jab
9. července 2016 • 09:33

Patron Superlife se chystá překonat legendárního Ironmana na koloběžce

Autor: ,

Zdeněk Valenta zasvětil koloběhu více než tři poslední roky svého života. Se svým dopravním prostředkem prožil opravdu hodně. Třikrát během několika týdenních expedic projel celý sever Skandinávie, za 24 hodiny přejel Rakousko z jihu na sever a teď se chystá na další bláznivý plán. Zvládnout na koloběžce legendárního Ironmana. Tedy pro upřesnění, 180 kilometrovou vzdálenost na kole nahradí koloběžkou.



Smělý cíl říkáte? Pro sportovce tělem i duší nikoliv. „Chtěl bych během léta v různých měsících zvládnout překonat pět ironmanských tratí, jak je známe z havajské Kony. Plavání bude na stejné trati, to samé závěrečný maraton, jen jsem si stanovil koloběžku jako zdravou náhradu kola. První pokus měl proběhnout v rakouském Klagenfurtu. Nakonec vzhledem k neočekávaným komplikacím v organizaci a nedostatečném počtu podpory na trati jsem se rozhodl, že můj první pokus o překonání Ironmana provedu v pondělí v Praze,“ vysvětluje Valenta.

Jaký tedy bude váš program prvního pokusu?
Celé se to bude konat v Praze. Plavecká část v Praha-Podolí, odtud po Modřanské cyklostezce šestkrátdo Vrané nad Vltavou a zpět do Podolí a následný dojezd na Ladronku, kde se pak uskuteční na měřené trati 10 okruhů v délce 42,195km.

Víte o někom ze světa, kdo má podobný plán?
Přiznám se, že moc nevím. Znám jenom jeden případ z Rakouska. Vynikající koloběžec Harald Hel, ten si s chutí vychutnává cyklisty a předjíždí je z kopce i do kopce na koloběžce.

Jaký je váš osobní rekord ujetý na koloběžce za jeden den?
Asi kolem 280 kilometrů.

Kolik hodin tak týdně trávíte tréninkem? 
Je to různé. Pokud se člověk připravuje na delší trasu, tak to bývá kolem 700 km týdně. Jsou to opravdu hodiny a hodiny tréninku. Nejezdím pořád na koloběžce. Hodně běhám, je tam příprava v posilovně, mám rád lezení. To všechno je součástí přípravy.

Máte svého osobního trenéra nebo jedete na vlastní triko?
Když máte v hlavě vizualizovaný sen ve své hlavě, tak si ho snažíte splnit a děláte proto maximum. Člověk je stvoření, které potřebuje motivaci z venku. Když jí máte v sobě, tak dokážete ty tréninkové dávky zvládat bez pomoci. Je však lepší mít nějaké parťáky, kteří vám dávají extra motivaci. To vždy pomáhá.

Co vůbec pro vás znamená koloběžka?
Koloběžka to je životní styl. Není to jen o těch sportovních výkonech. Podařilo se mi splnit jeden ze životních cílů, které jsem si v životě dal. Konečně dělám něco, co mám opravdu rád. Pracuji pro firmu, která koloběžky prodává i tvoří magazín pro tuhle komunitu lidí. Snažíme se představit koloběžku širší veřejnosti různými způsoby.

Na cestování mě fascinují lidé

Proč ale zrovna koloběžka?
To je vzpomínka z mého dětství. Byla to jedna z pomůcek, kterou nám náš trenér vytvořil. Po letech jsem pak viděl krásnou koloběžku u jednoho mého kamaráda, a tak jsem měl potřebu něco takového.

Projel jste na ni už řadu dálkových výprav. Na co máte nejlepší vzpomínky?
Na výletech nás vždycky fascinují lidé, protože oni vidí toho člověka v destinaci, kde koloběžka ještě není příliš populární. Od toho se vždy odvíjí jejich reakce. Podobně jak říká Dan Přibáň, když objíždí žlutým trabantem svět. Třeba ve Švédsku nás zastavili zástupci místního rádia a přímo na silnici s námi dělali rozhovor, protože oni vůbec nechápali, na čem to jezdíme. Byli jsme pro ně jak dva magoři, kteří zkouší něco jiného než klasické kolo. Jednou jsem tam dokonce dostal nabídku od jednoho chlápka, že se mnou vymění koloběžku za své kolo norské výroby. Přesto jsem odmítl.

