+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
Ondřej Němec
14. července 2017 • 10:00

KANOISTA JOSEF DOSTÁL: Když mi spadne ryba z háčku, lámu pruty a vyvracím stromy

TOP VIDEA
CELÝ SESTŘIH: Sparta - Jihlava 1:0. Výhru vystřelil navrátilec Kadlec CELÝ SESTŘIH: Sparta - Jihlava 1:0. Výhru vystřelil navrátilec Kadlec
Sparta - Olomouc: To je vstup do nového angažmá, Jarůšek vstřelil vítězný gól, 3:2 po nájezdech Sparta - Olomouc: To je vstup do nového angažmá, Jarůšek vstřelil vítězný gól, 3:2 po nájezdech
VŠECHNA VIDEA ZDE

Mezi sportovci je asi jedním z největších nadšenců aktivního rybaření. Trojnásobný olympijský medailista Josef Dostál považuje chytání ryb za nejlepší způsob odpočinku. K potokům a řekám přitom utíká, ať už se mu sportovně daří, nebo nedaří. Připouští dokonce, že by mohl mít možná o něco lepší výsledky, kdyby nevěnoval tolik času rybaření. Ale to by ho prý život tak nebavil.



Jako nejoblíbenější způsob relaxace vždy uvádíte rybaření. Jak často chodíte chytat?
No, jak často to jen jde. Kdykoliv můžu a nejsem úplně zdrchaný. Občas mám takové chvilky, kdy ležím na posteli a jen koukám do stropu, protože už toho mám vážně plné zuby. Ale když je jenom trochu energie, vyrážím na ryby. Dá se říci, že asi dvakrát třikrát týdně. 

Čím to, že jste se stal takovým nadšencem rybaření?
Díky dědovi. On mě bral na ryby, ještě než jsem uměl chodit. Nosil mě v ruksaku na zádech. Pak když jsem vyrostl, dostal jsem svoje holínky, vždycky mě z jednoho kamene přenesl na druhý. Občas mě tam zapomněl, někdy jsme spolu spadli do potoka.

Jdete na ryby spíše po úspěšném závodě, nebo když se vám moc nedařilo?
Mám to jako formu odreagování, takže tak i tak. Je to ale jiné. Jestliže jdu po dobrých závodech, vyloženě si to užívám a nevadí mi, když mi spadne ryba. Jsem-li ze závodů nešťastný, jdu se na ryby uklidnit.

Při tréninku si občas i nahodíPři tréninku si občas i nahodí

Rybaříte raději sám, nebo s někým?
Záleží na tom, s kým. Když potkám nějakého cizího rybáře, rád si s ním popovídám nebo i s lidmi, co žijí v chatkách a chalupách v okolí potoků. Ale že bych měl jít s kýmkoliv na ryby, to zase ne. Nejlepší je vždycky rybaření s dědou. Nedávno jsme třeba strávili tři a půl hodiny u potoka, padali jsme pomalu hlady, byly ostré průtrže mračen, ale ten chtíč chytit rybu byl prostě větší. No a u toho jsme probírali, jak je ten život krásný. Co dělá s lidmi jaro. Že vzbuzuje hlavně v chlapech touhu po množení. Takže pánské povídání na úrovni. 

O čem ještě mluvíte?
No, většinou řešíme ženy. Já mám nějaké zkušenosti, děda má nějaké zkušenosti, a tak si povídáme o těch generačních rozdílech. Přeci jen dědovi je už osmdesát čtyři, takže je mezi námi šedesátiletý věkový odstup. Porovnáváme rozdíly, jak to bylo dřív a jak je to teďka, jak se co mění. Pak probíráme filozofické věci. Třeba otázku smyslu bytí.

Až tak?
Před nedávnem jsem vyšel k dědovi do bytu ve třetím patře a on mi řekl: „Už jsem přišel na to, proč tady jsme.“ „Tak mi to prozraď,“ požádal jsem ho. „No jo, ale já ti to nestihnu říct cestou ze schodů, až v autě,“ dodal. Což mě pobavilo, že by mi snad mohl vysvětlit smysl života cestou ze schodů (smích).  

