Jan Barák
12. října 2016 • 13:33

Bohyně na prkně! Lítá mi to 110 km/h, směje se. Redaktor ji ale zaskočil

Autor:
TOP VIDEA
Mladá Boleslav - Olomouc: Bum! Rozhodčí se po buly skácel na led Mladá Boleslav - Olomouc: Bum! Rozhodčí se po buly skácel na led
Málaga - Granada: Famózní Ochoa! Hostující gólman předvedl úžasný zákrok Málaga - Granada: Famózní Ochoa! Hostující gólman předvedl úžasný zákrok
VŠECHNA VIDEA ZDE

Na rozhovor jsme se sešli v občerstvení Na kurtech, tradičním to napajedle studentů FTVS. Přisedla, kolem našeho stolu se ploužili další její spolužáci. Ti mužského pohlaví na ni občas významně zamrkali. Vysoká blondýna, sportovkyně, široký úsměv. Dalo se to pochopit, i když na sobě měla tepláky. Kdyby proti ní ale hošánci stáli s pálkou v ruce, mrknout by asi nestihli. "Dokážu nadhazovat rychlostí 110 kilometrů v hodině," skromně vypadne z nadhazovačky Veroniky Peckové, největší hvězdy českého ženského softballu. Nepřeháněla, hází strašné rakety, jak se přesvědčil kolega a redaktor TV iSport Petr Tomášek.



Peckové je dvacet let, přesto toho v softballu stihla na dva životy. Jen letos reprezentovala Českou republiku z pozice první nadhazovačky na mistrovství světa žen, úřadujícím šampionkám z Joudrs Praha pomohla ke druhému místu na Poháru mistryň, v juniorkách vyházela titul Dvoru Králové a s mateřským klubem Ledenice o víkendu rozehrála finále ženské extraligy.

"Snažím se připravit na každou akci jak nejlépe to jde, jedno jestli je první nebo desátá. Snem je účast na olympiádě v Tokiu v roce 2020, kam se softball vrací jako olympijský sport, to mě žene," prozradila Pecková, která v říjnu opustí studium sportovního managementu na FTVS, kde plní individuální studijní plán, a poprvé v kariéře si vyzkouší zahraniční angažmá. Půl roku bude hrát softball na Novém Zélandu.

Prozraďte mi, kdy jste naposledy zažila víkend, kdy jste v ruce neměla softbalák?
"Tak to vám přesně nepovím, moc jich opravdu nebylo. Za poslední rok asi tak jeden nebo dva."

Obvykle má sportovec jeden až dva vrcholy za rok, vy jich máte klidně pět. Jde to zvládnout?
"Já nikdy nepřemýšlím, že se připravuji na vrchol sezóny. Snažím se připravit na každou akci, jak nejlépe to jde bez ohledu na to, jestli je to ta první nebo poslední. Vždycky se snažím, aby můj výkon byl konstantní, ale stává se, že nemám den. Pak se koncentruju spíše na rotace a na trefení umístění, než třeba na rychlost. Celkově se snažím uklidnit a nenaštvávat se na sebe.“

VIDEO: Podívejte se, jak redaktor TV iSport zvládl pecky Veroniky Peckové

VÝZVA: Pecky hvězdy Pecky. Jaké je to stát proti NEJ nadhazovačce v ČR?

Sezona vás asi musí stát moře sil.
"Minulý rok jsem toho měla méně, než třeba letos, ale sil mi to vzalo víc. Letos jsem věnovala zimní kondiční přípravě opravdu hodně. Poprvé jsme měla kondiční plán na míru od Radima Jebavého z FTVS, takže jsem strávila strašně času v posilovně, komplexně jsme se snažila zpevnit svoje tělo, hlavně záda, protože jsem hodně vysoká. Hrozně mi to pomohlo.“

Co syndrom vyhoření, nestraší vás?
"V dohledné době určitě ne. Je toho ještě tolik, čeho bych chtěla v softu dosáhnout, na ukončení kariéry opravdu nemyslím. Každé mistrovství je pro mě něčím nové a ta šance reprezentovat Českou republiku na mezinárodních akcích je až moc lákavá na to, abych ji dokázala odmítnout."

Proti Joudrs jste o víkendu rozehrála finále extraligy. V sérii na tři vítězství prohráváte už 0:2 (porážky 0:3 a 2:5 v tiebreaku), jak to hodnotíte?
„Bylo to divný, v sobotu byla hrozná zima, skoro jsem při nadhozu necítila prsty, takže jsem nemohla moc ovládat míč. A v neděli jsme vedly až do sedmé směny, ale ten konec nám vůbec nevyšel. Já samotná jsem to moc nezvládla, tak uvidíme, jaké to bude teď doma. Nic rozhodně nebalíme!“

