Jeho kajak je jiný než lodě soupeřů. Protože Josef Dostál měří přes dva metry a jeho závodní váha bývá na třech jedničkách (111 kilogramů), musí mu výrobce chystat speciál. Delší, aby měl český mistr světa kam složit nohy, a také s dobrým výtlakem, aby se trup moc nenořil do vody. Pohled na takovou tělesnou konstituci vyvolá otázku - je základem dobrého zdraví, nebo je člověk naopak náchylný k nemocem či zraněním? U Dostála platí to první, ve všech ohledech potvrzuje, že je „přírodňák“.
Byl jste vždycky takový chlapák?
Už odmala jsem byl statný, žádná souška. Ale nepřišlo mi na tom nic mimořádného, nepřipadal jsem si až tak jinačí, protože na závodech jsem nepřišel do styku s vrstevníky. Automaticky mě brali za staršího. Obtíže jsem cítil kolem sedmnáctého roku, to jsem vyrostl do tramvajové výšky a vždycky jsem se při nastupování praštil do hlavy, to bylo nepříjemné. Když jsme se fotili ve skupině, musel jsem dozadu, do poslední řady, jinak by přese mě nebylo vidět.
Potřebujete s takovým tělem něco jiného než u průměrně vzrostlí lidé?
Vždycky jsem svoje tělo bral jako samozřejmost. Nikdy jsem se nestravoval jinak než ostatní, jen jsem toho asi o trochu víc snědl. Jasně, problém nastane, když přijdu do obchodu. Většinou se radši hned ptám na velikosti a po odpovědi většinou hned odcházím. Hlavně s botami je problém, když ohlásím číslo 50, rovnou mi řeknou „tak to se nezlobte“. Ale ve sportu je to dobré, tam přináší moje tělo výhody.
Opravdu? Laik by řekl, že tolik váhy v lodi představuje hendikep.
Vůbec ne, doženu to silou. I když je pravda, že zbytečná kila do lodě nepatří. My totiž nepotřebujeme nohy, a kdybychom je měli svalnaté, brzdily by nás. I na mně je vidět ta naše anomálie, dělají si ze mě srandu, jak vypadám. To se ale nedá nic dělat, v posilovně zkrátka jedu od pasu nahoru.
Ve sportovních odvětvích vyžadujících vysokou zátěž, navíc v kombinaci s určitými anomáliemi, je prý těžké se nechat pojistit.
To je. U nás je kanoistika u pojišťoven bohužel ve stejné škatuli jako slalom na divoké vodě, kde jsou úrazy časté, občas se někdo utopí. U nás hrozí snad jenom infarkt, nedokážu si představit, jak by si člověk v lodi zlomil nohu nebo odchlípnul nehet na ruce. Ani u nás vrcholových sportovců toho moc nehrozí, snad kdybych v zimě spadl do studené vody a plaval kilometr ke břehu. Spíš si u doplňkových sportů natrhnu sval nebo vyvrknu kotník.
Vlastně si nepamatuji, že byste vynechal závod nebo přerušil trénink kvůli potížím se zdravím. Staráte se o sebe tak dobře?
Vůbec nevím, že bych se nějak vědomě a dlouhodobě staral. Ale jestli to dělám, může za to domácí výchova. Vím, co nesmím, protože mě rodiče vedli k zodpovědnosti. Od nich mám, že se o tělo musím starat, ale jinak si nemyslím, že bych přidával něco navíc. Leccos jsem postřehl u jiných, ale nenechávám na sebe moc působit kampaně nebo strategie. Přistupuju k věci přirozeně - když se přiblíží chřipková nebo angínová epidemie, začnu víc jíst zeleninu a začnu se vyhýbat větším shromážděním lidí. Umělé vitamíny nebo stravovací doplňky nepodporuju.
Někteří specialisté ovšem tvrdí, že maximální fyzický výkon bez výživových preparátů není možný, že je sportovec podvyživený.
