Černé vlasy, progres pod přísným koučem a nový přítel. Ve fedcupovém semifinále s Itálií se dnes představí trochu jiná Lucie Šafářová. Ačkoliv se v sedmadvaceti letech začíná pomalu počítat mezi veteránky, stále věří, že to nejlepší má ještě před sebou. Vysněného vpádu do desítky a úspěchu na grandslamu chce dosáhnout novým stylem hry, jenž jde proti jejím instinktům.
Lucie Šafářová model 2014 připomíná odjištěný granát, který ne a ne vybouchnout. Cítí, jak se pod novým kanadským koučem Robem Steckleym zlepšila. Už čtyřikrát letos dostala do třetího setu favoritku z elitní desítky žebříčku, na průlom to však nestačilo. Snad si ho nechala na dnešní fedcupový zápas proti Italce Saře Erraniové, světové jedenáctce.
Z posledního propršeného Fed Cupu ve Španělsku jste ještě před koncem odlétala jako jedna z hrdinek, ale také pěkně nazlobená na ITF, že nedokáže zajistit tenistkám odpovídající podmínky a povolí hrát začátkem února pod otevřeným nebem. Zvažovala jste hodně, zda se do téhle soutěže nyní vrátit?
„Ve Španělsku to bylo vážně hrozný. I s tím, jak jsme spěchaly (s Klárou Koukalovou) na turnaj do Dauhá a nestíhaly to. Bylo to pro nás opravdu těžký. Ale viděla jsem, že se hraje v Ostravě, sice tedy na tvrdém povrchu, což v antukové sezoně není úplně ideální, ale je to prostě doma. A to jsem neváhala.“
Lucie Šafářová se chystá na důležitý fedcupový zápas proti Itálii
Video se připravuje ...
Naštvání na ITF možná přebolelo i díky tomu, že v Dauhá jste nakonec vyhrála dva zápasy a ztroskotala ve třech setech až na Petře Kvitové.
„Na to, že jsme v jedenáct přijeli z letiště na hotel, ve tři jsme se šly rozehrát a v pět na zápas, zdůrazňuji, že beze spánku, tak to dopadlo dobře. Alespoň mi to zase posunulo hranice. Vidím, že se dají zvládnout i takové věci. Nikdy jsem totiž ještě nešla na zápas nevyspalá z letadla.“
Turnaj v Dauhá je vlastně dokonalým obrázkem vaší sezony. Prokazujete odolnost, máte dobré výsledky, pak trápíte favoritky, kterým po boji podlehnete. Jak zatím rok hodnotíte?
„Mám solidní a vyrovnanou sezonu. Bavili jsme se o tom i s trenérem, že kromě Moritaové v Aucklandu a Petkovičové v Charlestonu jsem neprohrála s hráčkou mimo top 10. A ještě prohraju vždycky vyrovnaně ve třech setech. I když je smutné, že to ještě nevyšlo, tak se tenisově cítím dobře. A věřím, že to přijde v antukové sezoně.“
Jaké před vás letos postavil kanadský kouč Rob Steckley cíle?
„Říkali jsme, že budeme atakovat top 20 (momentálně je 26.). Moje nejlepší umístění je sedmnáct, bylo by krásné vrátit se tam. A tím životním cílem zůstává desítka.“
Jak vás Steckley proměňuje k tomu, abyste ho jednou dosáhla?
„Mám s ním vyrovnané výsledky, jsem solidnější, hra je variabilnější. Celkově si myslím, že se můj tenis zvedl nahoru. Neřekla bych, že jsme vyloženě zlepšili jeden úder, ale celkově se cítím jistější. A odolnější. Když jsem se kolikrát necítila dobře fyzicky, tak jsem dokázala prohrát s hráčkami, jež bych měla porážet. Teď, i když nemám den a necítím se dobře, vždycky jsem našla nějakým způsobem cestu, jak je porazit.“
Tenistka Petra Kvitová se připravuje na blížící se Fed Cup
Video se připravuje ...
Jaký je Kanaďan vlastně trenér?
„Je strašně pozitivní a energický člověk, trénink má vždycky velký náboj. Je to stále ve formě práce, ale také zábavy. Na druhou stranu je na mě taky hodně tvrdý. Když jsem měla loni šňůru turnajů v Asii a už jsem vůbec fyzicky nemohla, přišel na kurt a seřval mě tam. Víceméně řekl, ať zatnu zuby a makám. Má cit pro to, kdy zatlačit a nebýt úplně milý a kdy být naopak trošku opatrnější.“
Steckley vypadá také jako velký motivátor. Při zápase v Miami proti Šarapovové vás nabádal, že se teď musí ukázat nová Lucie. Co tím myslel?
„Já byla vždycky taková uspěchaná. Buď mi to šlo a dokázala jsem porazit kohokoliv, a nebo mi to nešlo a s kýmkoliv jsem prohrála. Teď pracujeme hodně na držení míče ve hře. Když mi nejde ta moje bouchaná, musím si výměny odběhat a počkat na příležitost, která bude jednodušší. Tím se znovu dostanu do zápasu a pak to třeba začne jít. Kolikrát, když jsem fyzicky unavená, se mi to nelíbí a radši bych zkusila míče pozabíjet, k čemuž mám i tendenci. Ale on přijde a říká mi: takhle neee!“ (smích)
Divákům na Fed Cupu se představíte nejen jako trochu jiná tenistka, ale také lehce jiná žena. Jak vás napadlo obarvit si vlasy na černo?
„Byly jsme doma se sestrou, asi třetí den v Česku za posledních šest měsíců. Seděla jsem u kadeřnice a říkala si, že jsem celý život blondýna, tak uděláme nějakou změnu.“
Známé ostatně zase tak moc nevídáte, poslední měsíce jste i díky americkému příteli pryč víc než obvykle. Kolik času trávíte za Atlantikem?
„Teď jsem tam byla hodně. Dva měsíce jsem měla před sezonou přípravu v Boca Raton na Floridě, celý leden v Austrálii, po Dubaji jsem si vyměnila doma tašku a letěla jsem hned za přítelem do Ameriky. A vrátila jsem se domů až teď. Dnů doma bylo málo, ale je to tenis. Tohle je jeho stinná stránka.“
O vašem americkém příteli se moc neví. Představíte ho?
„Jmenuje se Troy Hahn. Je tenisový trenér. Pracoval pro americkou tenisovou asociaci USTA. Nejdřív s juniorkami, pak s dospělými. Teď z USTA odešel a věnuje se osobně Australanovi Matthew Ebdenovi. Jezdí s ním po turnajích, vídáme se tak po různu.“
Nesměřuje to k tomu, aby trénoval vás?
„To bych nikdy nechtěla. Byly jsme spolu na prvním turnaji v Aucklandu, kde ještě nebyl můj trenér Rob a říkala jsem si, že to by nešlo. Člověk kolikrát na kurtu potřebuje nakopat do zadku a to přítel udělat nemůže. Nejsem typ lenocha, ale člověk kolikrát musí jít přes svoji hranici, aby se posunul dál. A když je tam partnerský vztah, tak to není dobrý.“
ONLINE ZE ZÁPASU ČESKO - ITÁLIE, SLEDUJTE OD 13:00 NA ISPORT.CZ
CELÝ ROZHOVOR S LUCIÍ ŠAFÁŘOVOU ČTĚTE V SOBOTNÍM VYDÁNÍ DENÍKU SPORT.
