+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
27. června 2017 • 20:33

24 hodin na kole: Mikrospánky ve sjezdech. Sílu dodalo rizoto i dcera

Autor:
Katarína Ludvíková naposledy ovládla 24hodinový závod na horských kolech.
TOP VIDEA
Slavia - BATE Borisov: Škoda proměnil penaltu, Slavia šla do vedení 1:0 Slavia - BATE Borisov: Škoda proměnil penaltu, Slavia šla do vedení 1:0
Škoda po výhře Slavie: Nastřelená tyčka? To mi ani neříkejte. Zuřím Škoda po výhře Slavie: Nastřelená tyčka? To mi ani neříkejte. Zuřím
VŠECHNA VIDEA ZDE

Pracuje na plný úvazek, svoje první kolo si pořídila až ve 27 letech jako dárek za to, že přestala kouřit. Má dvě dcery. Přesto Katarína Ludvíková, partnerka aplikace Superlife a členka Kilpi Teamu, dokáže předvádět úžasné výkony. Naposledy ovládla 24hodinový závod na horských kolech. „Byl to pro mě test před závodem ISOMA 1000 mil,“ tvrdí 37letá extrémní bikerka a připomíná další „lahůdku“ – přejezd přes území bývalého Československa.



Minulý víkend ovládla Náchodskou 24hodinovku. „Bojovala jsem se spánkovou krizí,“ přiznala Katarína Ludvíková.

S čím jste do závodu 24 hodin šla?
„Měl to pro mě být takový malý zátěžový test před závodem na tisíc mil. Zase posunout o kousek v hlavě hranici únavy, která mě pak nechce pouštět dál. A někde v hloubi duše tam blikalo světýlko, že kdyby se mi to podařilo vyhrát...“

Jak jste se připravovala?
„Byly v tom i stresy. Práce, páteční škola, hodiny v autě, balení, vaření, pečení, aby rodina měla co jíst. Jako podpora, psycholog, kuchař a mechanik v jedné osobě se mnou jela 12lletá dcerka Alice. První známky nervozity se projevovaly už v noci, když jsem ještě ve tři hodiny ráno koukala do stropu. Nakonec jsem zabrala, ale necelé tři hodinky spánku před tak těžkým závodem nebyla žádná výhra.“

Jak závod probíhal?
„Náchodská „24“ odstartovala v poledne. Nejdříve 2-3 zatáčky městem a začalo první stoupání zakončené stojkou přes louku. Po sjezdíku k lesu následovala technická pasáž, kde se trať točí korytem potoka a kopce se střídají se singly plnými mokrých kořenů. Druhá půlka okruhu byla malinko příjemnější a rychle jsem si sjížděla nastoupené metry. Navigace ukazovala necelých devět kilometrů s asi 250 metry nastoupanými. Krásná zábavná trať na dvacetikilometrový závod, ale na 24 hodin to bude masakr. Kopce si berou sílu z nohou rychleji, než jsem čekala.“

Kdy to bylo nejdrsnější?
„Po šesti hodinách to přestala být sranda. Bolí mě záda, je mi zima a přicházejí první pochybné myšlenky, které odstartují spoustu hodin těžkého boje, který se odehrává v mé hlavě. Nějaký záškodník vymýšlí tisíce důvodů, proč je lepší to zabalit, jít si lehnout a jak je celé to snažení nesmyslné. Naštěstí, když představa teplého spacáku nabírá na síle, začínám postupně o kolo předjíždět první soupeřky a v dalším kole už mám jedno kolo náskok na všechny holky. První přestávku si dávám před setměním.“

Co jste během ní stihla?
„Snědla jsem rizoto, natáhla jsem si na sebe suché věci od Kilpi a vyrazila do noční etapy, ve které jsem kromě kluzkých kořenů začala bojovat se spánkovou krizí.“

Jak jste ji nakonec překonala?
„Šetřila jsem poslední zbytky sil, větší kopce jsem tlačila a ve sjezdech bojovala s mikrospánkem. Pak začalo svítat a já jsem se dozvěděla, že náskok na holky jsem navýšila na pět kol. Tak si říkám: Teď už jen vydržet v pohybu, nezranit se, nezničit kolo, neusnout a mohlo by to klapnout. Už „jenom“ 6 hodin…“

Kolik kilometrů jste za 24 hodin najela?
„270, bylo to 31 kol, nastoupala jsem přes 7500 m. Velké díky patří hlavně mé rodině, tedy Filipovi za perfektně připravené kolo, a Aličce, která se mnou přetrpěla všechny krize a starala se mi o jídlo a pití.“