Definitivně si plácli, až když ležela Caroline Wozniacká s poraněným kotníkem na lůžku. I přes tuhle starost má David Kotyza, nový trenér dánské tenisové hvězdy, z počínající spolupráce dobrý pocit. Do rukou dostal pracovitou profesionálku, s jejímž autoritativním otcem Piotrem ho pojí dlouholetá známost. „To je velká pomoc, protože táta je silná osobnost a myslím si, že řada trenérů přede mnou mohla ztroskotat i na tomhle,“ vypráví bývalý kouč Petry Kvitové.
Včera zajel za známými do prostějovského klubu, večer se vydal navštívit kamaráda v Brně. David Kotyza dostal neplánované volno kvůli zranění pravého kotníku Caroline Wozniacké, což ho netěší. Ale nakonec takhle vlastně začínala i jeho veleúspěšná spolupráce s Petrou Kvitovou …
Jaké jsou poslední zprávy o zdraví Wozniacké?
„Přetrhla si v kotníku jeden vaz, druhý má natržený. Do toho má ještě problém s kostí. Určitě se dá dohromady, ale chce to čas. A bohužel to vypadá, že ten čas zabere skoro celou antukovou část roku. Návrat podle mě vyjde těsně před Roland Garros, což není vůbec ideální. Ale taková je prostě situace. Denně dělá dvakrát regeneraci na sportovní klinice v Monte Carlu, péči má výbornou. Ale ten přední vaz chce opravdu čas, aby se úplně zahojil. Takže rozhodně se teď nebudeme pouštět do velkého dobrodružství. Hlavně se musí dát do pořádku.“
Tenhle příběh je trošku paralela s Petrou Kvitovou a vaším prvním společným rokem 2008…
(úsměv) „Je to tak. Akorát že Petra někde špatně šlápla, kdežto Carolina si to udělala při tréninku. Hráli jsme poprvé body se sparingem, končil zrovna poslední game. Fakt to mohla být poslední nebo předposlední výměna.“
Jak jste byl do té doby spokojený s novou svěřenkyní?
„Na velké soudy je brzy, ale pocity jsem měl příjemný. Viděl jsem holku, která je připravená a ochotná tvrdě pracovat. Jeden trénink jsem pozoroval, jak to vedou s tátou, a pak jsem to postupně převzal. Mám z toho fakt dobrý pocit, i když jsme si defi nitivně plácli až na kanapi poté, co ležela s nohou nahoře. Myslím, že by nám to mohlo fungovat.“
Jste ve zkušebním období, nebo jste se dohodli do konce sezony, jak je to běžné?
„O zkušebním období nebyla řeč, jsme domluvení do konce sezony.“
Kvitová je střelkyně, teď máte na starost fyzicky skvěle připravenou obranářku. Je to pro vás velký rozdíl?
„Je to jiná hráčka, ale Petra nebyla moje první svěřenkyně, i když jsem s ní byl dlouho. Pro mě je to samozřejmě výzva. Musím jinak přemýšlet a nesnažit se z ní dělat druhou Péťu. To ani nejde a nemělo by to sebemenší smysl. Musím vycházet z přirozených schopností, co Carolina má, pokusit se pozvednout slabiny a pracovat i na silných stránkách. Neříkám, že to bude jednoduchý, ale já se těším. To, jak Carolina reagovala na naši práci, svádí k mírnému optimismu.“
Souhlasíte s názorem, že Wozniacká musí hrát přísněji a ne jen běhat za míčky?
„Myslím, že se nemusí nutit do toho, že by měla míče zakončovat. Ale faktem je, že fyzický fond, který má, se dá využít produktivněji, než jak ho využívá. Dá se k míčům chodit víc do kurtu, hrát je dřív po odskoku a tím vytvářet na soupeřku tlak, aniž by se pokoušela extra měnit techniku nebo se nutila uměle do winnerů. Každopádně ale musí zlepšit podání, aby si s ním víc pomohla. Leckdy ty zápasy, co jsem viděl, prohrávala o pár míčů, hranice byla tenká. Když se přes ni přehoupne, může se to rychle otočit. Někdy i malá změna může znamenat opačný výsledek.“
Dostal jste úkol, kde má na konci roku být? Momentálně je v žebříčku 24., což je značně pod její možnosti.
