Přál si zůstat dlouho, vždyť ve Wimbledonu zažil nejkrásnější okamžiky kariéry.
Ale balí už po prvním zápase. Grandslamová premiéra týmu David Kotyza – Caroline Wozniacká se nepovedla (porážka 5:7, 4:6 se Světlanou Kuzněcovovou).
Strastiplný je celý začátek jejich spolupráce. Nejdřív si Dánka přetrhala vazy v kotníku, teď se ztěžka dostává zpět. Pod Kotyzovým vedením vyhrála tři ze sedmi utkání. A bývalý kouč Petry Kvitové tuší, že sedí na horké židli.
Byl to důvěrně známý obrázek. Holohlavý muž upírá z lóže na wimbledonském centrkurtu hloubavý pohled na svou svěřenkyni. Už jí je ale jiná blondýna než Petra Kvitová, kterou si vychoval od jejích osmnácti let. Český kouč je teď ve službách dánské princezny Wozniacké, bývalé světové jedničky, jež se krčí na 45. místě žebříčku. A tam se jí nelíbí.
Asi byste si dokázal představit poklidnější start v novém angažmá, že?
„Jde to obtížně, po pár dnech si Carolina přetrhala vazy v kotníku. Táta se jí ptal, jestli mě chce za trenéra, když měla nohu v sádře. To bylo entrée.“
A od té doby se pokoušíte naskočit do rozjetého vlaku.
„Zvlášť na trávě je to pro Carolinu hukot, když nemá dost nahraných zápasů. Ale není z toho zničená. Své maximum vyprodukuje na betonu. Tam může uplatnit svoje naturální přednosti plus se snad projeví, co budeme schopní natrénovat a zlepšit.“
Tlak na okamžité výsledky zatím není? Vždyť ve Wimbledonu nebyla Dánka ani nasazená.
„Tlak je stejně. To se jen tak říká, že je po zranění. Ona byla zvyklá být na výsluní a chce se tam zpátky prokousat co nejrychleji.“
Máte vůbec za téhle situace možnost pracovat na zlepšení?
„Snažíme se s jejím tátou najít balanc, aby se mohla opřít o své zbraně. Ráda hraje z bekhendové strany, má dobré returny. A postupně se dostáváme k věcem, u kterých malinko ustrnula. To znamená posunout se víc do kurtu, aby holky měly míň času mezi údery. Ne že se bude pokoušet všechno zabíjet, to je nesmysl, ale plán je, aby hrála rychleji, nemusela tolik běhat a donutila druhé třeba k vynucené chybě.“
Wozniacká je globální sportovní celebrita, bývá jí vyčítáno, že má příliš netenisových aktivit.
„Je hodně vidět, píše se o ní. Ale přijde mi, že je toho o ní víc, než ve skutečnosti mediálně dělá. Za šest týdnů tréninku v Monaku jednou letěla na víkend do New Yorku na filmový galavečer. Jinak nevytáhla paty, trénovala dvakrát denně plus rehabilitace a kondice. Do toho měla kurzy francouzštiny, piána. Buď spí, nebo něco aktivně dělá. Z mé strany to bylo vysoce profesionální pracovní nasazení. Nejdřív je tenis. Když ji jeden víkend pozvali do Bílého domu, tak nejela. Řada lidí má pocit, že tyhle povinnosti jí brání prorazit, já si to nemyslím. Nevnímám to jako brzdu.“
Své si ale myslíte o maratonu, který v New Yorku běžela na podzim roku 2014. Před ním hrála finále US Open, měla skvělou sezonu.
„To byla doba před maratonem, po něm se to zlomilo na druhou stranu. Jsem přesvědčený, že jí tělo pak malinko selhalo, maraton na ní zanechal stopy. V roce 2015 byla často zraněná, nebyla úplně fyzicky připravená na zátěž. Další maraton bych jí už nedoporučil.“
Maraton běžela pro charitu, zviditelnila se skvělým časem 3 hodiny a 26 minut. Máte v rukách prostě celebritu. Oproti spolupráci s Kvitovou to musí být rozdíl.„Rozdíl to je, ale pro mou práci ne. Musím být nastoupený a pořád ready. Na každém tréninku dvakrát denně šest týdnů za sebou byli táta, máma, pes a fyzioterapeutka.“
Bývalá světová jednička Wozniacká má navíc pověst slečny, co chodí s nosem nahoru.
„Je to známá sportovní osobnost se vším všudy, ale mě zajímá, jak reaguje a pracuje. A tam se to absolutně neprojevuje. Jede jak mašina.“
Je tenisově chápavá?
