Tenistka Lucie Hradecká se letos do deblu opět dala dohromady s Andreou Hlaváčkovou a oživila tak slavnou spolupráci H+H, stále víc na sebe ale upozorňuje v singlu. Sezonu začala jízdou v Austrálii, kde vyřídila i pátou nasazenou Anu Ivanovičovou a dál se sune žebříčkem, navzdory nutnosti bojovat v kvalifikacích. Zvládla to i v Praze, kde v pondělí postoupila do hlavní soutěže.
Byla to dřina, než v posledním kvalifikačním kole porazila Bulharku Sesil Karatančevovou 6:4, 6:4, úlevu přinesl až sedmý mečbol. Pro Lucii Hradeckou je postup do hlavní soutěže J&TBanka Prague Open dalším krokem po cestě, na níž od začátku sezony urazila 83 míst v žebříčku a díky nedávnému semifinále v Charlestonu se po dvaceti měsících opět objevila v první stovce.
Byly to pro vás na závěr kvalifikace velké nervy?
„Byl to hodně nervózní zápas, byla jsem stažená. Přeci jen hrát doma… Rodiče, kamarádi, děti ze školičky se přišly podívat a nechtěla jsem dělat zbytečné chyby, abych jim nedělala špatný vzor. Od začátku mi to moc nevycházelo, dělala jsem strašně dvojchyb, první servis mi moc nešel. Kazila jsem a říkala si: Takhle ne! Měla jsem pocit, že mi to buď letí do sítě, nebo dám centimetr aut. Bylo to možná malinko smolný a nevěděla jsem, jak míč kontrolovat. Jsem ráda, že se mi to povedlo otočit.“
Je pro vás důležité uspět doma?
„Nevím, jestli to je důležité, je to WTA turnaj, chci zahrát nejlepší výsledek a doma se ukázat v lepším světle. V Charlestonu jsem hrála semifinále a v této formě bych se chtěla představit i doma.“
Co se zlomilo, že jste zase ve stovce?
„Jsem zdravá. Nemusím omezovat tréninky a řešit, jestli dám o deset, dvacet servisů víc, že mě bolí loket. Jsem zdravá, tím se povedla příprava dobře, cítím se dobře na kurtu a od toho se to odvíjí. V Austrálii jsem vyhrála pár zápasů, jedu a zatím, to vychází.“
Co vás v minulosti limitovalo?
„Poslední dva roky od všeho něco a loni od března jsem se trápila s loktem. Teď to ještě trošičku cítím, ale není to skoro nic. Myslím si, že mi pomohla i strava, kterou dodržuju, cítím se líp. Je bezlepková, bez vajec a bez mléka. Cítím to, tělo daleko líp regeneruje. Už od začátku byly třísetové zápasy. Vždycky jsem očekávala, že druhý den vstanu z postele a bude mě všechno bolet a já byla docela v pohodě.“
Jak jste poznala, že musíte stravu upravit?
„Mě na tuhle myšlenku přivedl Petr Havlíček. Předloni jsem měla hodně záněty, když byly těžké zápasy, vedro, dusno, používala jsem inhalátor, abych mohla líp dýchat. Teď je připravený v tašce, ale nevytáhla jsem ho. Je to všechno se vším. Člověk se cítí na kurtu dobře, dobře se hýbu, když vyhraju víc zápasů, člověk si víc věří.“
Od začátku roku jste se v žebříčku posunula o 85 míst až na 74. příčku, ale stále se musíte mořit v kvalifikacích…
„Když se daří a vyhrává se, tak to ani nepřijde. Občas je lepší projít kvalifikací, že se rozehrajete. Já jsem ráda, když hraju víc zápasů, mám lepší pocit z krutů a ze hry a hraju pak líp.“
Těší vás, že na Roland Garros už budete v hlavní soutěži?
(úsměv) „Časovala jsem to tak a vyšlo mi to úplně dokonale.“
Jak zatím hodnotíte obnovenou spolupráci ve čtyřhře s Andreou Hlaváčkovou, s níž jste byla ve finále v Acapulcu, semifinále v Miami či osmifinále na Australian Open?
„Když jsme vyhrály hned první turnaj ITF, mohlo to naoko vypadat, že jsme tam, kde jsme skončily. Já jsem v tom byla trošku skeptická. Říkala jsem si, že to nepůjde tak, že přijedeme do Austrálie a budeme hned hrát semifinále nebo finále, jak by od nás dost lidí očekávalo. I soupeřky se tak k nám staví, respekt tam je. Během americké šňůry jsme byly v Miami v semifinále. Začíná se to lepšit, je to na dobré cestě, že člověk odehraje víc zápasů. Doufám, že v Paříži by semifinále mohlo být.“