„A teď spadne ještě níž. Loni byla ve finále ve Stuttgartu a ve čtvrtfinále v Madridu. Tyhle dva turnaje určitě hrát nebude, takže klesne někam za třicítku. To samozřejmě neodpovídá vůbec jejím možnostem. Ale o umístění jsme se vůbec nebavili. Řešili jsme pouze, jakým způsobem vylepšit její hru. S tím přijdou i výsledky.“
Jak spolu vlastně mluvíte?
„Snažím se polsky. Máma, táta i Carolina spolu mluví polsky a myslím, že pro naše sblížení je lepší, když bude mluvit tímhle jazykem, než abychom používali angličtinu, kde přeci jenom určitá bariéra je. Pokud je to hodně složitý, pomůžeme si anglicky. Oni rozumí nebo se snaží rozumět i česky, takže máme takové slovanské esperanto.“
Už léta znáte Piotra Wozniackého, bývalého fotbalistu, s nímž máte dobrý vztah. Jak moc tohle pomáhá?
„To je velká pomoc, protože táta je silná osobnost a myslím si, že řada trenérů přede mnou mohla ztroskotat i na tomhle. Řekněme na trojúhelníku táta – dcera – trenér. Tam to musí ladit. I za cenu toho, že si lidi říkají věci, v nichž spolu nesouhlasí. Je třeba být hodně otevřený a na nic si nehrát, protože to okamžitě poznají, což pak vytváří nejistotu a směřuje to ke konci. Máme spolu otevřený vztah vzájemné důvěry a respektu, ale neznamená to, že vždy ve všem souhlasíme.“
To ani není pointa vaší práce.
„Přesně tak. Všechno směřuje k tomu, aby Carolina dobře hrála, a nebereme osobně, když si říkáme věci, se kterými ten druhý nesouhlasí.“
Podle dánských médií vám Piotr řekl, že vy jste boss týmu, on vám nebude do práce mluvit a stáhne se.
„Myslím, že se o to snaží. Samozřejmě jsou situace, kdy řešíme i něco na kurtu, ale faktem je, že k tomuhle to směřuje. Myslím, že on osobně už toho má dost a byl by rád, kdyby Carolinu někomu mohl alespoň částečně předat. Nemyslím si, že by bylo úplně dobře, kdyby se úplně zatáhl, protože jeho spojení s Carolinou je silné. Ale když to bude fungovat mezi trenérem a hráčkou, tak on se stáhne rád.“
Tým Wozniackých prý funguje hodně na rodinné bázi.
„Drží hodně spolu, máma dělá obědy, večeře. Rodina se vždycky sejde.“
Na druhou stranu je Wozniacká skutečnou globální celebritou. Budete pod velkým tlakem.
„Ano, ona je holka, která dosáhla strašně moc a která by se zase chtěla vrátit na špičku. Takže i tlak bude jiný. To, co bylo s Péťou v českých podmínkách, bude teď s Carolinou celosvětově. Ona je hodně na očích i díky mimotenisovým aktivitám. Je to pro mě něco jiného. Teď jde o to všechno vybalancovat a přispět svou troškou, aby to šlo směrem, který si všichni přejí.“
Petra Kvitová vám hned k nové práci gratulovala a přála štěstí. Jak moc jste to ocenil?
„Nevím, co k tomu říct. Není to tak dlouho, co jsme skončili. Pro mě těch sedm let bylo nesmírně intenzivních se spoustou úspěchů a hlavně zážitků. Úspěchy se dají zopakovat, ale ty zážitky jsou nepřenosné a budu je mít pořád v sobě. To, čeho jsme spolu dosáhli, budu mít pořád v srdci. Vím, co je Péťa za člověka, a musím říci, že jsem rád, že jsem s ní tuhle dobu strávil na túře.“
Orosíte se při představě zápasu Wozniacká – Kvitová?
„Vůbec. Chvilku to samozřejmě může šimrat, ale já vedl dlouho Lucku ( Šafářovou ) a ta hrávala s Péťou hodně. Když jsme začali s Péťou, první turnaj jsme letěli do Hobartu, kde hrály finále s Ivetou (Benešovou), v té době mojí druhou svěřenkyní. To byla ještě o něco nepříjemnější situace. Myslím, že z toho nebude třeba dělat velkou věc, až ten zápas nastane. Vždyť je to běžné.“
