Necelých 6 kilometrů plných vody, bahna a překážek. Tak vypadal sobotní extrémní překážkový závod ARMY RUN, který se konal v Hluboké nad Vltavou. Běžci si mohli zaběhnout pouze nejkratší verzi Captain a sešlo se jich tam necelých 5 stovek, mezi nimi i redaktorka iSport.cz Tereza Janovská, která se rozhodla závod vyzkoušet na vlastní kůži.
Letošní ročník ARMY RUNU začal nedaleko Českých Budějovic. Malebné městečko Hluboká nad Vltavou ovšem závodníkům nepřipravilo vyhlídkovou trasu okolo památek, nýbrž náročnou cestu plnou bahna a vody. Už první překážkou bylo deštivé počasí, které samotnou trasu pořádně ztížilo, běhu nepomohla ani nízká teplota, která se pohybovala lehce pod deseti stupni Celsia.
Zkušené běžce to však neodradilo, před samotným startem se zahřáli krátkými úseky běhu, či poskakováním na místě. Samotný závod byl dlouhý přesně 5,8 kilometru, převýšení bylo jen kolem 100 metrů, a tak běžce kopce zas tolik nepotrápily. Absenci většího stoupání ovšem s přehledem nahradil terén.
Hned po pár stovkách metrů nás trasa zavedla do ledového potůčku, kterým jsme se brodili téměř čtvrtinu závodu. Věřím tomu, že ještě před elitní vlnou byla voda čirá, na nás už čekalo spíš jen samé bláto. Kvůli němu jsem tak přehlédla vyčnívající kámen, o který jsem zakopla. Ač mi adrenalin pomohl necítit žádnou větší bolest, po doběhnutí jsem zjistila, že jsem si slušně sedřela o kameny celou pravou nohu.
Překážek stálo v cestě dohromady 26. V první polovině závodu se daly zdolat snad všechny bez jakýchkoliv potíží. Namátkou se jednalo třeba o stěnu z pneumatik, dřevěné bariéry, či batohy, se kterými se muselo zdolat jedno z těžších stoupání.
První překážka, která hned několika závodníkům přinesla první várku třiceti angličáků, byl šplh po laně. Jelikož byl už dost nasáklý vodou, bylo důležité se vytahovat spíš nohama, než rukama. Šplh po laně mám naštěstí slušně natrénovaný, takže se mohlo běžet dál.
Jednou z těch fyzicky nenáročných, ale přesto pro některé nepřekonatelnou překážkou byla v polovině závodu povinnost sníst aspoň jednoho sušeného moučného červa. Dva z běžců z mé vlny šli rovnou na angličáky, já jsem červa pozřela docela i s chutí a zas tak špatně také nechutnal.
Mezi překážky patřila i střelba ze vzduchovky, nebo proběhnutí úseku, během kterého po vás stříleli z airsoftové pistole. I v mém třetím závodě jsem si mohla oddechnout, že jsem trasu zvládla, aniž by mě trefili. Mnou obávaná střelba z praku v Hluboké naštěstí nebyla (v loňském závodě na Vítkově mě to stálo třicet angličáků).
První opravdu bahenní lázeň mě čekala při podlézání ostnatého drátu. Dala jsem na radu, že je pravá strana nejrychlejší a hned záhy jsem zjistila, proč této nabídky téměř nikdo nevyužil. Jako jediná totiž vedla přes obrovskou blátivou louži a v cíli tak bylo na první pohled patrné, kdo si vybral kterou stranu.
Ještě před závodem běžci oslavovali, že obávaný rybník není stále napuštěný, a tak se vodě vyhnou. Po doběhnutí by ale za plavání byli určitě ještě rádi. Organizátoři totiž trasu přes vypuštěný rybník plný bahna dali i tak. Bláto bylo dost hluboké, takže byl občas problém vytáhnout z něj nohu, mělčí úseky zase strašně klouzaly, a tak bylo celkem nemožné běžet. Samotnou by mě zajímalo, kolik běžců hluboké bahno připravilo o botu. Má obuv naštěstí držela na nohou dostatečně pevně, přechod přes rybník dokonce i trochu překvapivě vydržel čip, který se měl umístit nad kotník.
Po překonání bahna čekaly závodníky poslední čtyři překážky k cíli. Z celého závodu samozřejmě ty nejtěžší. Kolíky zatlučené do země jsem ani tentokrát bez pádu nepřešla, a tak jsem šla na druhou sérii angličáků (první byla po nezdařeném ručkování). Obávaná kláda připevněná na řetězech byla hned poté, tentokrát jsem naštěstí přesla bez potíží. Poslední série angličáků v závodě padla za další nepřekonané ručkování. Těsně před cílem museli běžci ještě udělat shyby (muži 10, ženy 5), po nich už mohli převzít vytoužené medaile.
Celý závod byl organizovaný dobře, trasa byla značená dostatečně, nikde jsem nebloudila a ani na jedné překážce jsem nečekala frontu. Obrovským plusem závodu byly sprchy, kde sice tekla studená voda, pořád ale byla teplejší, než voda v potoku. Loňské potíže s úschovnou zavazadel se neopakovaly, dobře řešené bylo i parkoviště, které se nacházelo hned u startu.
Další závod série ARMY RUN je na programu 10.6. v Krásně u Sokolova. Nabídne dvě verze závodu Captain na 5+ km a Major na 10+ km.
