Jan Jaroch
29. srpna 2016 • 15:40

Štěpánek před US Open: Medaili z Ria nosím všude, je to moje nová holka

Autor:

Bronzovou olympijskou medaili nedá z ruky, přivezl si ji také na US Open, kde pokračuje jeho letošní jízda. „Mám novou přítelkyni, která je se mnou ve dne v noci,“ žertuje Radek Štěpánek. Přes tři úspěšné zápasy v kvalifikaci se znovu dostal do hlavní soutěže grandslamu, v níž letos nechyběl ani jednou. Na brzy osmatřicetiletého borce unikátní počin.



V červenci loňského roku se choulil na 369. příčce pořadí ATP a mnozí se báli, že tohle je konec singlisty Radka Štěpánka. Dnes však tenhle věčně mladý nezmar buší na bránu elitní stovky, ze 114. místa k ní hodlá udělat velký krok právě v příštích dnech v New Yorku. Má skvělou náladu, bronzová euforie z olympijského mixu ho neopouští ani po dvou týdnech.

Většina olympioniků má odpracováno a slaví, vy jste ale opět v plném zápřahu. Jak vám je po těle?
„Po Brazílii jsem letěl na Floridu, nehrál jsem ani v Cincinnati. Dal jsem si čtyři dny, abych se mohl připravit na to, co mě v New Yorku čeká. Nejvíc mě mrzelo, že letím na Floridu, a ne na Lipno. Chtěl jsem se podělit o radost s fanoušky, ale na to ještě přijde čas. Tenisový život běží dál, dobře jsem se připravil na US Open a jsem rád, že se mi povedlo projít kvaldou takovým způsobem, jakým jsem jí prošel (bez ztráty setu). Po fyzické i herní stránce se cítím úplně v pořádku. Vždycky říkám: Když slouží zdraví, tak zbytek už vím, jak udělat.“

Olympijský medailista – jak vám to zní?
„Myslím si, že to je velký pojem. Někdo mi říkal, že jsem jeden z mála, kdo má olympijskou medaili, Davis Cup i grandslam, takže prý už se na to můžu vybodnout. Odpověděl jsem, že teprve začínám. (smích) Olympiáda je asi doopravdy nejvíc a člověk si to neuvědomí, dokud nemá medaili na krku. Je to nejvíc sledovaná sportovní akce na světě a nejen medaile, ale všechny zážitky a parta, co jsme tam udělali, to mi zůstane navždycky. Myslím, že tak to bude mít spousta z nás.“

Nejsou krásnější pocity, než když hrajete za Česko

Před Riem se debatovalo po řadě omluvenek, zda tenis vůbec pod pět kruhů patří. Co vám turnaj ukázal?
„Já to neberu tak, jestli se tam rozdávají body nebo prize money. Rozdávají se tam hlavně medaile a to je to nejdůležitější. Všichni, co jsme tam hráli, jsme dokázali, že tenis na olympiádu patří, a ty emoce, co tam zažijete, jsou prostě nepopsatelné. Nikdy nemáte krásnější pocity, než když hrajete za Česko, ať už je to v Davis Cupu, nebo na olympiádě. Tohle nic nepřebije, to nejde na turnaji zažít. Stojí za vámi celá republika, chodí hrozně moc vzkazů, daleko víc, než když jste na normálním turnaji. Já ještě dodneška nestihl na všechny gratulace odepsat.“

Olympiáda je o setkávání sportovců. Jaké hvězdy jste potkal vy?
„Když jsem šel z McDonaldu, vrazil jsem do Martina Kaymera, jednoho z nejlepších golfistů. Potkal jsem tam taky největšího člověka, co jsem kdy viděl – Arvydase Sabonise. Na toho jsem narazil taky u mekáče.“

Medaili jste nechal doma na Floridě?
„Kdepak, je neustále se mnou, bez ní se nehnu. Říkal jsem si, že bych dal na sociální síť, že mám novou přítelkyni, se kterou trávím dny i noci. (smích) Nenechával jsem ji na Floridě, přiletí Mára (Všetíček – kondiční), chci mu ji taky ukázat a podělit se s ním o radost.“

