Na hlavní třídě gruzínského horského městečka Bakuriani sáňkaře Nodara Kumaritašvilliho (†21) stále připomíná velká fotka, pod kterou lidé zapalují svíčky. Dnes je to právě rok od chvíle, kdy zahynul během tréninku před olympijským závodem ve Vancouveru.
Rodinu ničí, že za jeho smrtelnou nehodu nikdo nenese zodpovědnost.
Gruzínský olympijský výbor a rodinu zasáhla nedávná reportáž v kanadské televizi CBC. Vyšlo v ní najevo, že výkonný ředitel organizačního výboru her v e-mailu z března 2009 – skoro rok před olympiádou – psal Mezinárodní sáňkařské federaci: „Na trati se jezdí příliš rychle, mohlo by to způsobit závažné nehody.“
Gruzie to označila za skandální odhalení, které by mělo motivovat další vyšetřování a vyústit přinejmenším v obvinění z nedbalosti. Pravda je, že maximální projektovaná rychlost pro dráhu ve Whistleru byla 137 kilometrů v hodině.
Otevřena byl v prosinci 2007 a brzy bylo jasné, že teoretické výpočty nesedí. Při olympiádě 2010 se tady jezdilo až 154 kilometrů v hodině. Nodar ve chvíli, kdy vyletěl z trati a zabil se o kovovou podpěru zastřešení, jel rychlostí 144,3 km/h.
Otec David Kumaritašvilli, který se doma zotavuje po nedávné operaci, říká: „Po nehodě se snažili Nodara popisovat jako mladého sportovce, který doplatil na nezkušenost. To je absolutní nesmysl! Nodar byl nebojácný, ale zároveň dobře trénovaný a zodpovědný sportovec, žádný nezkušený hazardér.“
Související články
