24. května 2016 • 17:00

Můžu být na sebe hrdý, zahnal jsem Murrayho do kouta, hřálo Štěpánka

Autor:

PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Dva míče od senzace. V sedmatřiceti letech proti světové dvojce a jednomu z nejlépe fyzicky připravených tenistů planety. V úterní dohrávce 1. kola French Open sice Radek Štěpánek favorita Andy Murrayho nedorazil (6:3, 6:3, 0:6, 3:6, 5:7), i tak sklidil aplaus vestoje a v šatně poplácávání po zádech.



Jste na sebe hrdý?
„Byl jsem blízko velké senzaci. Ale takový je tenis. Zdálo se mi, že jsem v pátém setu zahrál skvělý bekhend po čáře za stavu 5:4 a 30:30. Přišlo mi, že jsem ho trefil neskutečně, ale zůstal viset na pásce. Pak jsem měl šanci při shodě, kdy jsem hrál kraťas. V celém zápase jsem ho hrál po čáře. Teď jsem to poprvé zkusil křížem a to bylo špatně. Takové maličkosti ve finále rozhodují. Ale celkově to byl neuvěřitelný zápas. Velká bitva. Můžu být hrdý na to, co jsem předvedl, zatlačil jsem Andyho do kouta. Když se podívám, co letos na antuce dokázal, tak je to pro mě velkou motivací do dalších týdnů. Dal jsem zápasu vše. Nelituju ničeho. Vždycky se těžko vstřebává, když jsem tak blízko takovému úspěchu. Ale hrát na takové scéně před takovým publikem, to je vždycky radost. A když jsem na konci cítil, že jsem je potěšil, tak to byl skvělý pocit.“

I proto jste se po mečbolu smál?
„To jsem jen schovával smutek. (smích) Co můžete dělat, když je konec? Uvnitř mě se toho dělo hodně, ale radši jsem se smál, než abych brečel. Těžko se to vstřebává. Odehráli jsme skvělou bitvu už v Madridu, ale na grandslamu je to něco jiného. Myslím, že každého utkání vtáhlo od prvního míčku. Včera večer jsem dostal tolik zpráv, že jsem radši odevzdal telefon kondičnímu trenérovi. Nechtěl jsem je vidět, dokud neskončí zápas.“

Murray vám v pondělí po třetím setu vyčítal, že záměrně zdržujete, když jste odešel do šatny. Co vy na to?
„Řeknu vám, že bylo lepší, že jsem z kurtu odešel. On prohrával, už měl warning a nervy na pochodu. Ale já si fakt musel odskočit.“

Po zápase jste sklidil aplaus vestoje i díky tomu, že hrajete útočný tenis ze staré školy. Mnohým už se současné bitvy od základní čáry zajídají. Myslíte, že můžete být vzorem druhým?
„Podle toho, co vidím v telefonu, byla asi spousta lidí jak včera tak dneska u televize, za což bych jim chtěl poděkovat. Jestli jsem pro někoho vzorem, což doufám, že jsem nebo jednou budu, tak je to jen odměna za to, co tenisu dávám, jak trénuju, jaký tenis se snažím hrát. Lidi tenhle tenis už moc nevidí a o to jsou radši, že mohou být u toho.“