Jiná forma zážitku a hlavně úplně jiné plány. Zuzana Kocumová, běžkyně na lyžích a patronka Superlife, letos zažije stejně jako tisíce lidí hodně netradiční Jizerskou 50. Kvůli špatným sněhovým podmínkám a tréninkovému manku odmítla možnost jet s elitou. Místo toho se na zkráceném okruhu představí společně s ostatními amatéry pouze na 16kilometrové trati.
Řešila stejné problémy jako většina běžkařů v Česku. Co dělat, když není sníh? Zuzana Kocumová, patronka Superlife a bývalá úspěšná reprezentantka, v letošní zimě zvládla najet na běžkách jen 200 km. Zbytek kondice doháněla v rámci výběhů s holemi.
I proto se před víkendovou Jizerskou 50, která se nakonec uskuteční jen na 4kilometrovém okruhu, rozhodla reálně zhodnotit své síly a vydá se jen na 16kilometrovou trať s amatéry. Původně sice mohla jet jako jedna z mála žen s elitou, kterou v okolí Bedřichova čeká 15 okruhů, čili 60 km.
„Nepůjdu do toho, protože nejlepší soupeřky mají najeto o tisíc kilometrů víc. Kdyby mě nějaká vzala o kolo, musela bych podle pravidel skončit, což se reálně mohlo stát, protože bych na vítězku mohla ztratit pouze sedm procent času. Měla bych minimální šance,“ popisuje patronka Superlife.
Zatímco ve světě profesionálního sportu by podobný krok mohl ukazovat na slabost, ve sféře amatérského pohybu pro zdraví a životní rovnováhu jde o krok, jímž Kocumová dokázala, jak dobře zná své tělo a limity.
Nechtěla, aby se pro ni sportovní svátek změnil ve špatný zážitek. Udělala to, s čím má řada sportovních nadšenců velké potíže. Přiznat si, že jsou věci, které nemá cenu lámat přes koleno. Tím spíš, že ji už 16. ledna čeká zimní překážkový závod Spartan Race, kde je coby úřadující mistryně světa favoritkou na vítězství.
Jizerská 50 se tak stane pro jednu z tváří českého běžeckého lyžování společenskou akcí.
„Jezdím padesátku kvůli trati. Mám hrozně ráda Jizerky. Toho se teď nedočkám a nechci se honit jako chrt na okruhu s lidmi, kteří mají najeto mnohem víc než já. Bude to jiný zážitek. Velká část lyžařů hledá laufy kvůli přírodě a proto, aby si užili trať. Je otázka, co ze závodu vznikne. Pojedu si odškrtnout účast a pobavit se. I to je hezké.“
Akce se koná navzdory počasí především proto, aby lidem nepropadlo startovné a peníze za ubytování, které už v drtivé většině zaplatili.
„Myslím, že je spíš dobře akci v nějaké formě udělat, aby se dodržela tradice. Pevně doufám, že to bude výjimka podobně jako vánoční koupání v rybníku,“ říká Kocumová.
Největší minus nepřízně počasí je fakt, že změny poznamenají atmosféru závodu. Všichni budou ochuzeni o zážitek na startu, kde se vedle sebe tísní tisícovky běžkařů. „To je neopakovatelná věc, kvůli které ty tisícovky lidí schází. Vlny po čtyř stovkách závodníků to nemohou nahradit,“ ví dáma, jejímž nejlepším výsledkem je 3. místo z roku 2009.
Plusem naopak může být, že Jizerská 50 nebude s výjimkou hlavní kategorie o překonávání sebe sama. Šestnáct kilometrů zvládne na běžkách i netrénovaný člověk. Odpadne dlouhé stání na startu, které může být pro špatně oblečené závodníky nepříjemné. A pro ty hůř připravené pak půjde o utrpení, které bude trvat jen kolem 90 minut místo standardních 4 až 5 hodin.
