Jágrova cesta k víře: Od UFO přes hypnotizéra až k Bohu
Má miliony fanoušků, kteří obdivují každý jeho pohyb, každé jeho slovo. Jakmile však Jaromír Jágr (43) spustí o Bohu a víře, najednou mu ateistická hokejová rodina nerozumí.
Přitom právě víra v Boha je pro legendu vůbec to nejdůležitější. „Je to síla, kterou si lidi neuvědomují. Bez toho bych v současnosti nehrál,“ vysvětluje veterán Jágr. Jak cestu ke zbožnosti vlastně našel?
Pohlcen tajemnem
V mládí na statku v Hnidousích to nebylo. „My s manželkou věřící nejsme,“ říká jeho otec. „Silnou víru ve vyšší sílu, v Boha, jsem v sobě asi měl už tenkrát, byť nevědomky,“ myslí si ale Jaromír. Projevovat se to začalo ve čtrnácti letech, kdy ho uhranulo tajemno, paranormální jevy, vesmír, UFO.
V následujících letech hltal knížky o vyšších silách a spojence našel v trenérovi Mariánu Jelínkovi. Přesto zůstával tak nějak neukotvený. „V Naganu sbíral sošky Buddhy,“ vzpomíná Jágr starší. Ten rok se vše začalo měnit. A mohlo za to jedno setkání.
Síla sugesce
Bylo to na akci v Trojském zámečku, kde potkal Svatavu Kabošovou, která ho následně seznámila s ukrajinským parapsychologem Ignatěnkem. „Od začátku mě fascinoval. Dokázal neuvěřitelné věci. Tehdy mě vůbec nenapadlo, do čeho jdu. Na jak tenký led jsem vstoupil,“ vzpomíná Jágr.
Ignatěnko se ho v polohypnostickém stavu snažil přivést na pozitivní myšlenky. Přes telefon ho dobíjel energií a dokázal, že Jágr začal věřit sám v sebe. Jenže časem se číslu 68 začalo zajídat, že profesor pracuje s jeho nevědomím a vkládá mu něco do hlavy.
Tajný křest
S doktorkou Kabošovou zůstal v kontaktu a byla to právě ona, která ho přivedla k pravoslaví. „Naměřovala jsem ho tím, že jsem s ním sdílela vlastní osobní duchovní zkušenost,“ uvádí. „Kdyby tu byl starý Buddha, třeba by to dopadlo jinak, ale já ho nepotkal. Potkal jsem člověka z pravoslavné církve a nemám důvod na své víře cokoliv měnit, protože mi vyhovuje,“ říká Jaromír o církvi, která je známá asketickou přísností, ale i velkou mírou svobody a individuálním přístupem ke Kristu. V září 2001 se nechal pražským patriarchou pokřtít.
Věrozvěst
O tom se však veřejnost dověděla až o dva roky později. Proč? „Mluvit o víře je v Čechách, kde je 80 % lidí nevěřících, hrozně problematické,“ objasňoval. Sebevědomí mu nakonec dodaly až tři roky strávené v ruském Omsku. „Tam jsem se naučil neskrývat svůj vztah k víře a nestydět se o ní promluvit,“ přiznal v roce 2012 po návratu do NHL.
Dnes je to vidět i na jeho Facebooku, kde se Jágr nezřídka pouští do až filozofických rozprav a nenechá se odradit ani občasným pohrdáním. Jako by už neplatila jeho věta z loňského února: „Lidé, kteří věří, vědí, o čem mluvím. A ti, kteří nevěří, by mi stejně nevěřili, o čem mluvím.“
Jágr obecně o víře„Myslím, že díky víře budu moct hrát i v padesáti.“ „Dovedu si představit, že bych byl knězem, kdybych nebyl profesionálním hokejistou.“ „Víra je to nejsilnější, co člověk může mít. Nejsilnější je pochopitelně víra v Boha, ale může být i jiná – třeba, že člověk věří svému číslu.“ „Od kdy se křižuju? Odnepaměti. To je dané v genech, mám to v sobě. Zvířata taky vědí, co mají dělat. A nikdo jim to neříká. „Nejsem člověk, který rozděluje víru na takovou nebo makovou. Vyšší síla je jen jedna. Jestli je někdo pravoslavný, katolík nebo buddhista, je jedno. Existuje jen dobro a zlo.“ „Já nejsem žádnej fanatik víry. Jen prostě věřím v nějakou vyšší sílu, co všechno řídí.“ |