„Je to velmi inteligentní holka a neopijete ji rohlíkem. Musíte dávat bacha, co říct. Přesně, jasně a výstižně. Pak to jede. Jak si ale začnete moc vymýšlet, není to dobré. Musíte mít jasnou vizi, dokázat ji vysvětlit a obhájit si ji.“
Táta Piotr Wozniacki byl léta šéfem týmu, řadě trenérů před vámi se vměšoval do práce. Drží se teď dál, jak slíbil?
„Pro něj je to obtížné, všechno řídil a asi tím byl už unavený. Faktem je, že když s ní hraji, tak stojí na straně u Caroliny a vidí věci, kterých si třeba zrovna nevšimnu. Poskytuje mi informace, abych byl lépe v obraze. Nebyl jsem zvyklý, že mi někdo vstupuje do tréninků, ale je to realita, kterou nemůžu a nehodlám měnit. Zatím to není ani brzda procesu. Piotr je chytrý a schopný chlap. Má čich a dar vypozorovat věci, které běžný trenér nemusí vidět. Carolinu má přečtenou. Problém může být, že ona od něj tyhle věci slyší po miliontý a už někdy reaguje podrážděně.“
Taky on je ale na dceru přísný. Vybavuji si, jak jí loni při US Open na chodbě hlasitě vyčinil, když prohrála s Petrou Cetkovskou.
„Tak to je. Na kurtu mluví Piotr jasně. A nechválí. Tam se říká, co dělá blbě. Já vím, čím si teď prošla, že není ve stoprocentní kondici a pauza je pořád znát, tak se spíš snažím nacházet pozitiva.“
Jakou řečí s Wozniackými vlastně hovoříte?
„Většinou polsky. No teda polsky – to bych si fandil, ale snažím se. Když si připravuji tréninky, podívám se do slovníku. Koupil jsem si knížku, trošku se učím. Oni se baví doma jenom polsky. Myslím, že rozumím dobře, ale mluvím bídně. Zatím mi rozumějí. Vytváříme takové slovanské esperanto. Pro sociální kontakt je lepší mluvit s nimi jazykem, kterým se domlouvá rodina.“
Po roce jste se vrátil do Wimbledonu, kde jste vyhrál dva tituly. Vracejí se vzpomínky?
„Já je nevyhrál, to byl někdo jiný. Já byl jen divák. Pravdou je, že jsem tu prožil nejkrásnější trenérské chvíle a emoce, na ty budu pořád vzpomínat. Tohle místo pro mě má ohromné kouzlo.“
Jaká je nejsilnější vzpomínka?
„První titul s Petrou byl zázrak, ten druhý byl silnější, strašně vybojovaný. Všichni jsme se o něj hrozně snažili, vymýšleli podpůrné věci. S Ríšou (vyplétačem Šodkem) jsme Petře před finále udělali na zahradě nápis Pojď. Ta rodina, v jejímž baráčku jsme bydleli, má hajzlpapír na dvacet let dopředu. Já ho tehdy koupil asi tři kilometry.“ (smích)
Dá se od minulosti úplně odstřihnout?
„Dá. Mám jinou práci, která mě zaměstnává. Dělám s typově úplně odlišnou hráčkou, je jiné zázemí, jinak funguje rodina. Taky mám jiné pravomoci. Měl jsem je větší, teď jsem zkrátka člen týmu, nerozhoduju o věcech, o kterých jsem dřív rozhodoval. Ale vím, kde jsem, co můžu a co ne. Jsem rád, že můžu mít takovou práci.“
Vztah s Petrou je stále dobrý?
„Samozřejmě. Nedovedu si ani představit, že by to mohlo být špatný. Alespoň z mé strany.“
Někdo by si dovedl představit, že budete po výpovědi uražený.
„Vůbec. Jejímu rozhodnutí rozumím. Sedm let, to je mimořádně dlouhá doba, co spolu trenér a hráčka na téhle úrovni stráví. Moc takových příkladů nenajdete. Spolupráce to byla úspěšná, ale zkrátka už jsme si lezli trochu na nervy. Petra má ještě pár let před sebou, tak chtěla oživit kariéru. Tohle naprosto chápu.“
Přesto – sledujete po očku počínání Kvitové?
„Vnímal jsem její výsledky, tady jsem se na ni asi deset minut kouknul při tréninku.“
Vzhledem k průběhu sezony ji dost lidí odepisuje, vy však tvrdíte, že jí špatné výsledky budou vadit a zvedne se.
„To pořád platí, propady měla vždycky. Z nich ale dokázala vyjít až na vrchol. Nevím, třeba se to tady pro ni může zlomit. Přál bych jí to, ale má strašně těžký los. Bude potřebovat vyprodukovat hodně dobrý výkon, protože holky, co má v pavouku, nejsou žádná ořezávátka.“
| Nottingham | 2. kolo |
| Birmingham | 1. kolo |
| Eastbourne | 3. kolo |
| Wimbledon | 1. kolo |
| celková bilance | 3:4 |
Související články
