Jan Jaroch
23. května 2016 • 17:15

Výhra po 12 letech. Nebyl to zápas o tenise, ale o hlavě, přiznala Strýcová

Autor:
Barbora Strýcová porazila na French Open krajanku Lucii Hradeckou

PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Konečně shodila tu opici ze zad. Barbora Strýcová vyhrála po dvanácti letech zápas v hlavní soutěži Roland Garros. Na úkor krajanky a fedcupové spoluhráčky Lucie Hradecké postoupila do 2. kola po setech 6:4, 7:5. A zhluboka si oddechla.



Spadl vám kámen ze srdce?
„Obrovský. Dneska to nebyl zápas o tenise ale o hlavě. Jsem ráda, že jsem ho nějak zvládla a přežila. Nebyl moc hezký na koukání, spíš byl o nervech a hlavě. I tak jsem za něj strašně ráda.“

Před turnajem jste říkala, že nechcete, aby se vám zdejší bilance 1:9 dostala do hlavy. Neubránila jste se tomu?
„To nebylo o tom, že bych myslela na moji zdejší bilanci. Ale jdu na kurt a už se cítím divně, tak stísněně. Míče byly nacucaný vodou, kurt pomalejší, moc to neletělo. Vůbec jsem nehrála jak předchozí týdny. Dneska jsem u tenisu vůbec nepřemýšlela, jaké jsme měla nervy. Špatně jsem dýchala, takže mi nepracovala hlava. Ale poslední balón jsem vyhrála!“

Takže to byl triumf vůle?
„Rozhodně. Nemůžu mluvit za Lucku, ale z mé strany to bylo jen o vůli, být odolná v hlavě, snažit se myslet pozitivně.“

Letos se vám nadmíru daří a moc jste chtěla v Paříži uspět. Bylo o to nepříjemnější dostat do 1. kola krajanku?
„Nepřidá vám to. Ale v tu chvíli je to soupeřka jako každá jiná a tak to musím brát.“

Naposledy jste na Roland Garros vyhrála zápas v hlavní soutěži, když vám bylo osmnáct.
„To už je let. Připadá mi to jak věčnost. Vidím tady spoustu trenérek a lidí, se kterýma jsem ještě hrála, a ony tady už jezdí s kočárkama. To jsou momenty, kdy si říkám: já už jsem starááááá!“

Ale formu máte letos výbornou. Jak ji prodat proti další soupeřce, vytáhlé Slovince Poloně Hercogové?
„Ona hraje antukový tenis, používá hrozně moc rotace při servisu a forhendu, takže mi míč bude skákat hodně nahoru. Odehrála jsem s ní spoustu těžkých zápasů. Ale co, dneska to byl hroznej tenis a zase tam půjdu naladěná jako dneska. Je to o vůli, být silná v hlavě a připravená na to, že to nebude dobrý. To je možná lepší než si říkat, že budu hrát dobře.“