4. září 2015 • 15:25

Damm trénuje indickou legendu: Paes? Předělávám mu bekhend

Autor:
Leandro Paes a Martin Damm spolu vyhráli US Open v roce 2006
TOP VIDEA
Ligový speciál už zítra v deníku Sport: Podívejte se, co najdete v pátečním magazínu Ligový speciál už zítra v deníku Sport: Podívejte se, co najdete v pátečním magazínu
Sport proti simulování: Známé firmy Krmenčík nebo Přikryl i nováček Ljevakovič Sport proti simulování: Známé firmy Krmenčík nebo Přikryl i nováček Ljevakovič
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z NEW YORKU | V roce 2006 spolu vyhráli US Open, což je největší tenisový úspěch Martina Damma. Dnes opět tým Leander Paes – Damm ožil. Ale v jiné podobě. Třiačtyřicetiletý rodák z Liberce je koučem o rok mladší indické legendy.



Jak jste se dali se starým parťákem znovu dohromady?
„Leander za mnou přišel loni v listopadu, jestli bych mu nemohl pomoct. Že se cítí dobře a ještě by chtěl něčeho dosáhnout. Byl jsem s Kližanem, takže to nešlo. Pak se ozval ještě v Indian Wells, to byla stejná situace. Když jsme skončili s Kližanem v Hamburku, napsal jsem mu a on hned volal: Přijeď do Montrealu a jedeme!“

Co vy na to?
„Mně se to hodilo. Rodina se stěhovala do Ameriky, já jsem taky plánoval sem vyrazit. Takže jsem neotálel a rovnou jsem do toho skočil. Pauzy nejsou při trenéřině dobré. Je fajn být na túře, kde jsem celý život, a kde mě to baví.“

I s Paesem je práce zábavná?
„Je to větší pohoda. Ulevilo se mi. Leander ví, co chce. Má zkušenosti a svůj režim. Mladí kluci ho dva dny drží a pak pět dní ne. Neříkám, že se předře, že by z něj stříkal pot. Ale ono to ve 42 letech není zapotřebí. Kdyby teď skončil, nemůže nikdo říct ani popel. On chce ale hrát ještě dva tři roky. Sice má trochu bříško, ale pořád má rychlost, dynamiku, energii. Zatím jsme domluvení do konce sezony, Leander si ale přeje, abych vydržel až do olympiády.“

Potřebuje vůbec ve svém věku trenéra?
„Spíš sparingpartnera. Ale děláme na několika věcech.“

Na jakých třeba?
„Celý život měl problémy s liftovaným bekhendem. Měl dojem, že ho neumí. Většinou zahrál čop a běžel na síť. Takže se to snažíme změnit. Je hrozně šikovný. Když mu něco ukážu, zvládne to hned napodobit. A teď už dokáže bekhendem s horní rotací dát return, ve výměně trefí dva za sebou velice slušně. Asi to nebude jeho zbraň, ale je to plnohodnotný úder. Myslím si, že mi hodně věří.“

Také jste spolu vyhráli US Open 2006. Máte spolu silné pouto?
„Známe se od šestnácti let. Je jen o rok mladší. Juniorky jsme spolu odválčili a pak jsme se potkávali, hráli jsme spolu dva roky debl. I potom se ke mně hlásil. Obecně má dobrý vztah k Čechům.“

Poslouchá vás?
„Nechá si poradit. Je fakt šikovný. Taky má dobré srdce. Je fajn kluk. Drží slovo a nehledá kličky. Můžeme se bavit otevřeně. Známe se. Vím, že občas přijde pozdě. Je to trochu éterická bytost.“

Jednou jste vyprávěl, že dost ponocuje.
„Má spoustu aktivit. V Indii je celebrita. Když někdy vidím jeho mobil na stole, má na něm 500 nepřečtených mailů a 650 zpráv. Indie je obrovská. Zná ho tam každý. Jako u nás Jágra. Nemají tolik globálně slavných sportovců. Takže kamkoliv na světě přijede, je slavný.“

Má tu popularitu rád, že?
„Je vřelý, nikoho neodmítne. Výborně mluví. Mohl by jít klidně do politiky. Buduje si image.“

Výsledkově se už letos pomalu vytrácí. Proč?
„Nemá stálého parťáka. Spadl na žebříčku, takže oslovuje singlisty, aby se dostal na velké turnaje. Nastoupil s Murraym, Wawrinkou, tady s Verdaskem, na Asii se domluvil s Dimitrovem nebo Nadalem.“

To je slušná společnost. Ale funguje to?
„Moc ne. Hvězdy nemají takový zájem o debla. A on potřebuje, aby ho tenis bavil. Netráví dvě hodiny denně v posilovně, nepije jen vodu a nejí sojové maso. Ale pořád má chuť. Láká ho olympiáda.“

Po US Open nastoupí Paes k daviscupové baráži proti Česku. Jak ji bere?
„Sportovně. Hraje, protože kvůli olympiádě musí. Kdyby nebyla, nehrál by. Nastupuje v Davis Cupu od šestnácti, má snad rekord v nejvíc odehraných zápasech. Vztahy v jejich federaci nejsou ideální. Davis Cup bere jako vstupenku do Ria.“

Jak berete vy současné angažmá? Jako přestupní stanici?
„Asi jo. Po singlistovi je to něco jiného. Nejradši bych se od příštího roku věnoval dětem. Můj mladší syn Martin vyhrál mistrovství republiky. Je mu dvanáct. Hraje opravdu docela dobře. Měří 187 centimetrů, je levák, baví ho to.“

Jiné trenérské ambice teď nemáte?
„Tahle práce je těžší než ve fotbale, kde máte na tým nějaké páky přes vedení klubu. Tohle je spíš nádeničina. Když si hráč vzpomene, tak druhý den jdete. Je to až potupné. Za patnáct let bych tu nechtěl strašit.“

Mluví z vás zkušenosti ze spolupráce s Kližanem?
„Hráči nehledají chybu v sobě. První na ráně bývá trenér. Rozešli jsme se v pohodě. Vídáme se, pozdravíme se. On je šikovný, taky každý ví, že se nechová úplně normálně. Ale to nechci pitvat v novinách, to není fér. Jsem rád, že jsem si to zkusil. Povedlo se mi ho ustálit. Druhý rok po sobě skončí v top 50. Předtím lítal nahoru a dolů.“