PŘÍMO Z LONDÝNA | Tři míče od vyřazení se ocitla Lucie Šafářová v prvním kole Wimbledonu. Znovu ale ukázala tvář bojovnice a uspořádala velký comeback do mizerně se vyvíjejícího duelu s Američankou Alison Riskeovou. Po obratu na 3:6, 7:5, 6:3 si zhluboka oddechla. Pomohla k němu i její nová aura. Když Riskeová podávala na snové vítězství proti hráčce top 10, rozklepala se jí lehce ruka. Víc finalistka Roland Garros nepotřebovala.
Skoro dva sety šel zápas špatným směrem. Co jste si v tu chvíli říkala?
„Stála jsem tam a říkala si: Přeci tady neprohraju v prvním kole. Opakovala jsem si, že dokud nepadne poslední míč, tak zápas nekončí. Když už je člověk tak blízko prohry, uvolní se a trochu ho to i nakopne. Snažila jsem se být pořád pozitivní a využít každou šanci, co přišla. Ta hlavní přišla za stavu 4:5 ve druhém setu. Ona nedala tolik prvních servisů, já zahrála odvážněji, agresivněji. Tam se zápas začal naštěstí otáčet, protože se nevyvíjel moc dobře. Byla jsem ze začátku zpomalená, nehrála jsem nejlíp. Ale vybojovala jsem to.“
Před turnajem jste říkala, že počítáte s tím, jak proti vám soupeřky vyrukují bezstarostně a budou se chtít vytáhnout. Na druhou stranu se Riskeová také trochu zalekla výhry, přeci jen jste už pěkně velký úlovek.
„Jó, všechno má své výhody i nevýhody. Jsem ráda, že jsem dneska využila té výhody. Ale game za stavu 4:5 ve druhém setu jsem ale na druhou stranu zahrála výborně, šla jsem do míčů agresivně. Ne že by se ona úplně vykazila. A třetí set už jsem hrála dobře, dobře jsem servírovala. Pár chyb bylo nevynucených, s hráčkou top 10 bych je asi nemohla udělat, ale byla tam i spoustu dobrých věcí. Radši bych se viděla hrát v dalších kolech líp, ale jsem hlavně ráda, že jsem dneska vyhrála.“
Američanka postupem času fyzicky odcházela, nechala se ošetřovat. Jaký to je pocit dostat soupeřku do křečí, když vy jste zůstala stále silná?
„Taky mám za sebou spoustu zápasů, s nimi roste i kondici. (smích) Měla jsem i výbornou přípravu na Floridě, kde jsme toho spoustu naběhali a namakali. Jsem ráda, že jsem hlavně zdravá. A fyzicky jsem na tom dobře.“
Zase hrajete na ovesnou kaši jako v Paříži?
„Jo, zase ji snídám. Je s ní i hrozná sranda. Dala jsem na Instagram fotku kaše, za 10 minut ji tam dala Bára (Strýcová) s borůvkami a za dalších 10 minut poslala Dominika Cibulková její kaši i s kytkou, šíleným množstvím ovocem a vším možným. Jako že ona ji má nejlepší. Asi jsem začala novou vlnu.“ (smích)
Jste pověrčivá, že snídáte šťastný pařížský pokrm?
„Ani ne. Ale už jsem na to trochu naučená. A taky je příprava dost jednoduchá, jenom kaši zalijete horkou vodou.“
Pařížská paralela se nabízí i s těžkým úvodním zápasem. Na Roland Garros jste přebojovala duel s kamarádkou Pavljučenkovovou a bylo z toho finále. Měřeno obtížností zdejšího prvního kola, musíte celý Wimbledon vyhrát.
„Kéž by (smích). Když člověk zvládne těžké první kolo, přežije takovou skoro smrt, tak ho to většinou nakopne. Snad to bude i v tomto případě.“
Co čekat od dalšího kola se Su-Wei Hsieh?
„Je hrozně zvláštní soupeřka, hraje netradiční tenis. Hodně čopů, je na kurtu taková rozevlátá. Nikdy jsem s ní nehrála, netrénovala. Budu se na ni muset poptat.“
