ANALÝZA: Kam směřuje slovenský tenis?

Slovenský tým najdeme v současné době ve druhé výkonností skupině nejlepších zemí planety, na svou finálovou účast v týmové soutěži z roku 2005 mohou následovníci Miloše Mečíře jen vzpomínat. A pravděpodobně jen tak na tento úspěch nenaváží.

Československo získalo v roce 1980 svůj první a prozatím také poslední triumf v boji o salátovou mísu. V nezapomenutelném finálovém duelu porazil tým v čele s Ivanem Lendlem a Tomášem Šmídem ve sportovní hale Itálii a postaral se o to, že se tenis aspoň na chvíli hřál na vrcholu zájmu českých a slovenských fanoušků.

Od té doby však obě země na tuto metu nedosáhly. Slováci byli blízko v již zmiňovaném roce 2005, kdy podlehli ve finále v Bratislavě Chorvatsku, čeští tenisté podobným způsobem narazili v posledním ročníku ve Španělsku. "My tu mísu stejně vyhrajem," zněl po prohraném finále optimistický pokřik od Štěpánka a spol. "Příští rok (letos) se pokusíme do finále dostat opět," potvrdil o chvíli později rodák z Karviné. Povede se to?

Roste Slovensku nová hvězda?

V silách českého týmu to za jistých okolností a štěstí je. A Slováci? Naši sousedé mají v současné době v první světové stovce dva hráče (Češi tři). Velkou nadějí našeho bývalého federálního partnera je především dvaadvacetiletý Lukáš Lacko, kterému patří velmi slušná dvaašedesátá příčka na žebříčku, což je prakticky také jeho prozatím nejlepší umístění v kariéře.

Vezmeme-li v úvahu, že ještě před dvěma roky mu patřilo místo až ve čtvrté stovce, mohou si slovenští fanoušci spokojeně mnout ruce. Tady roste možná budoucí hvězda.

Rodák z Piešťan si mezi juniory připsal cenný skalp v podobě účasti v semifinále French Open, přesto mezi jeho oblíbené povrchy patří především betonové dvorce, na kterých může uplatnit svůj kvalitní forhend a jisté podání. V Davisově poháru se prozatím představil ve dvouhrách čtrnáctkrát a může se pochlubit vyrovnanou bilancí 7:7. Na svůj první turnajový triumf zatím čeká.



Náhrada chybí

Slovenskou dvojku reprezentuje osmadvacetiletý Karol Beck, kterému v kariéře uškodil především dopingový skandál, jenž výrazně narušil jeho další tenisový růst. V současné době se rodák ze Zvolena nachází na osmasedmdesátém místě žebříčku, již však ví, jaké to je být mezi prvními čtyřiceti.

Jako junior si zahrál čtvrtfinále i semifinále Wimbledonu a tak není překvapením, že k jeho oblíbeným povrchům patří právě zelený pažit.

Pozice třetího tenisty Slovenska patří loučícímu se Dominikovi Hrbatému, který se v současné době pohybuje na konci druhé stovky žebříčku. V roce 2004 však náležela rodákovi z Bratislavy fantastická dvanáctá pozice, o rok později si zahrál již zmiňované finále Davisova poháru proti Chorvatsku.

Na svém kontě má šest turnajových triumfů a sedm účastí ve finále. Dvaatřicetiletý tenista však na zašlou slávu jen vzpomíná a slovenský tenis musí své favority již hledat jinde.



Budoucnost zahalená mlhou

A dál? Tenisovým fanouškům neznámí Martin Kližan a Pavol Červeňák patří díky svému věku 20, respektive 21 let k možným nadějím, jak se však jejich kariéry rozvinou, je ve hvězdách. Prozatím jim patří pozice v první polovině třetí stovky nejlepších tenistů světa.

Slovenští fanoušci nemusí mít obavy aspoň o kvalitní deblisty: na třiatřicátém místě žebříčku se nachází Filip Polášek, šestnáctý je deblový parťák Čermáka Michal Martiňák.

Slovenský mužský tenis má tedy mezi prvními třemi sty hráči pět svých zástupců, Češi devět, přesto se budoucnost obou zemí nerýsuje v nejrůžovějších barvách. Naši tenisté mohou pomýšlet na úspěch prakticky jen po dobu, kdy bude v týmu Radek Štěpánek, potom šance Čechů na zisk salátové mísy spadnou do oblasti utopie. Stejně jako je tomu v současné době ve slovenském tenise.

Je až k neuvěření, že český tenis měl na začátku roku 2005 z dnešního pohledu v první stovce žebříčku neskutečných devět tenistů!

Dočkají se fanoušci obou zemí lepších časů v následujících letech?