Loni 16. července vás zatkla a odvezla policie. Co se s vámi dělo?
„Dali mě do cely předběžného zadržení. Stísněná místnost s postelí tvrdou jako stůl, jedna deka a ten nejhorší záchod, jaký si lze představit. Byl jsem tam 72 hodin a netušil, jestli je den, nebo noc.“
Související články
Pak jste se dostal do vazby na Ruzyni...
„To byl oproti tomu pionýrský tábor. Čtyři vězni v místnosti čtyřikrát tři metry. Jsou tam čtyři postele a stůl.“
S kým jste byl na cele?
„Byl tam kluk, jenž někoho pobodal, a hrozilo mu dvanáct let. Pak mě přestěhovali k šesti Vietnamcům, kteří vařili drogy. A nebo dvacetiletý Rom, který měl už tři děti. Ten tam byl za napadení.“
Jak se k vám spoluvězni chovali?
„Byli jsme na jedné lodi, a to nás spojovalo. Nebyl jsem svědkem žádného konfliktu. Vězni si to mezi sebou uhlídají.“
Jak probíhal den?
„V šest budíček, v sedm snídaně. Oběd je už od deseti. Pak je vycházka, přes poledne vám pustí televizi. Už od čtyř je večeře a pak zase můžete koukat na televizi.“
Jak probíhá vycházka?
„To je úplná šílenost. Pět až deset lidí odvedou mezi tři betonové zdi, které jsou přikryté plotem. Je to horší než cela.“
Naučil jste se tam něco?
„Začal jsem tam kouřit. Cigareta je tam nejlepší kamarádka. A taky jsem přečetl víc knih než za celý život.“
Co návštěvy? Jak to funguje?
„Můžete mít jednu v počtu maximálně čtyř lidí jednou za čtrnáct dní. Ale já jsem nechtěl, aby tam někdo za mnou jezdil. Bylo mi to trapné. Chtěl jsem vidět jen Ilonku, ale to nešlo. Takže za mnou přišel jen Blesk a jednou moji známí.“
Kolik můžete dostávat balíčků?
„Maximálně jeden pětikilový za tři měsíce. Každý si nechává posílat tabák. Ten je ve vězení nejcennější. Doslova se tam mění za zlato.“
Dá se v kriminále nakupovat?
„Vždy ve středu je otevřena kantýna, kde se dá kromě alkoholu koupit téměř cokoliv.“
A co sportovní vyžití?
„Dvakrát do měsíce je sportovní den. Hráli jsme volejbal, stolní tenis nebo fotbal.“
Jak to bylo s lékařskou péčí?
„Jsou tam dva doktoři a také psychiatr. Byl jsem asi třikrát u zubaře. To byla skvělá asi osmdesátiletá paní. Dokonce mi v pohodě vyrvala stoličku.“
Vybavíte si nějaký zvláštní moment?
„Byla tam dozorkyně, která znala můj případ z novin. Jednou mi říkala: Vy si stejně najdete nějakou podobnou. Tak jsem jí odpověděl, že Ilonka si našla mě.“