Měl jste před cestou natrénováno?
Ano měl. Od člověka, který mi zapůjčil svoji koloběžku pro tento šílený podnik projet Skandinávii celou na koloběžce. Díky němu jsem měl možnost dopředu trénovat. Trénoval jsem s týmem, který na koloběžkách zajel slavnou Tour De France.

Máte rád severské země. Proč zrovna Skandinávie, co vás na ní nejvíce imponuje?
Příroda, vzpomínky na dětství. Já sám vyrůstal v Krkonoších. Obklopovaly mě hory, s lyžemi jsem se narodil na nohou, tak jsem se tam chtěl podívat. Když jsem tam přijel, tak víc než krajina mě zaujali lidé. Jsou neuvěřitelně příjemní, vstřícní, naprosto nezkažení. Zvláště za polárním kruhem jsou opravdu speciálně sympatičtí a vřelí jedinci, jaké jsem nikdy jinde nepotkal.

Váš kolega Josef Kvita chce v partě dobrodruhů projet Kanadu z jedné strany na druhou. Co na to říkáte a nelákalo vás to také?
Já jsem na tuto akci byl pozván. Bohužel je to velice časově náročné, což si momentálně nemůžu dovolit. Aspoň takhle se snažíme Pepu Kvitu v jeho cestě podpořit, což se nám v současnosti daří. Pokud bych tu Kanadu přejížděl, tak bych to jel až tři měsíce a trojkolce. Chlapi to jedou na závodních koloběžkách s celou bagáží. Pokud to dokončí, tak mají můj hluboký respekt.

Nevěřící děti mě motivovaly

Co byla na začátku vaše největší motivace v cestování na koloběžce?.
U mě šlo o pocit, že bych se na té koloběžce někam rád podíval. Něco zajímavého viděl. Neměl jsem žádné velké sportovní cíle, měřit svoje schopnosti s poloprofesionálními sportovci. Chtěl jsem se podívat někam za hranice, nejlépe do zimy, tam to mám hodně rád a něco si na ni dokázat.

Kde jste bral motivaci se zlepšovat?
Když jsem svým dětem sdělil svůj plán cesty, že pojedu s plně naloženou koloběžkou 4500 kilometrů Skandinávii, tak mi vůbec nevěřily. Říkaly, že ani nevyrazím. To mě nakoplo. Na koloběžku jsem si pořídil nosiče a na ně naložil 35 kilovou bagáž. Když jsem vyrazil, tak hned po pár metrech jsem zjistil, že se nerozjedu ani na chodníku. Nicméně jsem přesto vyrazil a po několika dnech si na zátěž zvykl a naučil se koloběžku správně ovládat.

Jak jste se dozvěděl o Superlife?
Od jednoho z nejlepší kondičních trenérů Daniela Hejreta, který mi o této aplikaci, jež je jako jediná v Čechách vyrobená i pro koloběžku, řekl.

Jak dlouho to používáte?
Okolo třech měsíců, téměř denně. Rok zpátky jsem se o aplikaci dozvěděl. Bohužel pak se nám nepodařilo se Superlifem propojit. Pak však přišla šťastná náhoda a v rámci pražského maratonu v letošním roce, kde mě jeden z vašich redaktoru vřele uvítal a rychle jsme se domluvili.

Myslíte, že i tato aplikace dokáže ještě více propojit komunitu lidí, co jezdí na koloběžkách?
Určitě, v rámci České Republiky funguje velmi rozsáhlá základna lidí, kteří jezdí na koloběžce buďto jako aktivní sportovci nebo rekreanti. Je nás tady hodně. Nevím, samozřejmě kolik. Ale vzhledem k tomu, že všichni naši čeští výrobci koloběžky dál s radostí prodávají, tak to číslo nebude nikterak malé. Aplikaci Superlife bych určitě všem z nich doporučil. Hodně jim to pomůže, když si budou moci porovnávat svoje výkony s ostatními. Tohle je taky takový můj osobní trenér. Když se podívám do té své skupiny koloběžců, tak se neustále rozrůstá. Čím víc se jich o tom dozví, tím to bude dál růst a to mi dělá radost.