PŘÍMO Z US OPEN | Až po dlouhém pobytu u lékařů dorazil Radek Štěpánek mezi novináře. První kolo US Open skrečoval Turkovi Marselovi Ilhanovi za stavu 0:6, 6:2, 4:6, 2:3 pro zranění krku. To by však nemělo být vážné a český nezmar už vyhlíží další zápasy.
Jak jste ke zranění přišel?
„Sám nevím. Sekly se mi krční svaly a od toho se mi začala motat hlava. Když jsem se ve čtvrtém setu podíval nahoru, tak se se mnou točil celý svět, bylo mi na omdlení. Za pár gamů bylo jasné, že nemůžu pokračovat, bylo to jen na sílu vůle. Ani na kurtu mi nemohli pomoct. Mysleli si, že mi je zle kvůli vlhkosti a dusnému počasí, ale to s tím nemělo nic společného. Teďka mi doktoři krk trochu uvolnili a říkali, že to je snad jen zranění svalového rázu.“ (klepe na stůl)
To musí být při vaší historii potíží s krční páteří velká úleva.
„V té hrůze je to úleva. A hodně velká!“
Vznikly potíže z jednoho špatného pohybu?
„Nevím, taky se to mohlo nakupit průběhem celého zápasu. Normálně jsme si nadhodil míč na servis a takhle se to se mnou najednou motalo. Říkal jsem si, co se děje a za další dva tři balony, jsem měl problém udržet hlavu nahoře.“
Kolik peprných slov vás v tu chvíli napadlo?
„V ten moment ani jedno, protože jsem měl problémy a bylo mi na omdlení. Teďka už mě začínají napadat. Ale jsem hlavně rád, že to snad není nic vážného.“
Jak máte zranění léčit?
„Už s tím dnes nemám nic dělat, jen si dát večer acylpyrin, ať se mi svaly uvolní a zítra se mnou budou hýbat dál. Doufám, že to není nic vážného a za den dva bud v pořádku a budu hrát debla. (s Tommym Haasem) Ten se začíná hrát až ve středu, třeba požádáme o start až ve čtvrtek.“
V singlu vám ale zase uniklo hratelné první kolo…
„Co nadělám. I když jsem prohrával 1:2 na sety, pořád jsem šel dál. Snažil jsem se hrát agresivně, chodit na síť, ale konec se bohužel nedozvíme. Sere to, no.“
Platí, že ani tohle Radka Štěpánka neotráví?
„Já jsem jednou řekl, že živého mě nedostanou. A to platí dál. Pořád mám velkou chuť. Po Wimbledonu jsem hrál výborně v Bogotě i v Atlantě, ale s Isnerem i Karlovičem jsem si zápas prohrál, což je vždy horší varianta. Měl jsem z toho ale výborný pocit. Připravoval jsem se, raketu jsem před pár týdny vyměnil, cítil jsem pozitivní impuls do hry. US Open měl být vrchol, od Wimbledonu se mi vyhýbala zranění, měl jsme čas měsíc a půl v kuse pracovat a cítil jsem se každým týdnem líp a líp. A tohle se stane.“
Momentálně jste až 285. hráčem světa, v chráněném žebříčku vám zbývají ještě čtyři turnaje. Jaký je cíl do konce roku?
„Potřebuju uhrávat body, ty na zemi nenajdu. Každý bod je pro mě velký posun dopředu. Po Davis Cupu budu hrát Kuala Lumpur, Tokio, ještě nějaké ATP akce a dva challengery. Nevěším hlavu, zajíci se počítají až po honu. Rád bych se do konce roku dostal na dostřel, abych mohl hrát v Austrálii v hlavní soutěži.“
