PŘÍMO Z WIMBLEDONU | Udělala tečku za skvělým českým úterý ve Wimbledonu, v nichž bylo z pěti zápasů pět postupů. Lucie Šafářová byla nejsuverénnější. Za pouhých 51 minut srazila Francouzku Oceane Dodinovou 6:2, 6:2 a těšila se, jak na travnatém koberci otočila sezonu od špatného k dobrému. Po semifinále turnajů v Nottinghamu a Birminghamu načala skvěle i nejslavnější z grandslamů a vedle Petry Kvitové s Karolínou Plíškovou může být černým koněm turnaje.
Rychlý a jasný postup. Spokojenost?
„Šlo to přesně naopak než v předešlých dvou turnajích na trávě, kdy jsem hrála samé tříseťáky. Super utkání, skvělý vstup do Wimbledonu.“
Noha, kvůli které jste v Birminghamu skrečovala semifinále s Petrou Kvitovou, drží?
„Drží, musím to zaklepat. Bylo pěkné být chvíli doma a nic nedělat. Měla jsem první stupeň natažení hamstringu (zadní strany stehna), ve svalu byla tekutina, takže mi nedoporučili s tím hrát. S Péťou jsem semifinále v Birminghamu zkusila, ale pak jsem to radši zabalila, abych si nohou před Wimbledonem nezhoršila.“
Z posledních tří ročníků Wimbledonu máte semifinále a dvě osmifinále. Turnaj vám evidentně sedí.
„Našla jsem na trávu recept. Dobře jsem servírovala dneska i v předešlých turnajích, hraju rychle, na trávu levácká rotace platí dobře. Cítím se tu dobře. Nemůžu si stěžovat.“
V předešlých turnajích se vám dařilo, ženský tenis je dnes hodně otevřený. Jsou o to větší očekávání ve Wimbledonu?
„Ta jsou vždycky, člověk má vždycky nějaké cíle a sny. Ale krok po kroku. Všechny soupeřky jsou těžké, dneska jsem to zvládla skvěle, ale v dalším kole to může být jiné. Shelby Rogersová výborně servíruje, bude nebezpečná.“
Po Roland Garros jste se rozešla s koučem Františkem Čermákem. Co vás k tomu vedlo?
„Výsledky nebyly, jaké bych si představovala. Franta je moc fajn člověk, ale prostě nám to nefungovalo tak, jak by mělo. Já sama se vyměnit nemůžu, takže musím změnit trenéra. A zatím to vypadá, že ten tah byl nový impuls k lepšímu. Momentálně nemám žádného trenéra, jsem tu jen s přítelem a kámoškou Ivetou Vacenovskou.“
Olympionička a bývalá vynikající stolní tenistka vás doprovází už měsíc po turnajích v Anglii a celkem se osvědčuje, že?
„Je po Robovi (Steckleym) asi můj nejúspěšnější kouč. (smích) Ale divili byste se, jak hraje dobře tenis. Dokonce mě učila techniku ping-pongu a moc jsem se zlepšila.“
Potřebujete ve svých třiceti letech vůbec ještě kouče?
„Já si právě myslím, že už jsem ve fázi kariéry, kdy už se moc věcí změnit nedá. Potřebuju být spíš v pohodě, už to není o tréninkové kvantitě ale spíš kvalitě. Nesmím to přehnat, protože regenerace už není jako před deseti lety. Spíš hledám někoho, s kým mi bude fajn, a budu si užívat společný čas. To pro mě třeba právě Iveta skvěle splňuje. Možná i proto se nám tak daří.“
