Martin Tomaides
20. září 2016 • 16:02

Nekolný už tetování nepočítá a udržuje se fit. Nechci být shnilý dědek, říká

Dominik Nekolný je mužem, který si splnil sen. V dětství se zamiloval do BMX a díky píli a chuti se bavit, se stal mistrem světa v disciplíně flatland. K tomu přičtěte sedm republikových titulů, tři slovenské a jeden z Německa a Severní Ameriky. „Všechno je o tom, že jsem od začátku makal jako blázen a pořádně trénoval," říká třicetiletý chlapík, který je díky velkému množství tetování k nepřehlédnutí. Sám říká, že má už jen jedno velké.



V dětství jste hrával fotbal, proč jste s ním v sedmnácti letech skončil a vybral si tak netradiční disciplínu, jakou je flatland?
„V první řadě musím říct, že nejsem moc týmový hráč. Býval jsem útočník, ale později už jsem běhal tak nějak všude. Těžce jsem totiž nesl to, že 8 hráčů z 10 v poli nedokázalo hrát nejjednodušší hru na světě a nechápalo systém.“

Je vám třicet let, vyrůstal jste tedy v době, kdy zářila esa jako Zinedine Zidane, Ronaldo či Karel Poborský. Kdo byl vaším vzorem?
„Popravdě jsem žádný neměl. Sledovali jsme reprezentaci, napadá mě například Jan Suchopárek, ale nikdy jsem nebyl takový fanoušek, abych si třeba kupoval dres. Zápasy jsem moc nesledoval, na to byl spíš brácha. Já jsem nebyl ten typ, já jsem prostě hrál, aby mě to bavilo a hrál jsem dobře.“

Takže cesta pro kolo tady byla otevřená.
„Ten sen trval delší dobu, v televizi jsem tehdy jako malý prcek sledoval freestylový závod a měl jsem jasno. Jenže kolo bylo drahé, rodiče samozřejmě nechtěli tak moc investovat, tak jsem začal hrát fotbal, ale dál jsem myslel na BMX. Zhruba v patnácti letech jsem začal chodit po brigádách, začal si trochu vydělávat, prodal jsem snad všechno, co jsem měl a i za pomoci rodičů jsem si pořídil svoje první kolo.“

Kdy přišla ta chvíle, kdy jste zjistil, že kolo by nemusel pro vás být pouze koníček, ale také zdroj obživy?
„Na to člověk přijde v průběhu let. I když dnešní doba je trochu jiná. Přijde mi, že většina lidí dělá věci jen proto, aby z nich něco měla. Já jsem s BMX začal, protože jsem chtěl. Chtěl jsem se naučit triky na kole a vlastně mi bylo jedno, jak to dopadne, chtěl jsem to zkrátka zkusit a bavit se.“

Na tohle je flatland rozmanitý obor.
„Přesně tak, těch triků je spoustu. Stejně tak stylů, jakými se dá jezdit. Hlavní devízou jsou ale ty triky. Když se člověk naučí jeden, hned je tu další. Když se jich naučí deset, má možnost se naučit dalších třicet a takhle to jde dál. Pak jsem začal cestovat na závody, oslovovat sponzory a všechno začalo fungovat. Všechno bylo ale v tom, že jsem od začátku makal jako blázen a pořádně trénoval.“

Každé kilo je poznat

Kolik času takový trénink zabere?
„Trénink na kole sebere tak 3-4 hodiny denně. Chození do fitka je taky důležité, na druhou stranu když se dívám na ostatní ridery, tak ti moc namakaní nejsou, takže zase tak nutné to není. Navíc každé kilo je při tomhle sportu, kde se využívá celé tělo, dost poznat. Takže asi není třeba být pro BMX úplně obalený svaly, ale já to dělám z toho důvodu, že se považuju za sportovně založeného člověka.“

