I když Petru Kvitovou nevítal v rodném Fulneku stotisícový dav jako Novaka Djokoviče v Bělehradě, šel jí i tak mráz po zádech. „Je to něco překrásného, všem moc děkuji!“ pochvalovala si vítězka Wimbledonu atmosféru, kterou ji připravilo patnáct stovek fanoušků.
Na kolena si posadila malou neteř Denisu a s viditelnou úlevou čelila poslední palbě dotazů po hektickém návratu z Wimbledonu. Petra Kvitová nijak nezastírá, že už by nejradši stála znovu na kurtu a bušila do míčků.
Z prakticky neznámé dívky jste vystřelila mezi celebrity, jak to zvládáte?
„Je fakt, že když jsem jela loni na Wimbledon, tak jsem byla na nějakém šedesátém druhém místě na světě a nikdo o mě skoro nezakopl. Takže je to velký skok. Ano, vyhrála jsem Wimbledon, jsem sedmá na světě, ale jsem stejná jako před tím. Samozřejmě vnímám humbuk kolem, skoro nic jiného nestíhám, ale snažím se s tím vyrovnat.“
Úspěšně?
„Zatím to nějak zvládám, ale je to hrozně únavné. Už bych se radši postavila někam na kurt s raketou. Ale patří to k tomu a já to tak beru.“
Kolikrát jste byla při slavném návratu domů dojatá?
„Když mluvila paní starostka svou pěknou řeč, tak jsem si znovu promítala celou cestu Wimbledonem a finále. A když lidi skandovali, tak to bylo něco překrásného.“
Šly vám i slzy do očí jako tátovi, nebo to vše prožíváte v klidu jako máma?
„Takový mix. Tady jsem slzy v očích neměla, ale ve Wimbledonu se mi do očí trochu draly, ale nebrečela jsem. Asi nejsem zase tak slzavá, jako taťka.“ (usmívá se)
| Petro, vítej doma ve Fulneku! |
| Obrovský plakát s tímto nápisem a fotkou Petry Kvitové držící talíř za triumf ve Wimbledonu visel na věži fulnecké radnice a vítal místní šampionku. Na zaplněném náměstí se tísnilo tisíc pět set lidí a bouřlivě tleskalo jedenadvacetileté tenistce. Přesně před měsícem stála Petra Kvitová ve Fulneku na stejném pódiu. Z davu tehdy zaslechla nadšený výkřik: „Vyhraj i Wimbledon!“ Kvitová si na to hned vzpomněla. „Slyšela jsem to tehdy z dálky volat. A teď tady stojím a talíř z Wimbledonu mám opravdu u sebe... Nádhera,“ děkovala tenistka fanouškům. Na Komenského náměstí do rodného Fulneku přivezl Petru Kvitovou chvíli po třetí hodině sportovní kabriolet. Prostor před ní rozrážely dvě historické motorky s vlajkami. Českou a fulneckou. Policisté a lidé z ochranky se měli co ohánět, aby kolem Kvitové udrželi volný koridor cestou na malé pódium. Lidé bouřili, tleskali, volali jméno tenistky. V barevných šatech nad kolena a botách na vysokých podpatcích vystoupala Petra Kvitová před fanoušky. Nesměle zamávala s replikou wimbledonské trofeje. „Chci vám všem poděkovat, že jste přišli. Moc si toho vážím a děkuji mockrát,“ říkala do mikrofonu. Od starostky města Jany Mocové dostala čestné občanství a náušnice z bílého zlata s drahokamy. „Vyrobila je zlatnice Radka Kovačiková, která také pochází z Fulneku,“ říkala starostka Mocová. „To máš od nás všech na památku. Jsme na tebe strašně hrdí.“ Zapůsobilo i kouzlo nechtěného. Přesně ve chvíli, kdy starostka předávala Kvitové zlatou tubu s čestným občanstvím, začaly hlasitě zvonit zvony z nedaleké věže. Neplánovaně. O to symboličtěji to pak vyznělo. „Ať žije Petra! Ať žije Petra!“ skandoval dav. I Petra Kvitová přivezla pro fanoušky a zástupce města dárek. Velkou fotku, na níž líbá wimbledonskou trofej. S věnováním. „Na radnici si ji pověsíme na nějakém čestném místě,“ děkovala starostka Mocová. Na pódiu se kromě přátel, spolužáků a učitelů představili i rodiče Petry Kvitové. Zatímco maminka Pavla jen potichu poděkovala, táta Jiří si chvilku u mikrofonu užil. „Jsem hrdý a nesmírně šťastný.“ A všechny pak ujistil, že se ani po triumfu nehodlá z Fulneku stěhovat za lepšími podmínkami na Floridu. „Určitě bychom se nestěhovali. A Petra taky ne. Ona je tady doma!“ |
Čestné občanství města Fulneku mají pouze Jan Amos Komenský a Petra Kvitová. Jak se v této společnosti cítíte?
(usmívá se) „Co bych na to řekla? Je to překrásný, jsem strašně ráda, že mi zastupitelstvo čestné občanství udělilo. Budu se snažit reprezentovat Fulnek jen v nejlepším světle a zůstat taková, jaká jsem.“
Po návratu už jste stihla návštěvu Pražského hradu, byla jste na festivalu v Karlových Varech, v televizi… Bylo to pro vás doma ve Fulneku nejuvolněnější?
„Jsem tady doma, všechno tady znám, takže asi ano. Prezident i Karlovy Vary byly pěkné, bylo to zpestření a bylo to moc příjemné, ale domů jsem se moc těšila.“
Konečně si odpočinete?
„Volna moc nemám, hned příští týden jedu do Tater na kondiční soustředění. Takže se mi odpočinek asi vyhne velkým obloukem.“
Dostala jste na památku i náušnice, bude se s nimi hrát tenis?
„Ještě jsem je netěžkala, nevím jak jsou těžké. Aby mi neurvaly uši. Uvidím, ale na tenis to asi nevypadá. A navíc by je byla škoda ztratit.“
Když jste byla ve Fulneku na náměstí před měsícem, zaslechla jste výkřik: „Vyhraj Wimbledon!“ A poslechla jste…
„Ono to bylo tak. Něco jsem tehdy na podiu říkala v tom smyslu, že se budu snažit dál zlepšovat. A pan Mariánek (člen fulneckého zastupitelstva) z davu zavolal, abych vyhrála Wimbledon. Tak jsem mu slíbila, že se o to pokusím…“
Co jste zaslechla tentokrát?
„Dneska jsem nic neslyšela, tak nevím, o co se mám teď snažit. (pobaveně) Že by US Open? Tak dobře, pokusím se.“
Novaka Djokoviče vítalo v Bělehradě sto tisíc lidí, takže i ve Fulneku to jde ještě posouvat, ne?
(usmívá se) „Musíme zvětšit město. Kolik tady vlastně bylo lidí? Patnáct set? Tak to už skoro Djokoviče máme… Srbové jsou v tomhle trošku jiní, je to pro ně velký svátek a Djokovič je velký šoumen, takže si umí fanoušky získat. Navíc jej vítali v největším městě. Na maličký Fulnek je to nádhera.“
Na kolena si posadila malou neteř Denisu a s viditelnou úlevou čelila poslední palbě dotazů po hektickém návratu z Wimbledonu. Petra Kvitová nijak nezastírá, že už by nejradši stála znovu na kurtu a bušila do míčků.
Související články
