jsem na takovém soustředění nebyl, fakt jsem tam trpěl a po večerech brečel, že chci domů a že je toho moc,“ vybavuje si vítěz z Ria. „Tréninky trvaly třeba tři a půl hodiny a v té době mě všichni mlátili... Říkal jsem si, jestli to má člověk zapotřebí.“
Jenže mladý bojovník se nenechal zlomit. Vydržel. A nelituje. „Judo člověka vychová k úctě,“ je přesvědčený Krpálek.
Podívejte se na první část rozhovoru s Lukášem Krpálkem v pořadu Overtime