Jaké je vůbec stát na prkně proti holkám, kterým jste na konci srpna pomohla k úžasnému stříbru na Premier Cupu?
„Brala jsem to normálně, jako obyčejné zápasy, žádná zvláštní hecovačka neproběhla. Ale musím říct, že ta atmosféra byla oba dny přátelská, šly jsme do sebe, to jo, ale v rámci fair play. Soustředila jsem se hlavně na přesnost nadhozů, na umísťování, nic nového jsem na ně nevymýšlela, to asi ani nejde.“

Jak tyhle "drafty" vaší osoby jinými týmy probíhají?
"Všechno záleží na domluvě. Trenéři kontaktují buď mě, nebo vedení klubu a pak řešíme, jestli na to budu mít čas, síly a jaké budou podmínky. Pro mě je to hlavně super zkušenost, která mě i víc nakopne. Cítím, že musím něco předvést, když už si mě ten tým vybral, a pak i víc prožívám, když mi to nejde. Na play off juniorek do Králova Dvora se mi třeba vůbec nechtělo, ale pak to byl neskutečný zážitek, když jsme otočily finále v poslední směně."

Dostáváte za tuto výpomoc peníze?
"Ne, jen mám vše hrazené, takže když jsem jela s Joudrs do Itálie na Premier Cup, platili mi cestu a ubytování. S Joudrs jsme navíc měla možnost v zimě trénovat, takže to byl takový revanš, který byl i součástí naší dohody."

Hasička, která bušila do klavíru

Nechci vašim rodným Ledenicím křivdit, ale nikdy jsem neslyšel o jiném úspěšném sportovním klubu, než jsou Žraloci. Byl tedy pro vás softball jasná volba?
"Já jsem začínala s dobrovolnými hasiči, ti tu mají velmi dobrou úroveň. Poté, co sestra začala hrát softball, jsem to chtěla také vyzkoušet a už mě to nepustilo."

Prý jste v mládí i hrála na klavír?
"Hrála jsem asi osm let. Pak už mě ale nebavilo cvičit, ani jsem to nestíhala, soft měl přednost. I dnes si ještě občas zabrnkám nějaké znělky ze seriálů či melodie z filmů. Mám to ráda, ale nechci už, aby mě někdo něco učil."

Se sestrou Michaelou hrajete v jednom týmu, nežárlí na vás?
"Nemyslím si. Každá jsme dobrá v něčem jiném, takže žárlit rozhodně nemusí."

Veronika Pecková je nejlepší česká softballová nadhazovčka
Veronika Pecková je nejlepší česká softballová nadhazovčka

Jste asi největší ženská softballová hvězda v Čechách, jak se s tím žije?
"Hezky se to poslouchá. Ale na druhou stranu je to také trochu stresující. Všichni ode mne očekávají určitý standard a kvalitu, takže já musím dělat všechno proto, abych tato očekávání splnila. Není to vždycky růžové. Navíc si nemyslím, že jsem nejlepší. Možná, že vynikám na našem území, ale to mi určitě nestačí. Chtěla bych se dostat na úroveň světových hráček a tato motivace mě nutí trénovat dál a dál."

TOP nadhazovačky světa jsou Japonky a Američanky, co vám do nich schází?
"Když jsem byla na mistrovství světa v Kanadě a viděla tam Japonku Yukiko Ueno, tak to bylo naprosto neskutečný. Ta není o jeden level výše než já, ale hned o několik. Největší rozdíl je v rychlosti, hází okolo 120 km/v hodině v zápasech, takže asi o 10 km více než já. A ty rotace jsou také mnohem větší."

Snem je účast na olympiádě

Dalším posunem v kariéře bude určitě zahraniční angažmá, Lucie Zappová z Joudrs i další hráčky vyzkoušely Itálii, vy na konci října míříte na Nový Zéland.
"V Kanadě na šampionátu se mnou dal řeč kouč Holanďanek, který pochází ze Zélandu a i tam jeden tým trénuje. Hrají nejvyšší tamní ženskou soutěž a nabídl mi, jestli bych u nich nechtěla působit. Souhlasila jsem, protože podívat se do této země byl vždycky můj sen, proto jsem tuhle nabídku upřednostnila před jinými, třeba i z Ameriky. Měla bych tam strávit půl roku."

Jak tam budete fungovat?
"Budu tam jen hrát soft a trošku pracovat. Nemám ale pracovní víza, takže budu pracovat jako dobrovolník a oni případné peníze budou dávat jinému člověku, který mi je pak snad předá. Co přesně ale budu dělat, ještě nevím."

Povězte, jak moc reálná je účast českého týmu na olympiádě 2020, když na posledním ME jste skončily třetí a do Tokia poletí z evropsko-africké kvalifikace jen jeden tým?
"Reálné to určitě je. Myslím si, že by se nám ten kvalifikační turnaj mohl povést, ale je před námi strašně práce. Musíme hlavně změnit mentalitu, abychom vůbec uvěřili, že na to máme. Přidat v tréninku je samozřejmost, ale připravit hlavu bude nejdůležitější. Ale máme na to tři roky, takže proč ne.“

Veronika Pecková je nejlepší česká softballová nadhazovčka
Veronika Pecková je nejlepší česká softballová nadhazovčka