Ta je umocněná o další podařenou grandslamovou kvalifikaci. Kdyby vám někdo na začátku roku řekl, že se na všech čtyřech grandslamech dostanete v singlu do hlavní soutěže, věřil byste mu?
„No tak v té situaci, ve které jsem byl v loňské sezoně, by to neřekl asi nikdo. A já bych to bral ne všema deseti, ale rovnou dvaceti. Ale vím, že k tomu vedla hrozně tvrdá práce a teď za ni sklízím ovoce.“

Navíc se zdá, že kvalifikace zvládáte čím dál jednoznačněji.
„Hrál jsem už v Torontu skvěle (z kvalifikace do osmifinále), sebevědomí a vyhrané zápasy mám. Zvládnout kvaldy není vůbec snadné, ale já si je užívám a trošku mě to vrací o patnáct let zpátky, kdy jsem se v roce 2002 dostával nahoru právě přes kvalifikace. Takže se cítím o patnáct let mladší.“

Jen štěstí na losy by mohlo být větší. Na Roland Garros jste do prvního kola vyfasoval Andyho Murrayho, ve Wimbledonu Nicka Kyrgiose a nyní Gillese Simona.
„Jo, už bych celkem rád v prvním kole viděl nějakého nenasazeného. Ale nebrečím, třeba to příští rok bude jinak. Se Simonem jsem pár zápasů odehrál, bude to hrozně těžké první kolo, ale budu se snažit navázat na tenis, co jsem hrál v kvalifikaci.“

S Francouzem máte pozitivní bilanci 2:1.
„Jak říká Berďa, je to takový uspávač hadů. Působí dojmem, jak kdyby na kurtu ani nebyl, může se zdát, jako by ani moc neběhal, ale je úplně všude. Je to takový vyťukávací typ hráče, co se vyžívá v dlouhých zápasech. Má rád pravidelné výměny, takže já se budu snažit mu nedopřát rytmus a hrát svoji hru.“

S Berdychem si píšeme denně, snad bude brzy v pořádku

Po šňůře 52 grandslamů chybí v New Yorku kvůli zánětu slepého střeva Tomáš Berdych. Jste v kontaktu?
„Píšeme si denně, ptám se, jak na tom je. Snažím se ho v té jeho situaci povzbudit, posílám mu i vtipy a věřím, že bude co nejdřív zpátky. Něco podobného jsem měl, když mi bylo šest let. Měl jsem zánět na zadní straně střeva, už mi to skoro praskalo a bylo to o desítkách minut. Vím, jak je tohle nebezpečné. Jsem rád, že to podchytil a nepokračoval s tím dál po turnajích. Věřím, že léčba zabere a bude se moct vyhnout operačnímu zákroku, protože jakmile do člověka říznou, tak to není ideální stav a rekonvalescence trvá o to déle. Držím mu palce, ať je co nejdřív zdravý.“

Letošní US Open je ve znamení křtu nové zatahovací střechy, postavili i nový dvorec Grandstand. Jak novinky hodnotíte?
„Střechu jsem zatím jen okukoval z dálky, jsme ale dohodnutí s Djokem, že si půjdeme zatrénovat na centr. Tak jsem zvědavý, jak to bude s výhledem. Vždycky byla vidět obloha, teď mám pocit, že je konstrukce opravdu obrovská a zabírá dost z výhledu. Všichni, co si zatím byli zahrát na Grandstandu, říkali, že to je strašně krásný útulný kurt. Na změny jsou slyšet jen pozitivní reakce.“

Kromě singlu se představíte ve čtyřhře. Znovu s Nenadem Zimonjičem?
„Ano, tak jsme domluvení od začátku. Po turnaji si sedneme a řekneme si, co dál.“

O mixu s bronzovou parťačkou Lucií Hradeckou jste nepřemýšlel?
„Ptal jsem se hned Lucky, jestli nebudeme pokračovat v našem úspěšném tažení. Ale už dopředu byla domluvena s Matkowskim a to se nedělá, aby narychlo odmítla. Tak jsme si řekli, že si spolu zahrajeme příští rok v Austrálii. Na to se těším a mix teď vypustím.“

Varianta s jinou spoluhráčkou nebyla?
„Ne, ale docela zajímavé bylo, že mi po olympiádě začal pípat telefon s nabídkami od holek na mix, ale všechny jsem s díky odmítnul.“

Radost z bronzové medaile v Riu v podání českých tenistů Radka Štěpánka a Lucie Hradecké
Radost z bronzové medaile v Riu v podání českých tenistů Radka Štěpánka a Lucie Hradecké