I osmý ročník oblíbeného půlmaratonu se konal ve starobylé perle Moravy - Olomouci. Více než 6 000 běžců probíhalo v sobotu 24. června kolem skvostů barokní architektury na seznamu UNESCO, snažilo se o TOP běžecké výkony, nebo jen zkoušelo přežít náročné horko. Akce ze seriálu Run Czech se díky aplikaci Superlife mohl zúčastnit i Martin Vrba, který se o průběhu závodu a svých dojmech rozepsal. Přečtěte si jeho upřímnou zpověď!
Vrba, který startoval v kategorii M40, obsadil v konečném pořadí olomouckého půlmaratonu 158. místo s čipovým časem 1:29:57. Závod vyhráli Keňan Josphat Kiprop Kiptis a Etiopanka Worknesh Degefaová. Pozici domácích vytrvaleckých jedniček potvrdili Jiří Homoláč a Eva Vrabcová-Nývltová, kteří byli nejrychlejšími českými běžci stejně jako v dubnu v Praze. K
Kiptis ani Degefaová se v horku k traťovým rekordům Keňanům Geoffreyho Ronoha (1:00:17) a Mary Keitanyové (1:06:38) nepřiblížili.
Ale teď už k dojmům Martina Vrby...
"Díky Superlife sem se mohl zúčastnit olomouckého půlmaratonu ze seriálu závodu RunCzech. Díky zranění sem si do poslední chvíle nebyl jist zda se vůbec dokáži postavit na start, ale motivace běžet byla nakonec silnější. Počasí bylo zcela letní a tak jsem před závodem vyrazil po okolí na 10km výlet, který v tomto počasí dal docela zabrat.
V 32° vedru se na start postavilo 6200 běžců včetně početné skupiny elitních závodníků z Keni. Noha mi neumožňovala běžet na plno a tak jsem si nastavil před závodem cíl 1 hodina a 30 minut, tak abych stihl poslední vlak zpět. Po startovním výstřelu se vytvořil volný prostor po pravé straně, který jsem využil a rychle jsem se tak dostal na čelo startovního pole, kde jsem se přidal k balíku top elitních běžců, se kterými jsme se začali vzdalovat zbytku startovního pole.
Kdo mě zná, tak ví že tímto specifickým způsobem běhám závody běžně, prostě mně toto vyhovuje. Po 1.5km jsem začal pozvolna zpomalovat na nastavené tempo kolem 4 minut na kilometr a tím jsem si na pohodu běžel zbytek závodu. Velkou obavu jsem měl z tepla a dehydratace, ale na trati bylo nakonec 10 občerstvovacích míst, která zachránila mnoho běžců.
Velký dík patří i hasičům a zahrádkářům, kteří závodníky kropili vodou, což bylo velmi příjemné osvěžení. Divácká kulisa tohoto závodu je nepopsatelná, to se musí zažít a je jednoznačně nejlepší ze všech závodů v České republice! Na trati není jediné místo, kde by nebyli diváci, kteří mohutně fandili a povzbuzovali. Obzvláště pak pasáž parkem podél výstaviště, kterou lemují tisíce lidí, je neskutečná.
Morální krize přišla 5 kilometrů před cílem, dost se to pocitově vleklo a byl jsem rád ,že jsem se v tom místě mohl připojit ke skupině s vodiči běžící na čas 1:30. Vodiči celou skupinu stále povzbuzovali až do cílové roviny. Když jsem vběhl na naměstí a viděl rychle odpočítávající vteřiny na časomíře, pobral jsem zbytky sil a dosprintoval jsem do cíle na vteřinu přesně v čase 1:30:00.
Na trati jsem vypil více jak 3 litry vody a po doběhu do cíle dalších 2.5 litru. Každému, kdo si chce zkusit odběhnout půlmaraton, mohu tento závod jen doporučit, ta atmosféra je zde nepopsatelná a za tu cestu sem to rozhodně stojí a děkuji moc Superlife, že mně tento zážitek umožnil zažít."
