Berdych útočí na svůj šestý turnajový titul v životě a druhý ze série Masters. Pokud by v Miami dotáhl tažení do vítězného konce, šlo by zcela určitě o jeho nejcennější trofej. Stal by se po Ivanu Lendlovi, který si podnik v Key Biscaine podmanil v letech 1986 a 1989, druhým českým vítězem.

Už za účast ve finále má čtyřiadvacetiletý borec jistých 295 500 dolarů a 600 bodů do žebříčku, což by ho mělo katapultovat do elitní patnáctky. Pokud uspěje, přijde si na 605 500 dolarů a 1000 bodů.

S vaším semifinálovým sokem Söderlingem jste prohrál předchozí čtyři zápasy, tentokrát vše šlo ale jednou cestou ve váš prospěch. Asi i vás samotného to muselo překvapit, že?
„Určitě ano, ale taky musím říct, že jsem se z předchozích zápasů poučil. Předtím byl on tím agresivním hráčem, já čekal na jeho chyby a dával mu příliš času, aby si dělal, co chtěl. Tentokrát jsem chtěl být agresivnější. Postoupit si víc do kurtu, hrát delší míče k lajnám a nedat mu tolik času, to byl plán, který skvěle vyšel. Ale všechno mohlo být úplně jinak, kdyby on proměnil brejkbol hned v první hře.“

Jste prvním Čechem ve finále v Miami po 21 letech. Jak se vám poslouchá být ve společnosti Ivana Lendla?
„Jak on tenkrát dopadl? Vyhrál? Tak to se pokusím ho napodobit. Taková výzva mě těší.“

K tomu musíte dnes porazit Andy Roddicka, s nímž máte negativní bilanci 2:5 a poslední tři duely s ním jste prohrál, z čehož dva proběhly letos…
„Ale byly to hodně těsné zápasy, zvlášť ten v San Jose. Skvěle podává, odzadu je velmi solidní. Bylo to pokaždé o pár míčcích a to samé čekám nyní ve finále.“

Budete mít do titulového boje dostatek energie? Přeci jen máte v nohách dva tříhodinové maratony, Roddickova cesta byla daleko přímočařejší.
„Musím to zaklepat, ale cítím se v pohodě a jsem moc rád, že semifinále bylo dost rychlé. Teď si odpočinu, lehce potrénuju, zajdu se podívat na kousek finále debla s Dlouhánem (Lukášem Dlouhým). Je to tady trochu jak mistrovství republiky, ostatní by nám mohli závidět.“

V Indian Wells jste se dostal do čtvrtfinále, nyní je to finále na dalším turnaji Masters. Řekl byste, že prožíváte nejlepší čas kariéry?
„Určitě to tak může být, zvlášť když vezmu v úvahu, že v Indian Wells se mi nikdy nedařilo. Už tam jsem ale začal dobře a tady na to navázal. Je to moc příjemný, ale ještě mě jeden zápas čeká. Bylo by hezký to tady dorazit a teprve pak se ukáže, jestli to bylo super nebo dokonce super, super.“

Tak skvělý vstup do sezony, kdy byste měl po prvních třech měsících bilanci 17:6, určitě nepamatujete, že?
„Tak to rozhodně ne. Jen škoda, že se to víc nepovedlo na grandslamu v Austrálii (2. kolo). To se ale nedá bohužel nic dělat. Teď je důležitý vydržet a vzít si z toho to dobrý.“

Jak si váš současný dramatický vzestup vysvětlujete, kde je to kouzlo?
„Všechno se začíná scházet dohromady a tvoří to vítěznou mozaiku. Velkou roli hraje určitě to, že už jsme spolu s Tomem (trenérem Tomášem Krupou) přes rok, líp se známe a chápeme. Taky mi pomohl konec loňského roku, kdy jsem hrál až do prosince a i když se finále Davis Cupu v Barceloně nevyhrálo, dodalo mi další zkušenosti a impulzy. Nakopl mě i poslední Davis Cup v Belgii, který byl pro mě super. A taky nezapomeňme na nové rakety, se kterými od začátku roku hraju. Prostě se všechno sešlo dohromady.“

V Miami po kurtu doslova létáte, kdežto dřív býval pohyb vaší slabinou. Cítíte i tady zlepšení?
„Rozhodně a jsem rád, že je to vidět. Na pohybu pracujeme už strašně dlouho, nejde ho vylepšit za měsíc. A budeme na něm makat dál, protože je to pro můj tenis hrozně potřeba.“

Největší změna se ale, zdá se, udála ve vaší hlavě. Daleko míň se rozptylujete okolními vlivy, za každých okolností zůstáváte pozitivní. Cítíte to také tak?
„Určitě souhlasím. Ono ale také hodně záleží na herní pohodě, ve které jsem. Je ale fakt, že člověk stárne, je zkušenější. Také se ale na psychice snažím pracovat, protože pro dobrý tenis je důležitý, aby byl člověk psychicky silný a odolný. Snad už vyzrávám i v téhle věci.“

Cítíte, že současná úspěšná série na amerických betonech může být odrazovým můstkem do top ten, kam už jste před třemi lety nakoukl na devátou příčku?
„Návrat do desítky je můj cíl, který jsem si vytyčil. Ale takové otázky vždycky přijdou, když se člověku daří. Já na tom pracuji stále, úplně stejně teď jako v době, kdy jsem třeba prohrával. Tenis, zvlášť ten s úplně nejlepšími, je dneska vážně o pár míčcích. Vždyť si vezměte, že kdybych neodvrátil mečbol s Federerem, bavili bychom se teď úplně o něčem jiném. Člověk musí brát vítězství s pokorou, vzít si z nich to pozitivní. A když to příště třeba o jeden míček nevyjde, musí vědět, že pro výhru udělal vše. A to já dělám neustále.“