Ke zdvihání činek si člověk musí utvořit vztah, baví vás hodiny strávené v posilovnách?
„Ne, že by to byl úplně můj koníček. Poslední dobou tam trávím každý den a musím říct, že občas bych to tam nejraději zapálil (směje se). Ale chci být fit i třeba v šedesáti letech. Není to primárně o tom, abych dobře vypadal, ale chci se dobře cítit a ne být shnilý dědek, co umírá na dvacet nemocí.“

Triky na kole vypadají hodně náročně, kolikrát jste se v kariéře zranil?
„Zase tak časté to není. Během flatlandu se moc do vzduchu neskáče, takže nehrozí, že člověk vyletí, upadne a pak si zlomí vaz. Já měl tak možná vyvrtnutý kotník, nebo poničené prsty a zápěstí. Člověk si řekne, že to nic není, ale u těch triků je to klíčové. Nemůžete půl roku čekat, než se ti něco zahojí. Ale to je všude stejné.“

Máte vlastního trenéra, nebo je to všechno o vaši iniciativě?
„Trenéra nemám, je to individuální. Samozřejmě například v Japonsku se dělají workshopy, kde se učí děti základním trikům, ale s věkem by každý měl jít vlastní cestou a vymýšlet si vlastní triky, protože rozhodčí to dokáží ohodnotit. Jakmile to je něco, co nikdo další neumí, okamžitě jsou to body navíc. Tak to u mě je například v této sezoně, na jejímž začátku jsem si řekl, že si rovnou zkusím vytvořit triky, které nikdo nedělá.“

S během bych chtěl začít

Sportujete kromě cvičení ve fitku a trénování na kole i jinak? Co například běh?
„Popravdě neběhám vůbec, ale po tréninku si občas zaběhám na páse. Ale běh bych chtěl mezi fyzické aktivity zapojit, o víkendu jsem například běžel v Praze závod Urban Challenge a vím, že na to mám. Hrával jsem kdysi za Vršovice a tam jsme byli známí tím, že jsme neuměli pořádně kopnout do balonu, ale všichni jsme dobře běhali.“

Je pro jezdce flatlandu důležitý přísně dodržovaný jídelní režim?
„Upřímně, pro mě je jídlo hodně těžké řešit. Hlavně logisticky. Často celý den někde lítám a ten čas a prostor na neustálou přípravu jídla nemám. Takže to řeším tak, že se snažím jíst kvalitně, abych měl vitamíny, zeleninu a dostatek bílkovin. Teď jsem navíc ve fázi, kdy omezuji maso a nahrazuji ho například tofu. Hovězí jsem třeba už úplně vypustil, a to z toho důvodu, že mám rád krávy a vím, jak otřesně vypadají velkochovy. Ale zase nejsem někdo, kdo by to hrotil, samozřejmě si maso dám, ale bílkoviny se snažím brát i z vegetariánských a veganských zdrojů a také z pomocných suplementů.“

VIDEO: Takhle jezdí Dominik Nekolný

Za sebou už máte třináct závodních let, je složité pokaždé najít elán do další sezony?
„Všechno je čím dál těžší, například i boj o sponzory a řešení budoucnosti. Jsou kluci, kterým je třeba 45 let a pořád jezdí na dobré úrovni. Já cvičím i proto, abych byl v životě fit, mohl sportovat a být v pohodě. Chtěl bych jezdit třeba ještě deset sezon, pořád mě to baví.“

Vaší další velkou vášní jsou tetování, kterých máte na těle více, než sto. Jak k tomu člověk přijde?
„Tetování se mi líbilo už od dob puberty a první přišlo v osmnácti letech. Poslední dobou jsem hodně zvolnil, ono už totiž není moc místo. A jak jsem k tomu přišel? V mládí jsem v televizi viděl v televizní show amerického hasiče a já hasič vždycky chtěl být. Byl to fakt borec, celej pokérovanej, no a bylo jasno. Hned jsem věděl, že chci mít potetovaný celý tělo, to už na BMX nemělo žádný vliv.“