8°C
Tomáš Plekanec o týdnech bez Lucky: Stýská se i Matyáškovi
Po třech týdnech má doma zase pohromadě celou rodinu. V pátek podepsal s Montrealem nový lukrativní kontrakt. A na ledě válí on i klub. Nejen o tom mluví Tomáš Plekanec (32) v exkluzivním rozhovoru pro Blesk.
Jste rád, že se nová smlouva upekla hned na začátku sezony a můžete se v klidu soustředit na hokej?
„Jsem samozřejmě rád, ale i kdyby se to nepodepsalo, tak bych neměl problém počkat na léto, už jsem v té pozici byl a neměl jsem s tím problém. Ale je fajn, že je to hotový.“
Dovedl jste si vůbec představit, že byste se s klubem nedohodli a vy se po 12 letech stěhoval, navíc i s rodinou, jinam?
„Nevím. V NHL nikdy nevíte. Můžete se stěhovat zítra anebo vůbec, tak nemá cenu nad tím moc přemýšlet.“
Vaše rodina se teď stěhovala i tak. Lucka byla s čtyřměsíčním Adámkem tři týdny v Česku, vy jste s týmem strávil deset dnů na cestách a čtyřletý Matyáš zůstal v Montrealu sám s vaší maminkou. Jak to zvládl?
„Asi se mu trochu stýskalo, ale zvládá to dobře. S babičkou mají skvělý vztah, nedá na ni dopustit, takže to bylo v pohodě.“
V létě jste pro změnu byli v Česku vy s Matyášem a Lucka v Kanadě po porodu s mimčem. Jak zvládáte tyhle role slaměného vdovce?
„Jelikož během sezony cestuju hodně po tripech a s Matyáškem toho času tolik není, tak to bylo super. Jezdili jsme na kole, v těch horkách v Česku jsme byli každej den v bazénu, takže to fajn uteklo a mohli jsme mít takovou menší pánskou jízdu.“
Vaříte, nebo vyloženě spoléháte na mamku, případně stravovací zařízení? „Mě baví spíš grilovat, vaření určitě ne. Ale hodit maso nebo rybu na gril mě baví, a samozřejmě sem tam na jídlo zajdeme s klukama, co se nevidíme přes rok.“
Jak se Matyášovi zamlouvá, že má sourozence?
„Matyáš je zatím skvělej brácha. I spolu s Adámkem chodí dohromady spát, takže je to výborný i pro nás. A chová se k němu skvěle. Občas to prý mezi dětmi vře, než si zvyknou, ale u Matyáše je to zatím spíš pravý opak. Ale třeba to ještě přijde.“ (smích)
Na ledě už se sklouznout byl. Pokračuje v tom?
„Byli jsme se párkrát sklouznout, ale zatím si myslím, že má čas. Letos mu budou teprve čtyři, tak asi mezi tím čtvrtým a pátým rokem ho budu brát víc. Teď jsem rád, že se učí skákat, dělat kotrmelce a celkově mít koordinaci pohybů. Když ho bude bavit hokej, bude to fajn, když ne, tak to snad bude něco jinýho.“
Vás hokej letos musí bavit hodně. Vyhráli jste prvních šest zápasů, lépe Montreal ještě nikdy sezonu nezačal. To musí být ve městě blázinec...
„Já se do města až tolik nedostanu, ale určitě jsou se začátkem sezony jak fanoušci, tak my, spokojení. Začátek je důležitej a i tak k tomu každý rok přistupujeme, potom v druhý půlce sezony se ty body těžko honí na poslední chvíli.“
Jaké jsou vlastně vyhlídky fanoušků a médií? Věří, že byste po 22 letech mohli zaútočit na Stanley Cup?
„Tak tomu tady věří každý rok, takže v tom se nikdy nic nemění. Jsou tady jen nejvyšší cíle, nikdy nikdo není spokojenej jen s play off.“
Vy jste v prvních šesti zápasech dal pět gólů, podobně tomu bylo i loni. Zdá se, že na startu býváte ve formě...
„Jak už jsem říkal, začátek je hodně důležitý a to platí jak pro tým, tak pro jednotlivce. Na druhou stranu to nic moc neznamená, sezona je dlouhá.“
Hned v prvním utkání jste zaznamenal svůj 500. bod v NHL. Je to pro vás cenná meta?
„Je to pěkný číslo, ale nepovažuju se za hráče jen na kanadský body. Za cíl v kariéře je být v týmu, který vyhraje Stanley Cup, ne osobní statistiky. Nic
méně před 12 lety, kdy jsem tu začínal, by se mi o něčem takovém ani nesnilo, takže si toho vážím. Být v kategorii hráčů, jako je Bob Gainey a další, je skvělé.“
