Mezi českými deblisty patřil mezi špičku, 31 vyhraných turnajů v seriálu ATP je toho jasným důkazem. Čerstvý čtyřicátník František Čermák na jaře v tichosti ukončil aktivní kariéru a vrhl se na trénování. Po krátkém angažmá u Petry Kvitové přešel v září k Lucii Šafářové, ale i když už není tím, kdo na kurtu rozhoduje o osudu utkání, na aktivní sport nezanevřel. „Pravidelně cvičím a chci být fit, když se dostanu na kurt, musím Lucii stačit," vykládá Čermák.
Na začátku roku jste ukončil profesionální hráčskou kariéru, bylo složité odložit raketu a vrhnout se na trenérskou dráhu?
„Bylo to těžký, změna je velká. Člověk se musí hlavně vžít do jiné role, uvědomit si, že už není on sám na prvním místě a že se musí podřídit svému svěřenci. Je třeba přepnout o 180 stupňů.“
Nelitujete něčeho, čeho jste nezvládl dosáhnout?
„Nelituju. Tenisu jsem vždycky dával 100% a za všechno, čeho jsem dosáhl jsem vděčný! Samozřejmě jsem mohl dřív v kariéře potkat určité lidi, ale to se nedá ovlivnit. Na druhou stranu jsem rád, že jsem je vůbec potkal a pomohli mi v tom, že jsem mohl hrát tak dlouho.“
Jak dlouho rozhodování o herním konci trvalo?
„Uplynulé dva roky už jsem nebyl na pozicích, na jakých jsem se držel předchozích dvanáct let. To jsem byl nepřetržitě v TOP 30 a hrál ty největší turnaje. Pak přišla určitá zranění, tim padem i pokles formy a stalo se z toho trochu trápení, navíc k tomu přidejte stále se zvyšující věk… Mé výsledky už zdaleka nebyly adekvátní tomu, co jsem tomu dával a kompromisy při domlouvání parťáků kvůli tomu, abych se dostal na turnaj, mě absolutně nenaplňovaly. Na začátku roku jsem se navic ani nekvalifikoval na Australian Open a pak přišla nabídka na trénování od Petry Kvitové. A i když mě to stále táhlo k hraní, tak taková možnost od top hráčky se neodmítá.“
Teď vedete Lucii Šafářovou, je příjemné předávat roky sbírané zkušenosti?
„Samozřejmě mám radost, když dám radu a osvědčí se, ale zatím trénuju krátce na to, abych to dokázal zhodnotit."
Kolik povinností zmizelo z vašeho života společně s odchodem do sportovního důchodu? Udržujete se stále v dobré kondici?
„Rozhodně, každé ráno vstávám brzy a chodím cvičit. Tenisu samozřejmě už hraju míň, teď tak zhruba 20% toho, co jsem dřív hrával. Jinak se dál snažím fyzicky udržovat, chodím cvičit a chci být fit. Když se pak dostanu na kurt, chci být schopen dávat i herní kvalitu. Rád si taky zaběhám, už ale ne tolik, co dříve. Raději místo toho jezdím na kole.“
Jídlo si hlídáte pořád, nebo už je stravování uvolněnější než dřív?
„Snažím se pořád hlídat. Třeba k snídani mám speciálně sestavenou bio směs, bez cukru, bez lepku, bez emulgátů a bez přísad, složenou výhradně ze semínek a prášků, která je velice lehce a rychle stravitelná. Chuťově to samozřejmě není croissant se šunkou a se sýrem, ale cítím se po tom skvěle! Až mě mrzí, že jsem to tak neměl dřív, kdy jsem vstával dvě hodiny před tréninkem na snídani a čekal, až to tělo všechno stráví. Teď jsem schopen po snídani do minuty běhat a ta energie mi vydrží půl dne.“
Tenis se úplně změnil
Dá se porovnat tenis v dobách, kdy jste začínal s těmi, kdy jste skončil?
