Co mají společného Tomáš Berdych, Robin Söderling a Juan Martin Del Potro? Všichni měří hodně přes 190 centimetrů, všichni zaznamenali v posledních dvou letech dramatický vzestup vzhůru. A na posledních čtyřech grandslamech každý z nich porazil Rogera Federera. Argentinec Del Potro loni ve finále US Open, Söderling letos při Roland Garros, Berdych nedávno na wimbledonské trávě.

„Tihle chlapíci mají všechny zbraně, které proti Federerovi potřebujete. Musíte ho tlačit. Musí cítit vaši sílu na svém bekhendu. Musíte se mu vyrovnat v jeho atletických schopnostech a pohybu. Touhle cestou se tenis ubírá a ti tři to dokazují. Říkám jim noví hybridi,“ tvrdí bývalý americký tenista Justin Gimelstob.

Hráči vysocí jako věže, to není v tenise novota. V dřívějších časech se borci zjednodušeně dělili na dvě půlky. Menší a pohyblivější šikuly s raketou a dřevorubce, jež si to po ráně z podání hned mašírovali na síť. „Dnes jsou ale tihle kluci tak rychlí a silní od základní čáry, že prostě nemusí chodit na síť, aby výměnu ukončili tak, jak jsme to dělali my. Dokáží zahrát winner i metr za základní čarou,“ uznává Boris Becker.

Mezi reprezentanty nové éry nepatří jen výše tři jmenovaní, aktuálně příslušníci top ten. Přidejte k nim ještě Chorvata Marina Čiliče či Američana Sama Querreyho. Těm všem není víc než 26 let a na žebříčku nefigurují hůř než na 22. místě. Tvoří již tedy téměř čtvrtinu nejlepších tenistů planety.

Při úderech nesázejí na rotace, ale rubou do míčů hrubou silou. Čím ploší, tím lepší, to je jejich motto. „Nejsme jako Rafa, jenž se hýbá výjimečně dobře a hraje skvělou obranu, proto musíme přinést něco extra. Proto hrajeme ploše, bez velkého spinu. Pokoušíme se využívat naše největší zbraně,“ kýve hlavou Tomáš Berdych, jemuž jeho čeští trenéři přezdívají „Big boy“.

Tento vývoj zrcadlí revoluci v ženském tenise, jež proběhla na konci devadesátých let s příchodem sester Williamsových a znamenala konec vlády subtilní Švýcarky Martiny Hingisové. A jedním dechem se dodává, že něčemu podobnému právě čelí i Federer. „Ostatní udělali krok kupředu, než že by se Roger o tolik zhoršil,“ myslí si například wimbledonský vítěz Michael Stich. „Nejdřív jsme viděli tenis velkých holek, nyní přichází velcí kluci. Řekněme si to na rovinu, Roger musí také zesílit,“ míní i respektovaná komentátorka a bývalá tenistka Mary Carillová.

„Tihle noví hráči mají schopnost rozhodovat o svém osudu, zda zvítězí, či prohrají. Za každých okolností diktují tempo, dobře se pohybují. Tenis se díky nim stává hrou pro vysoké,“ tvrdí i Darren Cahill, jeden z nejrespektovanějších tenisových koučů. „Podívejte se na Berdycha, jak je veliký. S jeho schopnostmi může stát na základní čáře a se svými obrovskými nápřahy předvádět údery, které jsme před patnácti, dvaceti lety neviděli,“ dodává.

Galerie "nových hybridů":


Podle tohoto trendu se dá předpovědět, jak bude vypadat tenis budoucnosti. A možná budou hráči za deset let potřebovat neprůstřelné vesty, až půjdou na kurt. Větší agresivita, kterou umožňují i nové technologie, díky nimž létají tenisáky s průrazností kulek z pistole, je nevyhnutelná. Již dnes přiznává Rafael Nadal, že musel svou hru udělat ostřejší a agresivnější, aby mohl uspět na velkých podnicích. O větší sílu a finální údery se pokouší i další grandslamový aspirant Andy Murray.
„Tenisté dnes hrají údery tvrdší než kdy předtím,“ uznal i Roger Federer, velký obdivovatel historie bílého sportu, jenž o minulých generacích hovoří vždy s velkým respektem.

Tenis, kdysi výsměšně nazývaný kvůli své bezkontaktnosti sportem pro princezničky, prostě vstoupil rovnýma nohama do věku vytáhlých siláků, jimž byste se slovo princeznička do tváře neodvážili vmést.