A v autě vše vysvětlil?
Ano, začal Hubbleovým teleskopem. Vyprávěl o tom, jak se studují vzdálené galaxie, že se zjistilo, že galaxie je ze začátku kruhovitá, pak se změní v elipsoid a nakonec ve spirálu… No a takhle mi asi čtvrt hodiny přednášel. Až jsem se zamyslel a řekl mu: „Dědo, co to má vlastně společného s důvodem, že tady jsme?“ Odpověděl: „No, my jsme tu proto, abychom se tomu všemu divili.“ 

Jaké ryby chytáte nejraději?
Dřív má odpověď byla: pstruhy. Nicméně po letošní zkušenosti v Račicích je má odpověď: živé. Protože do vodního kanálu tam nasázeli kapry kolem čtyřiceti centimetrů. Jenomže oni chytli nějakou plíseň nebo už s ní byli vysazení, takže jich asi tři čtvrtiny uhynuly. No a my, když tam trénovali a závodili, tak byl opravdu kumšt se těm mrtvým rybám vyhnout. A samozřejmě odporně páchly.

Na rybách relaxujeNa rybách relaxuje

Pokud vím, lovíte nejraději na přívlač. Máte tedy rád hlavně aktivní způsob rybaření?
Když si můžu vybrat, raději prostě vyrazím na pstruhy. Ale když možnost není, mám rád i kapraření. Ten souboj s rybou je úžasný vždycky. Pokud se tedy nejedná o cejna. Toho když člověk chytne, je jak kus hadru. 

Před závody hledáte očima pod hladinou ryby. Proč, pověrčivost?
Mně se totiž zdá, že před každým úspěšným velikým závodem jsem vždy viděl před startem ryby.

Bylo tomu tak i v případě olympiád? A jaké ryby jste viděl?
V Londýně, když jsme šli na start, jsem viděl obrovské kapry. V Riu to byly nějaké malé rybičky. Ale pamatuji si ještě třeba, že v Záhřebu, kde jsem byl druhý na mistrovství Evropy, což byl můj první veliký úspěch mezi seniory, jsem viděl obrovské pstruhy. 

Máte nějaký mimořádný zážitek spjatý s rybami?
Těch bylo hodně. Vzpomínám, že když jsem byl malý a trávili jsme hodně času na chalupě, tak mi tam táta udělal rybník. Nechal vybagrovat jámu, vyložil ji fólií a dal tam kapry. A pamatuji si, že každý den o prázdninách jsem ráno vstával v pět a šel jsem si tam sednout se splávkem třeba na tři hodiny, až jsem skoro šilhal hlady a padal do bezvědomí, jakou jsem měl žízeň. To byla ta krásná parná léta. No a byli jsme tam s bratrancem asi čtrnáct dní a nechytli jsme ani rybu. Až děda vyhlásil, že kdo chytne prvního kapra, dostane padesát korun. A hned jsem chytil prvního kapra já (smích). 

Snášíte těžce, když neberou?
Ani ne. Ale nejhorší je, když mi ryba spadne. To jsem schopný rozlámat prut, vyvrátit strom (smích). Opravdu se mi tuhle stalo, že jsem se opřel do stromu a fakt jsem ho vyvrátil. Byl sušší, ale přeci. 

Chytáte někdy i z kajaku?
Taky. Trenér jednou řekl, běžte trénovat, já si vzal na tajňačku do lodi prut, dojel jsem na konec jezera, kde byly spadlé stromy, na jeden jsem si sedl a chytal. Najednou koukám, že mi uplaval kajak. Tak jsem nahodil, chytil ho a přitáhl. Ale rybu jsem tehdy nechytl.

Vydržel byste bez řek a potoků?
Tak vydržel bych, že jo, ale spíš bych jen živořil. Tedy moje duše by živořila. Třeba bych vyhrál i olympiádu v Riu, kdybych se nevěnoval rybaření, ale to by mě život tak nebavil.

Kajakář Josef Dostál si hýčká svou stříbrnou medaili z kilometrové trati v Riu
Kajakář Josef Dostál si hýčká svou stříbrnou medaili z kilometrové trati v Riu








Klasická verze
Mobilní verze