O víkendu vstoupil akrobatický pilot Martin Šonka do své páté sezony prestižní světové série Red Bull Air Race s úkolem konečně vyhrát. Hned v prvním závodě v Abú Zabí se mu to podařilo a ve finálovém souboji byl navíc o vteřinu rychlejší než druhý Španěl Velarde. Premiérovým úspěchem se z českého letce stal okamžitě jeden z největších adeptů na celkové vítězství v šampionátu.
Už si uvědomujete, že jste konečně dokázal vyhrát závod Air Race?
„Už si to tak nějak uvědomuji, že si nedělal nikdo srandu a opravdu jsem vyhrál. Ty první okamžiky jsou takový zvláštní pocit. Člověku to pořád ještě nedochází, ale teď mám obrovskou radost.“
Co se podle vás zlomilo, že jste v páté sezoně dokázal zvítězit?
„Lítali jsme dobře už loni, akorát jsem to často něčím pokazil v závodě. Letadlo jsem měl nové a nastavené tak, že mi nevyhovovalo. Teď už je dobře nastavené přímo na mě. Zároveň jsem si nepřipustil nervozitu a stres ze začátku sezony jako loni, kdy jsem byl diskvalifikovaný. Psychicky i mentálně jsem byl uvolněný a soustředil se jen na létání. Všechno to do sebe skvěle zapadalo.“
Rázem jste se stal jedním z největších favoritů na mistrovský titul. Nebude vás to svazovat?
„Na to je ještě brzy, ale jsem na to zvědavý. Myslím si, že by to mohlo být naopak a tu nervozitu ze sebe dostanu. Dokázal jsem si, že na to mám a s mým týmem můžeme vyhrát. Teď si víc věřím a doufám, že to tlak ze mě úplně sejme. Dřív jsem se pořád trápil, proč mi to nejde a neustále nad tím přemýšlel před spaním nebo i po probuzení.“
Jak probíhala v Abú Zabí oslava premiérového triumfu?
„Žádná velká oslava to nebyla, i když účinky možná ano. Po tom napětí a únavě organismu jsem vypil půl piva a měl jsem ji s odpuštěním jak z praku. Nejdřív jsme ale s týmem rozebírali na letišti letadlo, a pak se šlo teprve slavit. Měl jsem tři až čtyři piva, ale účinkovalo to na mě jako bych měl minimálně dvojnásobné množství. Když se mi nedaří, tak na večírky nechodím a zpytuju svědomí. Nyní jsme si to s týmem užili, Kluci mi skvěle připravili letadlo a postarali se o vše okolo a na mě bylo jen to létání. Byla to týmová práce.“
Neutěšoval jste na párty vašeho krajana a soupeře Petra Kopfsteina, který v závodě chyboval a přišel o body?
„S Petrem jsme to po závodě hodně rozebírali. Loni jsem byl mistr v hloupých chybách během závodu a teď to potkalo jeho. Bere to sportovně, ale hodně ho to mrzí. Byl kandidátem na dobré umístění… Mrzí mě to, protože by bylo nejkrásnější, kdyby na podiu stáli dva Češi. Věřím, že se nám to povede a sejdeme se spolu na stupních vítězů třeba už v příštím závodě.“
Nemrzí vás, že se další závod poletí až v půlce dubna v Americe?
„Potřeboval bych okamžitě sednout do kokpitu a zase závodit. To se ale nedá nic dělat. Jsem zvědavý, jak se ta pauza podepíše na mě a na soupeřích. Mám ale nápady co vylepšovat na letadle a můžeme tak do dubna na tom pracovat. Ono to rychle uteče a budu zase závodit.“
