PŘÍMO Z WIMBLEDONU | Do najmutí superkouče Gorana Ivaniševiče byl prý dotlačený. Neshledává nic pozitivního na tom, když je mu předstíráno, že by měl cílit na grandslamový titul. Tomáš Berdych (31) chce být teď víc sám sebou. Do konce sezony se dohodl na spolupráci s trenérem Martinem Štěpánkem (37 let), pod nímž hodlá coby 15. hráč světa restartovat svůj tenis.
Po French Open jste udělal změny v týmu, propustil jste Gorana Ivaniševiče. Jak jste k rozhodnutí došel?
„Jednoduše, nebylo na co čekat. Nešlo to, výsledky nebyly podle představ. Ze spolupráce s Goranem vzešly plusové věci, ve kterých budu pokračovat, ale byla tam spousta dalších, které nefungovaly.“
Jaké?
„Není potřeba všechno sdělovat. Neopouštím tuhle zkušenost s hořkostí. Mám ji odfajfk ovanou a jede se dál. Myslím, že jsem do toho byl obecně zbytečně moc tlačený, protože můj vnitřní pocit to nikdy nebyl. I díky téhle zkušenosti jsem se přesvědčil, že se musím hlavně rozhodovat podle sebe.“
Ivaniševič přivedl Marina Čiliče k titulu z US Open, superkoučové jsou obecně vyhledávaní. Proč nefungují na Tomáše Berdycha?
„V hodně případech je to tak, že ti kluci vedle sebe potřebují někoho, ke komu musí mít maximální respekt. A když ten člověk nevyhrál pět grandslamů, tak nebudou fungovat. Já takový nejsem. Když si vyberu někoho ke spolupráci, nehraje roli, jestli vyhrál jeden challenger nebo pět grandslamů.“
Váš nový trenér Martin Štěpánek byl v žebříčku nejvýš na 248. místě, větší kariéru udělal jako trenér než hráč. Co vás k němu přivedlo?
„Známe se hrozně dlouho a oslovil jsem ho ještě za doby, kdy byl Goran v týmu. Požádal jsem ho o pár týdnů na zkoušku a po nich byla volba jasná. Důležité je, že se dobře známe. Hráč s trenérem se musí znát, vědět, jaká je osobnost a povaha. Pak věci líp fungují. Vím, jak spolupracoval s Ivanem Dodigem a jak velký kus práce s ním udělal. Myslím si, že tenisu hodně rozumí a jsme spolu daleko víc na jedné vlně.“
Ivaniševič po vás žádal riskantní útočný styl. Bude se s novým koučem měnit pojetí hry?
„To je hrozně těžké vysvětlovat. Fakt je to hlavně o tom, aby trenér hráče dost znal. Já potřebuju prostě jiný přístup, než jaký měl Goran. Když to řeknu zjednodušeně, tak on chtěl pracovat na věcech, které jsou nadstavbou. Ale že gró mého tenisu úplně nefungovalo, to se přecházelo. To by měla být samozřejmost, to umíš, fajn, musíme dělat tohleto. Takhle to funguje možná u jiných hráčů, ale ne u mě. Potřebuju jiný přístup.“
Není problém i v tom, že jste konzervativní až tvrdohlavý a není snadné vás měnit?
„Hele, já si myslím, že jsem kroků a změn v kariéře udělal poměrně dost. Základ mého tenisu je pořád tak dobrý, že když se mnou bude člověk skoro rok pracovat a snažit se mě předělat, měly by být výsledky vidět. A můžu být tvrdohlavý sebevíc, což myslím, že nejsem. Ale není mi dvacet, abych další dva roky zkoušel, jestli něco náhodou začne fungovat.“
Motto spolupráce s Ivaniševičem bylo ´vyhrát grandslam´. Mění se pohled na cíle a touhy na nejbližší roky?
„To je další věc. O grandslamu bylo zbytečně moc napovídáno a zbytečně moc se řešilo, jestli mi běží čas a jestli ho někdy vyhraju. Pro mě to nebyl nikdy žádný cíl, který by šel vyloženě ze mě. Tyhle řeči ničemu nepomohly. Ba naopak.“
Počkejte, každý přeci chce vyhrát grandslam, ne?
„Dobře, můžeme se o tom bavit, je to fajn, ale změní to něco? Nezmění to vůbec nic.“
Když ale tvrdíte, že grandslamový titul není váš cíl, zní to absurdně.
„Jenže když se pořád bavíme, že to nevyšlo a musí to vyjít příště, tak to ve finále akorát odvádí pozornost od toho, jak jsem byl naučený fungovat. Grandslam pořád zůstává cílem, ale dneska jsem mu tak daleko, že musím jít hodně kroků zpátky, abych zase mohl vykročit správnou nohou.“
Související články
