1. června 2007 • 00:00

Bída hvězd a pruhů

Autor:



Krize vrcholí, z devatenáctky Američanů zůstaly v Paříži ve hře už jen sestry Williamsovy PAŘÍŽ - Pád impéria, konec supervelmoci, doba temna. Americký tenis ještě nikdy neklesl hlouběji než letos na French Open. Studená válka už sice dávno skončila, ta na dvorcích ale nekončí nikdy. A reprezentanti vlajky s hvězdami a pruhy mají obrovské ztráty, zatímco Velká Rus a další hladoví si podrobují tenisový svět. Andy Roddick (3. hráč světového žebříčku), James Blake (8.), Robby Ginepri (48.), Vince Spadea (66.), Sam Querrey (67.), Michael Rusell (68.), Amer Delič (69.), Robert Kendrick (86.) a Justin Gimelstob (150.). Jde o hráče top ten, mladíky i protřelé rutinéry tenisu. Co mají společného? Jsou to pachatelé největšího amerického propadáku na dvorcích Rolanda Garrose v dějinách profesionálního tenisu. Žádný z této devítky nepřežil 1. kolo antukového běsnění. K dovršení katastrofy se z turnaje musel ještě před jeho startem odhlásit desátý do party Mardy Fish, který si vymknul v Paříži minulou středu kotník, když hrál fotbal. Antuku nemusejí, to je chyba Jediné, kdo teď drží z 10 žen na Roland Garros americkou vlajku, jsou sestry Williamsovy. Z celkem 19 reprezentantů v turnaji zbyly po 2. kole ve hře jen dvě Američanky! USA si tak ještě neosušily slzy po loňském konci kariéry Andre Agassiho, mimochodem posledního mužského amerického šampiona French Open z roku 1999, a už mají znovu depresi. "Není to hezký obrázek. Máme před sebou dost práce. A tím my myslím celý americký tenis," odtušil Patrick McEnroe, daviscupový kapitán USA. Doba, kdy na přelomu 80. a 90. let drželi třikrát Pohár mušketýrů Michael Chang a Jim Courier, se zdá už být téměř pravěkem. "Co se s námi stalo?" ptá se bývalá tenistka Mary Joe Fernandezová při pohledu na kruté statistiky. V roce 1982 bylo 63 Američanek a 43 Američanů mezi stovkou nejlepších v žebříčku, nyní to je pouhých 11 žen a 10 mužů. Mnozí tvrdí, že soumrak souvisí právě i s nechutí Američanů k antuce. Doma za Atlantikem ji mají zelenou, nevyhledávají ji a neumějí se na ní klouzat. Raději pilují bezhlavé bušení do tenisáků na betonu. "Nepotřebujeme žádnou partu betonových bombarďáků, kteří mlátí do míčku největší silou, co dokáží. Chceme mladé učit tenis na antuce, jak tvořit hru a udržovat míč ve hře," ví dobře Paul Roeter, člen americké tenisové federace USTA zodpovědný za mládežnické programy. USTA do mládeže investuje miliony dolarů, nedávno otevřela moderní tenisové centra v kalifornském Carsonu a fl oridském Key Biscayne, kde se může hrát venku po celý rok. Své zvědy vysílala i do Španělska a jiných tenisových velmocí. "Nemají žádné tajemství, je to jen tvrdá dřina," zjistil Roeter. Důvod pádu? Jsou líní A právě ta se dnes mladým v Americe příčí. Vojenský režim v Bollettieriho akademii v Bradentonu, kde se Agassi, Courier či Selešová oddávali tenisu 24 hodin denně a sedm dní v týdnu, je zapomenutý. "Trénovala jsem jednu americkou holčičku. Ale rozešly jsme se. Byla pohodlná a líná," vzpomínala nedávno Hana Mandlíková. "Jsme dnes změkčilejší než ostatní," přiznává americká legenda Tracy Austinová. S takovou se v dnešní téměř kanibalské tenisové konkurenci nedá uspět. Zvlášť proti chudým a hladovým. Hlad, ale ten opravdový, při kterém vám kručí v žaludku, nakonec podle mnohých stojí za obrovským tenisovým boomem v Rusku. Podle výzkumů si sice 40 procent ruské populace nemůže dovolit kupovat zubní pastu, tenis ale sleduje a hraje snad téměř každý. "Pro chudé Rusy dnes tenis představuje to samé, co v Americe basketbalová NBA pro chudé černochy, tedy šanci na útěk z bídy," říká moskevský trenér Vladimír Altuchov. Rusek je dnes v první stovce 17 a Rusů sedm. A další přicházejí. A nejen odtamtud, ale také z Číny, Srbska, Thajska, Peru, Kolumbie, Venezuely, Izraele, Portorika, Indie, Koreje. "Nedávno jsem byl v Bangkoku, tam hrají tenis o sto šest," vypráví trenér Jan Kukal. "Vlastně se dnes už hraje po celém světě. I v Grónsku, i když tam je dost krátká sezona," říká s úsměvem muž, jenž se v tenise pohybuje už téměř šest desítek let. To z Ameriky je to na tenisový vrchol čím víc dál. Opěvovaný sedmnáctiletý junior Donald Young, jenž už má v kapse milionové sponzorské smlouvy, má zničené sebevědomí. Mezi profesionály se hnal levák přirovnávaný k Johnu McEnroeovi už jako patnáctiletý, na okruhu ATP nevyhrál jediný z 10 zápasů a tápe. Snad jen devatenáctiletý dlouhán Sam Querrey má šanci zazářit, zatímco mezi ženami se svým potenciálem řadí Jamea Jacksonová, Shenaya Perryová a Vainia Kingová k nadějím pro první třicítku žebříčku. Takových tenistek mívaly USA deset do tuctu. Ty doby jsou už ale pryč. *** američané v top 100 za posledních 25 let rok ženy muži 1982 63 43 1987 39 26 1992 23 18 1997 14 10 2002 13 12 2007 11+ 10 + započítána je i Lindsay Davenportová, která je po konci kariéry stále na 63. místě žebříčku WTA

Témata: 
Články odjinud


Články odjinud