Patří k velkým nadějím sparťanské devatenáctky a pravidelně nahlíží i do reprezentačních výběrů. Pravý obránce Philipp Tvaroh vyniká svou pracovitostí a důrazem, ale jeho repertoár neskýtá jen fotbalové kvality. Český mladík narozený v Kolíně nad Rýnem je totiž také pilným studentem a jasně ukazuje, že kromě kariéry může mladý sportovec zvládat i osobnostní rozvoj. „Vzdělání je důležité, člověk nikdy neví, co se může stát,“ řekl Tvaroh, který si jde za svým fotbalovým snem.
Narodil se v Kolíně nad Rýnem a v šesti letech se přestěhoval do Česka. I proto dokáže z českého jazyka bez potíží přepnout na ten německý. Do Sparty zamířil už v mladém věku, na zkoušce se zalíbil trenéru Pavlu Čunátovi a od té doby patří elitnímu pražskému klubu. V tuto chvíli je na soupisce staršího dorostu.
Jaké to je pohybovat se v blízkosti prvního týmu Sparty?
„S áčkem jsem zatím jen párkrát trénoval, k zápasu jsem se ještě nedostal. I v prvním týmu je ale několik mladých hráčů, které už znám, takže to je pro mě pak snazší. Jinak to je jako všude jinde, jako mladí foukáme míče a nosíme panáky, to k tomu patří (úsměv).“
Pozorují ti zkušenější vás mladé?
„Spíš nás vidí jako mladíky, co dostávají šanci ukázat se na tréninku. Myslím si, že až když jsou v kabině dennodenně, tak se na ně dívají jinak.“
Pomáhají potom chlapcům z nastupující generace?
„Určitě.
Tomáš Rosický
,
Michal Kadlec
, nebo dříve
Bořek Dočkal
a Radek
Kováč
se vždycky snažili pomoct. Je to pocta jen se třeba s Tomášem Rosickým pobavit i když je teď zraněný. Člověk si toho skutečně váží. Ale podobné to je i u Radka Kováče, který se občas zapojí do tréninku. Poslouchat, jak hráčům vysvětluje herní situace, je skvělé, protože je vidět, že toho má skutečně hodně za sebou a že se ve fotbale vyzná.“
Jak dlouhá je cesta do prvního týmu?
„Musím se nejdřív dokázat prosadit v devatenáctce, ukázat na sebe a stát se lídrem mužstva i pro příští rok. A přitom postupně například nakoukávat do tréninků, když bude příležitost a pak se uvidí, co všechno se může stát. Docela se mi povedla zimní příprava, výsledkově jsem překvapil i sebe, ale i tak si dál přidávám.“
Je konkurence ve starším dorostu velká?
„To je, nejvíc na podzim, to byla soupiska nabitá a těžko se dostávalo do základní sestavy, nebo vůbec na hřiště. V zimní části několik spoluhráčů odešlo do prvního týmu na přípravu, nebo například do druhé ligy na hostování."
A boj o místo je v takovou chvíli tvrdý?
„Když jsem na podzim přišel jako nováček do devatenáctky bylo to samozřejmě těžké. Moc jsem nehrál a ani se mi nedařilo. Když se ale udělal v týmu prostor, byla to pro mě šance, kterou si myslím, že jsem dokázal využít a teď hraju stabilně. Trenéři jsou snad se mnou spokojení a já jsem rád, že jsem dostal důvěru. Doufám, že to bude pokračovat, abych se mohl zlepšovat, a s týmem jsme dokázali vyhrát ligu a dostat se do juniorské Ligy mistrů."
Když se všechno bude dařit dobře, jaké máte kariérní ambice?
„Mým snem je, díky mému původu, zahrát si německou bundesligu. Zahraničnímu angažmá bych se rozhodně nebránil.“
Stáže v cizině už za sebou navíc máte.
„Je to tak, byl jsem čtyři dny v holandském Nijmegenu a tři v německém Ingolstadtu, se kterým mi pomohl Vratislav Lokvenc, který tam kdysi hrával a zná se s tamním sportovním manažerem.“
Jak velký je rozdíl ve fungování bundesligového mužstva a týmu z nejvyšší české soutěže?
„Není tak velký, protože Sparta je asi to nejlepší, co může člověk v Česku mít. Praha je velkoměsto, v Ingolstadtu bylo celé prostředí víc rodinné a každý se tam zná s každým. Co se týká tréninkového procesu, je to hodně podobné, jen v Německu se trénuje v daleko větší intenzitě. Všechno se snaží hrát rychle a chodí více do sprintů, a tím se podle mě liší.“
Dá se porovnat zázemí obou zahraničních klubů, které jste navštívil, s tím českým?
„Sparta má lepší zázemí, než Nijmegen. První tým je srovnatelný s tím, co je v Praze, ale tréninkové centrum tady máme daleko lepší. Tam byly pouze zhruba 2-3 hřiště. V Ingolstadtu jsou prostory novější a čerstvě postavené, takže tam bych řekl, že to je trochu lepší, než ve Spartě.“
Vzdělání je důležité
Kdyby se vám v kariéře vydařil přestup do vysněné bundesligy, tak jeden problém máte vyřešený, je to tak? Německý jazyk zvládáte úplně bez problémů.
„To máte pravdu, vyrůstal jsem s českým i německým jazykem, takže oba umím stejně dobře.“
Má pro profesionálního sportovce vzdělání velkou hodnotu?
„Ano, rozhodně je hodně důležité, protože člověk nikdy neví, co se může stát. Stačí jedno hloupé kopnutí do kolena a může klidně nastat konec s fotbalem. Letos se chystám maturovat, a kdyby mi to časem s fotbalem třeba nevyšlo, pak bych chtěl jít studovat do zahraničí. Nejlépe sportovní management. Proto piluji i anglický jazyk, to mi klade na srdce mamka. (usmívá se)"
Studujete Německé gymnázium v Praze, do toho vrcholově bojujete o A-tým Sparty a patříte do širšího kádru fotbalové reprezentace U18. Jak to jde všechno stíhat?
„Je to těžké. Ve škole mám individuální plán, ale docházku si plním každý den a kolem druhé - třetí hodiny už jsem na Strahově na tréninku. Po něm už je dost hodin, času na učení moc není, spíš jen takový hrubý základ a je nový den. Každopádně na Spartě i ve škole mi hodně vychází vstříc, za to jsem jim hodně vděčný."
A jak fungujete ve volném čase, dá se vůbec něco stihnout?
„Nic moc. Sotva se jednou týdně potkám s přítelkyní, to je tak maximum, co se dá zvládnout. Naštěstí to chápe, hodně mě podporuje a chodí se dívat na zápasy, a to je plus. O víkendu už toho stihnu víc. (smích)"
Skloubit aktivní kariéru a vzdělání je složité, málokdy bývá k vidění, že sportovci zvládají obojí. Neslýcháte kvůli tomu v kabině nějaké narážky?
„Vůbec ne, v kabině je nás víc, co studují. Je fajn si s nimi popovídat, rozumíme si, když si takhle občas řekneme, že jsme měli těžký den, nebo co nás ještě čeká. Hodně kluků chodí také na Anglo-německou obchodní akademii, což je vlastně sparťanská střední škola... Všichni se v kabině ale respektujeme a máme dobrou partu."
