Bauer: Bez zlata se stydět nemusím

„Ale ne, i když mi to neuvěříte, jsem s tímhle výsledkem spokojený. Ale hlavně s celou olympiádou.“

Vyhlašoval cestu za zlatem, na které nakonec nedosáhl. Ale stejně neměl Lukáš Bauer jakýkoli důvod ke smutku.

Zklamaný Lukáš Bauer v cíli klasické padesátky • Foto Barbora Reichová (Sport)	Bauer bez medaile, zlato slaví sprinter Northug »
Lukáš Bauer se snaží dostat před své soupeře • Foto Barbora Reichová (Sport)	ONLINE reportáž ze závodu s postřehy Petra "Pivrnce" Urbana, lyžaře Pavla Bence a českého fanouška »
Foto	Bauerův kamarád Urban: Smekám. Padesátka je svinstvo »

„Mám individuální bronz z patnáctky, který je výborný, a druhý ze štafety, jenž je nečekaný, ale o to hezčí,“ říkal dvaatřicetiletý běžec.

„Co se padesátky týká, nemá mě co přebolet. Mluvilo se o medaili, já jsem věřil, že se cítím dobře, ale netvrdil jsem, že jsem jediný favorit. Patnáct lidí dojelo ve skupině, rozhodl finiš. Já dneska síly neměl.“

Dá se říct proč? Kvůli náročnému programu, nebo vás trápilo něco dalšího?
„Bylo to jednak tím, že jsem jednou spadl a dvakrát jsem byl na hraně pádu. To se pak vždycky propadnete někam, odkud musíte dojíždět ostatní, nebo se propracovat vpřed. Není to jednoduché. Ale musím připustit i to, že program olympiády je náročný. Držím formu od Tour de Ski, což je docela dlouhá doba. Možná mi začíná lehce docházet. Navíc padesátka je specifi cký závod. Nebyl jsem tím, kdo by si diktoval tempo závodu, což je rozdíl mezi prvním a dvacátým závodníkem.“

Byl nějaký okamžik, ve kterém jste vyloženě rupnul? Nebo síly došly pozvolna?
„Spíš pozvolna. Měl jsem dvakrát, třikrát pocit na zvracení. Nemohl jsem zrychlit, zatímco ostatní ano.“

Trenér Miroslav Petrásek říkal, že už po 10 kilometrech mu bylo jasné, že to nebude váš den.
„Proč mi to tedy neřekl? (smích) Snažil jsem se schovávat, do dvacátého kilometru jsem jel naprosto v pohodě. Ale pád vás trochu rozhodí. A když se otočíte a vidíte, že vás jede pořád pětadvacet, není to příjemné. Chce to udržet nervy až do konce a zapnout v ten správný moment.“

Byly pro vás vůbec výhodou zastávky na výměnu lyží?
„Tvrdím, že výměna lyží je blbost. Jednak se ničí kouzlo lyžování, ke kterému patří i mazání a to, že i favorité dokážou promazat. Když se jim to stane teď, objedou deset kilometrů a vezmou si nové, perfektně připravené lyže. Ale ať se mi to líbí, nebo ne, musím s tím počítat.“

Tentokrát byly zastávky v depu pro některé běžce zkázou. Francouz Gaillard dostal sepnuté lyže, někomu se běžky vyzuly, Estonec Veerpalu dokonce upadl. Co tomu říkáte?
„Mně to vždycky při výjezdu z depa zadrhlo. Tak to ale je. Při skiatlonu přezouváte na podložce, takže vám lyže nepodjedou. Tady hrozilo, že si do lyže ťuknete a ona vám odjede jinam. Spíš mi ale vadilo, že depo bylo dost úzké, dost jsme se tam šermovali s Colognou. Ale všichni to měli stejné.“

Třeba si to vynahradíte při padesátce na olympiádě v Soči za čtyři roky.
„Já vám tady slíbím Soči a vy mi to budete za dva roky připomínat. Mě teď bude zajímat zbytek sezony, chtěl bych bojovat o druhé místo v celkovém hodnocení Světového poháru, protože Petter Northug je asi nedostižný s náskokem, který má. A příští rok mě zajímá mistrovství světa v Oslu. Olympiádu v Soči v žádném případě nevylučuji, ale jestli tam vyjedu, to uvidíme.“

Kdy se rozhodnete definitivně? Za rok, za dva?
„Teď můžu říct, že další olympiáda definitivně bude a po padesátce na Hollmenkollenu odpovím: V žádném případě. Důležité je, jestli budu mít podporu doma, protože závodění a cvrkot kolem něj mě asi bude bavit pořád. Taky bude záležet na výsledcích a na podmínkách, které nám běžecký úsek udělá.“

Z olympiády v Turíně jste si přivezl jednu medaili, teď dvě, do Soči to tedy vychází na tři?
„Tři. Nebo sedm. Nevím. Určitě přidají nějaký závod, který mi bude vyhovovat. Sprint trojic. To se nedá. (směje se) Bavme se o příští sezoně. Tím, že se pohybuju takhle ve špičce, moje ambice na příští rok zase budou bojovat o medaile. Chci se pořád strkat s těmi nejlepšími, ne jen jezdit někde v průměru. Otázka je, jestli toho jako starší budu pořád schopen, nebo ne.“

Každopádně vám v úctyhodné sbírce stále chybí vytoužená zlatá olympijská medaile. Třeba byste za čtyři roky mohl napsat příběh jako Kateřina Neumannová, získat tu nejcennější placku v posledním závodě.
„Když to řeknu úplně natvrdo, mě celkem nezajímá, co napsala Katka. Byla to výborná závodnice se spoustou výborných výsledků, ale já se na ni v žádném případě nehodlám dotahovat. Závodím v jiné kategorii a s jinými soupeři. Je velmi mnoho výborných závodníků, kteří nemají ani tu bronzovou medaili z olympiády, a přesto mohou hodnotit svou kariéru úspěšně. Já jsem ještě neskončil, nehodlám hodnotit. Ale i kdyby se mi zlatá v životě nepodařila, stydět se za sebe nebudu.“