Setkání s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym na vrcholu Col du Tourmalet okomentoval americký cyklista Lance Armstrong svérázně. „Jsme dva staří chlapíci, kteří rádi jezdí na kole.“ Sarkozy namítl: „On by se mohl stát prezidentem, ale já nemůžu být šampionem.“

Ani Armstrong, rekordman Tour, však letos nedokázal triumfovat, ačkoli na tom byl podle výsledků i týmových parťáků lépe než při loňském návratu po pauze od roku 2005. „Pro mě je zklamání, že nebyl v první pětce,“ míní Roman Kreuziger starší. „Měl velkou smůlu v etapách, kde popadal a potloukl se. Ale ve finále on sám zjistil, že na ty nejlepší nemá. Jeho odchod je na místě.“

Loučí se 38letý muž, který i díky příběhu protknutému bojem s rakovinou přitáhl k cyklistice fanoušky, přepsal statistiky a tradiční sport posunul využitím technologií. „Každý v našem sportu z něj měl prospěch, i když třeba ne finanční. Včetně jeho kritiků,“ míní Brit Bradley Wiggins.



Od prvního Armstrongova startu na Tour uteklo 17 let, v roce 1993 poprvé vyhrál etapu. „Je to zvláštní pocit, kompletní prázdnota.“ Načež druhý den závod opustil. „Nechci se na Tour zabít. Stoupání jdou za sebou bum, bum, bum.“ Odstoupil ještě dvakrát a zvládl boj s rakovinou, než načal šňůru sedmi vítězství. „Startuju s tím, že není možné, aby někdo chtěl vyhrávat víc než já.“

V horách, jež ho na začátku deprimovaly, rozhodoval. I letos v nich chtěl zaútočit, jenže jej srazily pády a defekty. „Moje Tour je hotová,“ posteskl si už po osmi etapách. „Nepřemožitelný Armstrong se stal turistou na kole,“ rýpl si list L‘Equipe. Wiggins jej však bránil: „Bez smůly by byl v desítce.“

Čas už však nikdo nevrátí. „Moje poslední Tour v životě bolela, i když jsem ji bral relativně lehce. Druhá verze comebacku je dokonána. Jsem jen kousek od velmi soukromého života.“

Jenže idyla s rodinou, pivem a pláží může dostat velké trhliny. Floyd Landis, jeho někdejší parťák ze stáje US Postal, postupně dávkuje další obvinění Armstronga z podvádění.

Naposled muž, který přišel o vítězství na Tour v roce 2006 kvůli dopingu, k němuž se po čtyřech letech zapírání přiznal, promluvil v televizi ABC. Tvrdí, že viděl Armstronga užívat nejen krevní transfúze.

„Než abych zacházel pokaždé do detailů, říkám: Ano, viděl jsem ho dopovat.“ Nebo přidal: „Lance Armstrong mi dal testosteronovou náplast.“ Obviněním z dopingu čelil americký cyklista už mnohokrát, jenže tentokrát se případu ujali federální vyšetřovatelé, kteří zjišťují, zda v případných podvodech nebyly utopeny peníze americké pošty zaštiťující tým.

Dokumenty musejí dodat výrobce kol, neboť stáj si prodejem bicyklů údajně mohla vydělávat na dopingové náklady, i Greg LeMond, trojnásobný vítěz Tour, jenž Armstronga opravdu nemá v lásce. Svědčit dokonce musí jít i cyklistův dlouholetý týmový parťák Tyler Hamilton. „Raději by zůstal mimo, ale jinak mu hrozí vězení,“ uvedl jeho právník Chris Manderson.



Armstrongův loňský návrat na Tour sice měl přitáhnout hlavně pozornost k boji s rakovinou, jenže v tomto případě hvězdě moc neprospěl. Po vytvoření týmu RadioShack se totiž ozval Landis s touhou po obnovení spolupráce s Armstrongem. Údajně to bylo odmítnutí, které v něm vybudilo zlost a roztočilo vlnu emailů a obvinění, jež probudily i federální agenty.

Vyšetřování kauzy navíc vede Jeff Novitzky, který rozmotával případ laboratoře Balco a dostal do vězení i atletku Marion Jonesovou. Teď má muž s pověstí loveckého psa jdoucího za barvou další cíl. „Myslím, že se možná díváme na Balco číslo dvě,“ předvídal Victor Conte, šéf odhalené dopingové laboratoře, pro magazín Time.

Nejen na kole tak Armstrong může být zranitelnější než dřív. „Ale ode mě se nedočkáte uslzeného přiznání. Vím, co jsem udělal a co ne. Nejsem hlupák.“