Bauer: Z padesátky chci zlato. Pro manželku

Kilo bronzu díky dvěma půlkilovým medailím už Lukáši Bauerovi stačí. Jeho dech beroucí jízda ve středeční štafetě utvrdila jeho místo mezi předními medailovými kandidáty v zítřejším klasickém maratonu. I dobu stříbrnou nechal za sebou. Teď chce jediný kov, který mu ještě chybí.

Radost z bronzové medaile. • Foto ČTK	Závod na 50 km sledujte od 18:30 v naší exkluzivní komentované ONLINE reportáži »
O své postřehy se rozdělí:
Petr Urban na sáních • Foto Michal Beránek (Sport)	Osobnost - Petr Urban Kreslíř, humorista, sáňkař a kamarád Lukáše Bauera
Pavel Benc • Foto Sport	Expert - Pavel Benc Bronzový medailista ve štafetě z OH v Calgary 1988
Barbora Žehanová, redaktorka deníku Sport • Foto spo	Expert - Barbora Žehanová Redaktorka deníku Sport ve Vancouveru
Čeští fanoušci v hledišti proti Rusku. • Foto Barbora Reichová SPORT	Fanoušek - Tomáš Horník Sportovní fanatik, amatérský basketbalista

Ale ani pokud by neuspěl v dnešním závodě na 50 kilometrů, nebude to jeho poslední olympijská šance. V průběhu kanadských Her v reprezentantovi dozrálo rozhodnutí, že si kariéru prodlouží až do příštích Her v ruském Soči, které se konají v roce 2014.

„Musím přiznat, že jsem vážně přemýšlel, že bych po Oslu skončil. Párkrát mi blesklo hlavou, že bych skončil i po letošní sezoně. To je vždycky, když se s někým dohadujete, dlouze a skoro bez úspěchu,“ říká Bauer.

Lukáš Bauer na bronzovém stupni • Foto Barbora Reichová (Sport)	Bauer volal domů: Vydržím až do Soči »
Lukáš Bauer se svojí bronzovou medailí • Foto ČTK/AP	Bauer jako Neumannová. Další šance na medaili »

„Myslím, že před duatlonem jsem přijel na trénink a měl jsem pocit, že pojedu do Soči. Volal jsem to domů a přijali to úplně v pohodě,“ vyprávěl ještě před vrcholem vancouverské olympiády.

Zatím jste na bronzové olympiádě, co se musí stát, aby byla i zlatá?
„Nevím. Určitě jsem naprosto spokojený s bronzem. Zatím jenom doufám, že potvrdím i na padesátce, že v každém závodě bojuju o medaili, a že k ní mám blízko. Jestli to vyjde i na padesátce, bylo by to skvělý. Samozřejmě, musím počítat s pěti šesti závodníky, kteří můžou bojovat přímo o vítězství.“

A oni zas musí počítat s vámi…
„Mám dvě děti, mám dva bronzy, takže hádat se nebudou. (smích) A teď si musím přivézt zlato.“

Bylo by pro manželku?
„Určitě, tahle medaile by měla být pro ni. A to by pak měla být minimálně zlatá. Není jednoduchý podporovat vrcholovýho sportovce, starat se o dvě aktivní děti minimálně půlku roku sama. A do toho neustále číst články typu, jak je na tom Bauer špatně. Příbuzenstvo to řeší a dotýká se jich to. Pak je tu všeobecný zájem. Když jdeme někam s rodinou, často chce někdo podpis. To není něco, co rodinu nadchne, ale pořád je ta podpora obrovská. Proto říkám: minimálně zlato.“

Martin Koukal na tiskové konferenci po štafetě vysvětlil novinářům vaše zdržení tím, že trénujete na padesátku, a proto ji vyhrajete. Líbí se vám, že z vás udělal favorita?
„Závod začíná v neděli. Já jsem řekl, že je šest lidí, s kterými musím stoprocentně počítat. Samozřejmě, na padesátce se může stát, že někdo vyrupe a někdo může překvapit. Takže, ano, nebojím se říct, že patřím k favoritům. Ale bude rozhodovat samotný závod, počasí. A doufám, že si naši servismani dodrží ten rytmus a lyže budou perfektní. Je to otevřený, ale říkat, že já jsem jediný favorit, nebudu. Protože tak to není.“

Je pravda, že jste s trenérem Miroslav Petráskem zvažovali váš start ve štafetě kvůli přípravě na poslední závod? „Míra mluvil s doktorem Martinem Koldovským o možnosti podstoupit superkompenzaci. To znamená, že zhruba dva dny nejíte jídlo s obsahem cukrů a následně zařadíte dva nebo tři dny, kdy jíte potraviny, kde je vysoký obsah cukrů. Tělo si vytvoří větší zásobu cukrů pro případ krize. Využívá se to při těch dlouhých závodech, kdy vám to může výrazně pomoct. A Míra přišel s tím, jestli to nepodstoupím.“

A to by ovlivnilo váš výkon ve štafetě? „Hrozilo by, že bych podal trošku slabší výkon. Zároveň jsem měl obavy, jestli bych v tomhle stavu nebyl po štafetě vyčerpaný. Navrhl jsem, že buď štafetu nepojedu vůbec, nebo z plné přípravy jako poslední léta vždycky, a porveme se s klukama o co nejlepší umístění. Kdybych věděl, že jediné, co jsem zanedbal před padesátkou, byla superkompenzace a mohl jsem mít medaili ze štafety, rozhodl bych se stejně.“

Neberete to jako oběť týmu?
„Když jezdíte dobře, superkompenzaci nepotřebujete. Buď si medaili z padesátky odvezu, nebo se skloním před lepšími závodníky. Já věřím, že si ji odvezu. Ale výsledek na padesátce nebude rozhodující pro výsledek celé olympiády. Jezdím tady výborně.“

Jak se budete na poslední závod připravovat?
„Bude záležet, jaké povinnosti nás budou čekat. Jak dlouho bude trvat, než ustane ten šrumec kolem štafety. Na jednu stranu bych si přál, aby trval hodně dlouho, na druhou stranu v neděli mě čeká padesátka a potřebuju se na ni připravit. Bude hodně odpočívání a určitě se ještě na trať budu muset podívat a zatrénovat.“

Rozleží se ve vás únava?
„Den před štafetou jsem se cítil úplně výborně, krásně se mi lyžovalo. I tepy mi šly pěkně nahoru, což je před závodem dobře. Těsně před závodem se mi jezdilo naprosto hrozně, ale pak to byla pohádka. Doufám, že ty samé pocity, a klidně i průběh, budou i při padesátce.“

Už v tuhle chvíli máte tři olympijské medaile, což se z Čechů podařilo málokomu, znamená pro vás něco tahle statistika?
„Možná jsem hloupej, ale já medaile nepočítám. Zahřeje to, když někdo s takovou statistikou přijde. Když jsem odjížděl z domu, dva dny před tím za mnou chodili Němci, přímo doma zazvonili, popřáli hodně štěstí do Vancouveru. To samozřejmě potěší. Ale já potřebuju ten pocit síly, kdy víte, že jste vyhrál, a endorfiny s tím spojené. Potřebuju to, aby mě lyžování dál bavilo.“