ONLINE, PONDĚLÍ 1:00 | Poprvé v životě začala sezonu na marodce, kam ji vyhnala střevní viróza. Týden pořádně nejedla, zhubla tři kila a součástí přípravy na úvodní grandslam roku pro ni bylo také dojídání, aby se dostala na obvyklou váhu. Petra Kvitová načne pouť Australian Open už v pondělí místního času proti kvalifikantce Luksice Kumkhumové z Thajska a sama přiznává, že dělá krok do neznáma.
Její tradičně nevyzpytatelná forma je za těchto okolností ještě nečitelnější.
Doufej v nejlepší, buď připravený na nejhorší - jiné to s ní nebude ani letos.
Z masérského stolu hlásila Petra Kvitová novinky z druhého konce světa. Od úterý v Melbourne trénuje a svádí souboj s časem, aby dodala tělu znavenému nemocí co nejvíc energie. Náladu má i přes obtíže dobrou. Hrát grandslam z voleje není sice k popukání, jenže co nadělá. „Třeba mě tahle nová situace posílí,“ věří.
Na Twitter jste poslala fotku z tréninku, při němž házíte šiškou na americký fotbal a hlásila jste se o práci v NFL. Humor vás tedy neopouští?
„Občas takhle tím míčem házíme, je to dobrá průprava na servis. Ale máte pravdu, náladu mám dobrou. Samozřejmě bych byla radši, kdybych mohla hrát, byla jsem po turnajích čtrnáct dní víceméně zbytečně. Ale tak to prostě je. Je to sport a počítat se musí se vším. Mám ale štěstí, že tady se mnou jsou dva Davidové (kouč Kotyza a kondiční Vydra), kteří mě drží, oba jsou naprosto v pohodě a nic neřeší. To mi hodně pomáhá.“
Sezona vlastně ještě pořádně nezačala, není důvod se stresovat.
„Přesně tak. Ono to bude dobrý.“
Jak dobrý je váš stav těsně před startem Australian Open?
„Ještě pořád mi chybí trocha energie, ale zlepšuje se to a věřím, že to do pondělního zápasu bude dobrý. Jinak se cítím dobře, nic mě nebolí, netahá, spíš jen do sebe potřebuju dostat energii.“
Se střevní virózou, již jste chytila v čínském Šen-čenu, jste zakusila dost, že?
„Zhubla jsem pár kilo, týden mi bylo vážně zle a víceméně jsem pořádně nejedla. Měla jsem žaludek na vodě a chodila často na záchod. Pořádně jíst jsem začala až po příletu do Sydney, takže jsem potřebovala hlavně do sebe zase dostat sílu a energii. Ta mi dost chyběla. Vždyť po dvou gamech tréninku v Sydney jsem se nepohnula.“
Takže příprava na grandslam spočívá i v dojídání se?
„Přesně tak. (smích) Měla jsem dole asi tři kila, ale už jsem skoro na svém. Ještě kilo mi chybí do obvyklé váhy.“
A co schází do herní pohody?
„Přiletěli jsme do Melbourne v pondělí, takže od úterý hraju tréninky zostra. Jenže je tady bláznivé počasí. Začátkem týdne byly čtyřicítky, poslední dny je zase frišno asi kolem dvaceti a fouká vítr. Hrála jsem tréninkové sety s Caro Wozniackou, Yaninou Wickmayerovou, Kerberovou. Body už hrát musím, to je zase jiný level než obyčejný trénink.“
Jak vás poslouchá míček?
„Mohl by mě poslouchat ještě trochu víc. (smích) Ale v tom větru je náročný chytit rytmus. Na druhou stranu, když jsem tady hrála v hale, lítalo mi to pěkně.“
V Šen-čenu jste poprvé v kariéře skrečovala rozehraný zápas, ze Sydney jste odstoupila coby obhájkyně titulu. Jste na sebe opatrnější poté, co jste si loni zkusila s mononukleózou?
„To bych neřekla. Spíš jsem měla strach, abych se nezranila, jelikož jsem shodila těch pár kilo a nebylo to úplně dobrý. Ale moc to už neřeším. Nevybrala jsem si, že na mě sedne virus, prostě to tak je. Nějak to tady dopadne, nechci se tím stresovat. Je to zase nová situace, musím se s ní poprat. Dám všechno do prvního zápasu, když se povede, tak se půjde dál. Když ne, svět nekončí. Je to prostě něco nového a myslím si, že nakonec mě to může jenom posílit.
Na druhou stranu nejste jediná, skoro celá první desítka má své zdravotní trable.
„Je to zvláštní. Hned první dva turnaje sezony bylo hodně odhlášení i skrečí, to vážně nepamatuju. Celkem mě to překvapuje. Ale každý z těch případů je jiný. Někdo má dlouhodobější potíže, já zase měla střevní chřipku jen nárazově.“
Volno se může nakonec ukázat jako požehnání. Když se přežijí první kola, budete odpočatá, psychicky neopotřebovaná.
„Přesně tak se na to musím dívat. Psychicky jsem O. K., půjdu se o to porvat.“
Sen o grandslamovém titulu mimo Wimbledon je stále silný?
„Rozhodně je. Každý grandslamový titul je úžasný, letos navíc máme ještě olympiádu, což si už začínám čím dál víc uvědomovat. Strašně ráda bych v Riu zahrála dobrý tenis a uspěla. Když je letos pět vrcholů, chci něco urvat. Připravená jsem obecně dobře. Se soustředěním na Kanárech jsem byla hodně spokojená, cítila jsem se dobře a myslím, že tohle nezmizí, i když mi teď nějaký čas nebylo zrovna hej. Co jsme natrénovali, to se nezapomíná. Teď jde o to se zase dostat zdravotně do pohody. Pak se to všechno může sem tam hezky sejít. A někdy zase ne, s tím taky počítám.“ (smích)
Platí, že vám záleží především na tom, aby byly vzlety co nejvyšší, a s pády už jste se naučila žít.
„Jasně. Pády budou, jsem taková hráčka, která má výšky i propady. Měnit na tom něco už asi moc nepůjde. Nejsem si totiž jistá, že bez těch pádů bych měla v kariéře i takové výšky. Prostě to beru tak, jak to je. Snažit se to změnit, hrát konzistentněji a na jistotu sice jde, ale nechci ztratit svoji hru, s kterou dokážu porážet ty nejlepší a vyhrávat velké tituly. Balanc se budu snažit hledat spíš během zápasů, třeba někdy zvolnit, vyběhat pár míčů a ne hrát pořád dokola tu moji agresivitu. Kondičně jsem na tom docela dobře, takže se nemám čeho bát. Ani tady v Austrálii. Vím, že jsem tu už měla úspěchy (čtvrtfinále 2011, semifinále 2012) a věřím, že zase přijdou.“
