Den po senzačním vítězství nad Novakem Djokovičem dostal tenista Jiří Veselý další velkou školu. Tentokrát pořádně štípla. Český levák ve 3. kole turnaje v Monte Carlu podlehl jednoznačně 1:6 a 2:6. „Moc dobrého jsem nepředvedl. Chyběla mi šťáva, Monfils mě přehrál absolutně ve všem,“ uznal Veselý po zápase.
Odcházel od sítě, krátce zamával tribunám a zklamaně zakroutil hlavou. Takhle si Jiří Veselý zápas den po životním vítězství nepředstavoval. Gael Monfils ho vyprovodil s debaklem.
„Neřekl bych, že bych (po výhře nad Djokovičem) létal v oblacích. To určitě ne. Věděl jsem, že mě čeká další zápas, že turnaj běží dál. Možná mi ten humbuk ale sebral síly,“ povídal český reprezentant do telefonu.
Zkuste shrnout, čím jste si za posledních 24 hodin prošel.
„Moc dobrého o zápase říct nemůžu. Nepředvedl jsem nic z toho, co jsem předvést chtěl. Ať už šlo o servis, i když neříkám, že jsem na něm měl špatné procento, ale nebyl vůbec efektivní, neletěl, nebyl jsem schopen si na podání pomoct. Ve výměnách jsem se plašil, dělal jsem spoustu chyb. Měl pocit, že tomu chyběla šťáva, rychlost v úderech. On mě přehrával absolutně ve všem.“
Hodně gamů přitom šlo přes shodu. Viděl jste to i vy jako hratelný zápas?
„Rozhodně nebyl nehratelný. V prvním a možná i ve druhém setu šel přes shodu víceméně každý game, možná dva tři byly hladší. Ale nebylo tam to, co včera. Energie, něco navíc k tomu, abych důležité body získal pro sebe. Vždycky, když to bylo potřeba, abych s ním držel krok, to šlo na jeho stranu. Zápas mi absolutně protekl mezi prsty.“
Taky jste po podání rukou kroutil hlavou. Co se vám v ní honilo?
„V tu chvíli jsem byl zklamaný. Ne ani z toho, že to bylo 1:6 a 2:6, ale chtěl jsem podat lepší výkon. Po včerejšku, kdy jsem hrál fantasticky a dokázal jsem zápas (s Djokovičem) dotáhnout k výhře, byla euforie obrovská. Dostal jsem spoustu gratulací, na telefon i v šatně. Byl jsem si vědom toho, že musím udržet klidnou hlavu, nešílet. Snažil jsem se na to připravit, vzal jsem to poctivě, ale jako kdyby mě to semlelo. Jak jste řekl sám, zápas nebyl na to, aby to skončilo 3:12, ale veškeré klíčové momenty dopadly na jeho stranu. Zklamán jsem z toho, že to dopadlo tak drtivým výsledkem. Ale jak turnaj ten turnaj proběhl, za to na sebe nemůžu sypat popel.“
Budete ho hodnotit kladně, že?
„Obecně poslední dva týdny hodnotím kladně. Po čtvrt roce, který byl opravdu nepovedený, beru každý zápas s pokorou a velkou motivací. Ke každému zápasu přistupuji s maximálním nasazením. Že to bohužel nevyšlo s Monfilsem mě mrzí, očekávání jsem měl od sebe větší věci, ale člověk na to musí zapomenout, hodit to za hlavu a odnést si jen to nejlepší. Protože takový výsledek mi musí dodat spoustu motivace hlavně do tvrdé práce! Té mám před sebou hodně moc. Je úžasné porazit Djokoviče, ale kdyby on hrál v nejlepší formě, rozdíl mezi námi určitě bude.“
Vzpomněl jste si na hráče před vámi, kteří den po šokujícím úspěchu rychle narazili? Nebylo jich před vámi málo…
„Každý tyhle věci vstřebává jinak. Nováčkovská daň bych tomu asi neřekl, ale něco to vypovídá o tom, jestli je člověk tyhle výsledky schopen vstřebat, přejít je a jít dál. Jedna věc je takového hráče porazit, což se nepodaří každý den, druhá je se poučit. Pokud se mi to má podařit někdy příště znova, tak bych udělal pár věcí jinak.“
V kolik jste po výhře nad Djokovičem usnul?
„Po půlnoci, asi o půl jedné.“
Mluvil jste mezi tím s někým ze zkušených bardů, jak zachovat klid a naložit s úspěchem?
„To ne, tohle si musí každý přebrat sám. Hodně lidí přišlo, i před zápasem, gratulací bylo hodně. Člověk chce odepsat na zprávy, má radost, ale příště možná bude lepší odložit všechno stranou a teprve až turnaj skončí se k nim vrátit. To bych možná udělal příště jinak. Snad mám na čem stavět.“
