Sedmý tenista planety přiznal, že ho Francouz Michael Llodra (35. v žebříčku) dokázal dokonale rozebrat.

Vyčítáte si vlastní výkon, nebo byl soupeř příliš dobrý?
„Vlastně nedokážu říct, jestli byl můj výkony dobrý, nebo ne. Samozřejmě kdyby byl dobrý, dopadlo by to jinak. (smutný úsměv) Ale on si odehrál to, co potřeboval. Měl jsem jediné tři brejkboly za celý zápas, které dobře odvrátil. Od té doby jsem neměl jedinou šanci, jak bych to mohl otočit. Llodra hraje teď fakt skvěle. Předvedl proti mně nejlepší výkon, co jsme spolu hráli.“

Tři brejkboly jste měl za stavu 2:1 v úvodu druhé sady. Llodra si v tom gamu poté, co je odvrátil, vybral při shodě čas na ošetření levého kotníku. Nebyl to od něj jen taktický tah?
„Nevím, já se k tomu nebudu vyjadřovat, protože pak o mně zase napíší, že nemám rád Francouze. Má tu možnost si ho vzít, tak to udělal.“

Ale šlo o důležitý moment, kdy jste se mohl vrátit do zápasu…
„Co říct… Kdo to viděl, tak to viděl. Na jednu stranu je to fakt k pousmání. Když si člověk vezme timeout v průběhu gamu, tak je to jen v případech, když si zablokuje záda nebo nemůže chodit. Neviděl jsem nic podobného, že by si šel člověk na deset minut sednout a pak game v pohodě dohrál. Ale pro něj dobře, zahrál to skvěle v rámci pravidel. Je potřeba využít všech zbraní, aby člověk vyhrál zápas. Nemůžu mu to vyčítat.“

Všichni o vás před turnajem mluvili jako o spolufavoritovi US Open. Nedolehlo to na vás?
„Kdepak, nebyl jsem přemotivovaný. Dneska ráno jsem se cítil skvěle. Dokonce ani horko mi vůbec nevadilo. Šel jsem na kurt, cítil jsem se dobře, měl jsem sebevědomí. Ale prostě jsem neměl šanci hrát svůj tenis. Od něj to byla zkrátka dobrá práce. Jestli jsme odehráli za celý zápas tři čtyři výměny zezadu, tak je to moc.“

Útočící hráči s Llodrovým stylem vám nesedí, že?
„Přesně tak. On nemůže hrát nic jiného, nijak jinak by mě neporazil. Kdyby se mnou hrál na základní čáře, neměl by proti mně šanci. Ale on využil své zbraně stoprocentně. Někomu takový styl sedí víc, někomu ne. Já jsem ta druhá skupina.“

Vážně se nedalo v utkání něco změnit, rozhodit soupeře?
„Musím si sednout s koučem nebo s někým, kdo viděl zápas z tribuny. Z mého pohledu fakt nevím, co jsem mohl udělat lépe nebo jinak. Zkoušel jsem se jinak postavit na return, rozhodit ho. Nefungovalo to.“

Je porážka velká rána pro sebevědomí?
„Samozřejmě z toho nejsem šťastný, ale pořád se bavíme jen o sportu. Svět se nezboří, je to jen prohraný zápas. Třeba mi dá víc energie pro jiné turnaje. Prostě to hodím za hlavu, sezona jede dál. Ale jako extra těžkou prohru to nevnímám. Tou byl třeba zápas v Torontu s Rogerem. Ten mrzel. A možná byl i příčinou dnešního výsledku. Když jsem Rogera porazil v Miami, začal jsem hrát lépe. Ať jsem hrál s kýmkoliv, vyhrál jsem. Nyní je po našem zápase na podobné vlně Roger. A myslím, že je fakt zpátky a bude vážně těžké ho tady porazit. Ale to je tenis. Jednou prohrajete, jednou zvítězíte.“

Takže na mysli neklesáte?
„Určitě ne. Proč bych měl kvůli jednomu zápasu zahodit to, co jsem v sezoně dokázal? Člověk to musí vzít tak, že bude mít chvíli volno, připravím se do zbytku sezony. Neklesám na mysli. Nepovedl se jen jeden turnaj. Pořád cítím, že je sezona hodně dobrá a budu se ji snažit dobře zakončit.“