Závěrečná etapa Tour de Ski začíná nevinně. Dva menší kopečky nad lyžařským stadionem v Lago di Tesero, který bude za dva roky hostit mistrovství světa, mě příjemně zahřály.
Po pěti minutách jsem byl zpět v areálu. Dvaadvacet vteřin za Neumannovou jsem se vydal na přejezd ke sjezdovce, který vede v podstatě celý mírně z kopce.
Neumannová se hájí v dopise Blesku: Dluhy ji mrzí
Nezříká se části odpovědnosti, ale zároveň tvrdí, že dluhy po světovém šampionátu vznikly především kvůli neočekávaným nákladům. Tak by se dal shrnout…celý článek
Tahle část je jen rozcvička, už se psychicky připravujete na Alpe Cermis. Do tuhého jde před šestým kilometrem - tam stoupání začíná. Na olympijskou vítězku v tu chvíli ztrácím minutu a dvaadvacet vteřin.
První část sjezdovky ještě ujde. Sice jedu pomalu a občas mě předjede i holka (to se jim to jede, když nahoru vezou o 40 kilo méně), ale ještě mám pocit, že se na lyžích kloužu.
Zato na metě, která oznamuje dva kilometry do cíle, musím, stejně jako ostatní, pokračovat stromečkem. Nohy už jsou tuhé a sjezdovka nade mnou vypadá nekonečně.
Kilometr před vrcholem přichází krize, ale nakonec se přinutím pokračovat a nezastavit v pochodu na lyžích.
Čas na drobné oddychnutí přichází jen ve chvíli, kdy vytyčená cesta kličkuje napříč svahem.
Do cíle nakonec dolézám v čase přes 51 minut. To je o 21
1 minut více, než kolik výšlap lap Alpe Cermis trval v ostrém závodě Lukáši Bauerovi, a pět minut za Kateřinou Neumannovou.
Ta si však na rozdíl ode mě obří slalom v obráceném směru vychutnávala. Spolu s duchovními otci Tour Vegardem UlvanUlvangem a Jürgem Capolem se asi ani moc nezadýchali.




Buďte první, kdo vyjádří k tématu svůj názor.
Přidat komentář