„Když teď vidím například materiály, ze kterých se vyrábí rakety a struny, nebo se podívám na tréninky hráčů a sleduju, co tomu jsou schopni ti nejlepší obětovat… Podle mě se tenis posunul na úplnou hranu, na které může být. Každý hráč si platí tým lidí, hlídá si stravu, stará se o kondici. Dřív jezdilo s tenisovým trenérem 100 nejlepších hráčů, teď mají téměř všichni hráči z top 200 nejenom trenéra ale i kondičního specialistu."
Je ta změna skutečně tak markantní?
„Na tour jsem se pohyboval hodně dlouho, pamatuju na dobu, kdy byl jedničkou Lleyton Hewitt a začínala éra Rogera Federera. Tam se tenis strašně změnil, protože se objevil někdo, kdo umí všechno. Ostatní se tomu museli přizpůsobit a směr hry byl úplně jiný, každý začal víc riskovat a hrálo se podstatně rychleji. Federer byl během prvních několika let své vlády o třídu výš než zbytek desítky a o dvě třídy než ostatní. Zkrátka za posledních 15 let šel tenhle sport strašně nahoru.“
Na čem je to tak poznat?
„Například na tom, kolik hráčů vyhrálo za posledních deset let grandslamy. S nadsázkou řečeno to byli čtyři hráči! Dřív to vyhrávali junioři, Michael Chang zvítězil na Roland Garros v sedmnácti letech, Boris Becker ve stejném věku uhrál Wimbledon, Pete Sampras byl jen o dva roky starší, když kraloval na US Open atd… Dnes sebelepší junior skoro nevyhraje zápas prvního kola na grandslamu, natož aby se dostal třeba do semifinále, nebo do finále. Potřebují minimálně jeden až dva roky těžkých zápasů, aby se dostali mezi nejlepší, je to mnohem těžší, než dříve! V tomhle se tenis liší od všech sportů."
Což se počítám odrazilo i na fyzické stránce hráčů.
„Ano, dříve dejme tomu bylo třeba pět vlastností pro dobrého tenistu a vám stačilo mít tři a mohl jste být ve stovce. Teď jsou potřeba čtyři naprosto špičkové, a ta pátá musí být na úrovni, aby to nebyla velka slabina. O tělesné stránce ani nemluvím. Když jsem začínal v posilovně jsem téměř nikoho nepotkal a dneska jsou tam úplně všichni. Nikdo dnes už nejde na kurt, aniž by nezačal předtím rozcvičku v posilovně. Především v mužském tenise. Bez fyzické přípravy to prostě z dlouhodobého hlediska nejde.“
Vy jste svých největších úspěchů dosáhl ve čtyřhře, nemrzí vás, že jste se víc nevěnoval singlové kariéře?
„Nejlepší sezonu jsem měl zhruba kolem 26-27 let, ale tehdy už jsem byl ve špičce v deblu a nechtěl jsem hrát menší singlové turnaje. Singla jsem samozřejmě hrál vždycky, ale skloubit to s deblem moc dobře nešlo. Netušil jsem, že se to tak posune, když tehdy všichni hráči končili okolo třiceti let věku. Nenapadlo mě, že budu hrát až do čtyřiceti. Ale nelituju toho, to rozhodnutí bylo tehdy správné."
Po kariéře jste se rovnou vrhl na trénování. Zůstalo vám tedy i to zdlouhavé cestování.
„Je pravda, že jsem byl už na tolika místech... Druhá strana je ale ta, že jsem kromě hotelu prakticky nikdy nic neviděl, energie na to, abych někde trajdal, prostě nebyla. Ale cestování mi nevadí, tahle práce mě baví. Samozřejmě, že bych byl radši, kdybych všechno mohl hrát v Praze a jet maximálně do Plzně, ale bohužel je to jinak. Brečet nad cestováním nejde, to je jak kdybyste chtěl hrát tenis a nechtěl běhat.“
Tomáš Berdych před pár týdny po letech vypadl z elitní desítky tenisového žebříčku, jak vypadá budoucnost českého mužského tenisu?
„Jirka Veselý má rozhodně velký potenciál, ale těžko o někom říkat, jestli se někdy vyskytne v desítce. Tam v současné době patří jen vyvolení, a ti, kteří tomu obětují úplně všechno a navíc mají talent. Kdo se mi líbí je sedmnáctiletý Patrik Rikl, o tom ještě uslyšíme.“