Já zastávám názor, že možný je. Každý výživový a sportovní dietolog vám řekne něco jiného. Já se svým trenérem Karlem Leštinou zastávám cestu čistého sportu. Tělo by mělo získávat živiny a pomocné látky pouze z normální stravy. Razíme teorii, že je lepší se pořádně a kvalitně najíst.
Co na to říkají lékaři a specialisté, s nimiž jako sportovec přijdete do styku?
Spíš si pamatuju, co mě učila obvodní dětská lékařka, když jsem byl nemocný. Říkala mi jiné věci než jiným lidem, protože věděla, že jsem sportovec a potřebuju si odpočinout, dobře poznala, že to pramenilo z únavy. Konzultoval jsem s ní tréninky, třeba kdy na ně chodit, kdy vynechat, to bylo dobré kvůli prevenci. K žádnému lékaři na zdravou výživu ani na zdravý životní styl jsem nechodil. Chápu, že na to někdo má v oboru několikaletou praxi, tak možná až budu někdy nemocný.
Setkal jste se někdy s alternativní medicínou?
Vím, že to není žádná šarlatánská pavěda, že něco do sebe má. Ano, zajímal jsem se o alternativu, objevil tam zajímavé věci a myslím, že fungují. Koukal jsem, co dokážou různá léčitelství a jak se získávají některé látky, například antibiotika. Člověk by měl uvážit některé věci - co potřebuje, co je lobby farmaceutických firem, jestli by se to, co ho trápí, dalo napravit přírodními látkami.
Pak jsou tu radikální názory na stravování, například někteří kulturisté se demonstrují jako vegani.
Do toho nevidím, ale bílkoviny v mase se určitě nahradit dají. Jestli se dá veganská strava uplatnit ve sportu, proč ne? Nicméně já mám maso velice rád a nemám osobní zkušenost. Až teprve
kdybych ho sám nejedl, byl bych schopen říct, že se bez něj člověk obejde.
Když hovoříte o čisté cestě, máte výrazně negativní vztah k případům dopingu? Poslední dobou se hodně relativizuje, co je a není nedovolená pomoc.
Doping bude vždycky dál než antidopingové kontroly. V některých sportech, kde jsou na tom finančně velice dobře a mohou si dovolit zaplatit lékařské týmy, tam asi nějaké podpůrné prostředky fungují. U nás v kanoistice a podobných sportech není tahle věc tak dobře podchycená. Naštěstí u nás nejsou takové peníze, ze kterých by se dali uplácet komisaři nebo financovat celé agentury, laboratoře nebo asociace. Pro nás je to vlastně nesmysl, úplně kontraproduktivní. Ta naše teorie vychází ze základu, že sport je oslava těla i ducha, takže pomáhat si nějak uměle jde naprosto proti ní.
Když se bavíme o duchu - do jaké míry je sportovec schopen špičkových výkonů na základě fyzické připravenosti a kolik je v nich obsaženo mentální síly?
Určitě je ten podíl vysoký. Na tréninku dokáže každý udělat velké věci, nebo možná jak kdo, je to čistě otázka síly a techniky, pilování, vylaďování. V závodě uspěje jenom pravý závoďák. Takový to má v hlavě srovnané a může se stát šampionem. Někdy vidím na soupeřích, že nemohou vyhrát, a tak závod položí.
Pak může přijít pomoc psychologa, v poslední době také dost vyhledávaná sportovci.
Sám s tím zkušenost nemám. Byl jsem v osmnácti u sportovního psychologa, ale změny jsem po té návštěvě na sobě nezaznamenal. Vlastně mi potvrdil, že to mám v hlavě nastaveno správně. Jiná věc je, když má někdo problémy s nervozitou a ta mu brání podat dobrý výkon. V tu chvíli je vhodné, požádat o takovou pomoc. Já jsem přírodňák a když potřebuju, tak zaberu.
V závodě uspěje jenom pravý závoďák. Takový to má v hlavě srovnané a může se stát šampionem.
Související články
