Když se Petra Cetkovská vracela v březnu po vleklých problémech s kyčlí na okruh, její soupeřkou byla v Indian Wells Christina McHaleová. Třicetiletá Češka padla a ač se přes léto dostávala na menších turnajích do ráže, na první výhru z podniku WTA čekala až do včerejška. Kruh se uzavřel na US Open, kde domácí McHaleovou zdolala 4:6, 6:4, 6:3.
Hodně sladká výhra, že?
„To teda ano. Po dlouhé době hraju turnaj na betonu a hlavně vyhrát s Američankou tady doma je vždycky fajn.“
McHaleová je domácí oblíbenkyní, pochází kousek od New Yorku a fandilo jí moře lidí. Byla to větší motivace?
„To ano. Ale tak je to asi normální. Když jsem hrála v Praze na Štváně, tak taky Češi hrozně fandili mě a Španělka byla chuděra. Je pravda, že dneska byli lidi sem tam nefér. Po dvojchybě tleskali, když jsem zkazila nahraný míč, radovali se. To je trochu nefér, ale s tím se musí počítat.“
Už tak jste musela zápas otáčet z 0:1 na sety.
„Ona je nepříjemná soupeřka. Měla jsem jasnou strategii: nenechat ji hrát. Svým forhendem mě dokázala rozběhat a nic moc se s tím nedalo dělat. Musela jsem to být já, kdo diktuje hru a nenechá ji hrát. Když jsem se toho držela, fungovalo to. Když jsem z taktiky slevila, hned bylo zle. Spíš jsem bojovala sama se sebou, abych se strategie držela.“
Jak vysoko v žebříčku oblíbenosti je pro vás US Open?
„Je hrozně bláznivý. New York mám ráda, ale letos poprvé nebydlíme na Manhattanu ale v Queensu dvacet minut odsud a je to naprosto úžasný. Trvá nám to jen dvacet minut z tenisu na hotel, energii v autě neztrácíme. Máme prostorný byt, kde vaříme. Bydlíme přímo u stanice vlaku, za deset minut jsme na Times Square. Když chceme do toho bláznovství Manhattanu, tak jedeme. Ale jinak jsme na bytě, protože Manhattan vysává. Když tam bydlíte, nechcete zůstat v pokoji a někde chodíte.“
Přes léto jste hrála menší turnaje ITF a vedla si skvěle: finále v Olomouci, výhra v Polsku, semifinále na Štvanici. Dostáváte se do ráže?
„Rozhodně. Každý zápas mi něco dá, hlavně už se cítím líp v důležitých momentech. Dostávám se zpátky.“
Co na to tělo?
„Drží.“ (klepe na dřevo)
Což je na betonu zvlášť dobré zjištění.
„Rozhodně. První tři dny tréninku na betonu jsem myslela, že to nerozchodím. Ale pak už si to sedlo.“
Vypadáte pohublá, hodně fit. Je za tím dost práce?
„To je spíš tím, že jsem teď hrála ve velkých vedrech dost tříseťáků, měla jsem velký výdej. (smích) Bylo to fakt strašně náročný, vyhrané zápasy přes léto na antuce, i když šlo o menší turnaje, byly strašně namáhavý. A teď vyhrát na grandslamu po tak dlouhý době, je hrozně krásný.“
Takže motivace pokračovat dál je i ve třiceti?
„Rozhodně. Mám ještě šest turnajů v chráněném žebříčku. Počítám i příští rok s Australian Open, kde jsem dlouho nebyla.“
Dlouho jste nehrála ani na velkém kurtu. S příští soupeřkou, Caroline Wozniackou, se na něj asi podíváte.
„Snad dostaneme i velký kurt. Doufám, že předvedu něco fajn, aby to bylo dobrý. Máme to 1:2. Naposledy jsem vyhrála já, ale na betonech vyhrává ona. S ní to je vždycky hezký zápas. Doufám, že se to znovu potvrdí a i konec bude sladký.“
Související články
