PŘÍMO Z FRANCIE | Nejdelší zápas kariéry, nejtěžší fedcupové vystoupení. A obojí s vítěznou tečkou. Proto Karolína Plíšková zářila po téměř čtyřhodinovém maratonu proti Kristině Mladenovicové spokojeností, ač svým výkonem extra neoslnila. Postarala se tak ve finále o první bod pro český tým.
Jak vám bylo, když se při třetím mečbolu míček z rakety Mladenovicové snesl do autu?
„Čekala jsem hlavně, až spadne na zem, protože v tomhle zápase se mohlo stát všechno. Ona už se tolikrát ve třetím setu dostala ze špatných stavů. 0:40 pro ni bylo ale už hodně. Fyzicky jsem se cítila výborně, tak jsem si řekla, proč by se to právě teď nemělo zlomit. Ona hrála výborně, ale čekala jsme na svoji šanci. A tu jsem dostala.“
Jste na sebe pyšná, jak jste zvládla skoro čtyřhodinový zápas fyzicky?
„Jsem. A to jsem ještě nikdy neřekla! Byla jsem úplně v pohodě, byla bych schopná ještě pokračovat.“
Vítězný game jste získala poté, co jste si vybrala pauzu na toaletu. Zkusila jste soupeřku před jejím podáním rozhodit?
„Samozřejmě, že jsem to takhle zkusila. Zápas už se dostal do takovýho stavu, že jsem to musela zkusit.“
Mladenovicová se stejnou taktikou vyrukovala dřív. Za stavu 9:9 se nechala zase před vaším servisem ošetřovat.
„To mi od ní přišlo fakt blbý. To se nedělá, pokud si hráčka třeba nezvrtne nohu. Asi se jí nedělo nic strašnýho, když pak hrála dalších pět hodin. Připadalo mi to nehráčské. Před mým servisem udělala dvě pauzy. Co já v tu chvíli můžu dělat? Snažila jsem se úplně nenaštvat, i když jsem na ni naštvaná hodně. Ztratit kvůli tomu zápas, to jsem jí nechtěla dopřát.“
Nakonec jste ale byla porážce blízko, Francouzka podávala za stavu 12:11 na vítězství.
„Ona do té doby skoro bezchybně podávala. Věřila jsem, že ještě nějakou šanci dostanu. Že to nedoservíruje. Až taková super hráčka není. Trefila jsem v tom gamu každý return, ona udělala pár chyb. Škoda, že se mi to takhle nesešlo dřív, nemuselo se to tolik zkomplikovat.“
I diváci se kvůli tomu hodně dostali do zápasu.
„Byl to docela hukot. Dala jsem jim naději. Můžu si za to sama. Ale letos v Rumunsku mi diváci připadali o hodně horší. Naši byli taky hodně slyšet. V jednu chvíli mi připadalo, že všichni křičí ´Kája, Kája´. Snad i Francouzi. Už jsem asi měla halucinace.“
Prostředí jste už ke konci snad ani nemohla vnímat.
„Já zkoušela vážně všechno možný. Měnila jsem rakety, dala jsem si colu k pití, dívala se na tátu, Jirku (kouče Vaňka), na ostatní holky. Nic nefungovalo. Už jsme říkala Pinďovi, co mám udělat, abych ji brejkla.“
Z tribuny jste však vypadala stále silná.
„V některých zápasech jsem v depresi, nevím, co se sebou mám dělat. Tady mi připadalo, že pořád věřím. Cítila jsem, že jsem lepší. Že mám zápas pod kontrolou, i když jsem ho ne vždycky kontrolovala. Nebojím se koncovek. Čekala jsem, že ona zklame. Nakonec pár chyb udělala.“
Ani vám se však tenisově extra nedařilo.
„Jsme na konci sezony, kde není úplně důležitý výkon, důležitý je bod. Výkon nebyl nejlepší, to všichni víme. Ale jsem ráda, že jsem udělala bod.“
