Čtvrtek 28. března 2024
Svátek slaví Soňa, zítra je Velký pátek / Taťána
Oblačno, déšť 14°C

Jágrova cesta k víře: Od UFO přes hypnotizéra až k Bohu

Autor: zal

Má miliony fanoušků, kteří obdivují každý jeho pohyb, každé jeho slovo. Jakmile však Jaromír Jágr (43) spustí o Bohu a víře, najednou mu ateistická hokejová rodina nerozumí.

Přitom právě víra v Boha je pro legendu vůbec to nejdůležitější. „Je to síla, kterou si lidi neuvědomují. Bez toho bych v současnosti nehrál,“ vysvětluje veterán Jágr. Jak cestu ke zbožnosti vlastně našel?

Pohlcen tajemnem

V mládí na statku v Hnidousích to nebylo. „My s manželkou věřící nejsme,“ říká jeho otec. „Silnou víru ve vyšší sílu, v Boha, jsem v sobě asi měl už tenkrát, byť nevědomky,“ myslí si ale Jaromír. Projevovat se to začalo ve čtrnácti letech, kdy ho uhranulo tajemno, paranormální jevy, vesmír, UFO.

V následujících letech hltal knížky o vyšších silách a spojence našel v trenérovi Mariánu Jelínkovi. Přesto zůstával tak nějak neukotvený. „V Naganu sbíral sošky Buddhy,“ vzpomíná Jágr starší. Ten rok se vše začalo měnit. A mohlo za to jedno setkání.

Síla sugesce

Bylo to na akci v Trojském zámečku, kde potkal Svatavu Kabošovou, která ho následně seznámila s ukrajinským parapsychologem Ignatěnkem. „Od začátku mě fascinoval. Dokázal neuvěřitelné věci. Tehdy mě vůbec nenapadlo, do čeho jdu. Na jak tenký led jsem vstoupil,“ vzpomíná Jágr.

Ignatěnko se ho v polohypnostickém stavu snažil přivést na pozitivní myšlenky. Přes telefon ho dobíjel energií a dokázal, že Jágr začal věřit sám v sebe. Jenže časem se číslu 68 začalo zajídat, že profesor pracuje s jeho nevědomím a vkládá mu něco do hlavy.

Tajný křest

S doktorkou Kabošovou zůstal v kontaktu a byla to právě ona, která ho přivedla k pravoslaví. „Naměřovala jsem ho tím, že jsem s ním sdílela vlastní osobní duchovní zkušenost,“ uvádí. „Kdyby tu byl starý Buddha, třeba by to dopadlo jinak, ale já ho nepotkal. Potkal jsem člověka z pravoslavné církve a nemám důvod na své víře cokoliv měnit, protože mi vyhovuje,“ říká Jaromír o církvi, která je známá asketickou přísností, ale i velkou mírou svobody a individuálním přístupem ke Kristu. V září 2001 se nechal pražským patriarchou pokřtít.

Věrozvěst

O tom se však veřejnost dověděla až o dva roky později. Proč? „Mluvit o víře je v Čechách, kde je 80 % lidí nevěřících, hrozně problematické,“ objasňoval. Sebevědomí mu nakonec dodaly až tři roky strávené v ruském Omsku. „Tam jsem se naučil neskrývat svůj vztah k víře a nestydět se o ní promluvit,“ přiznal v roce 2012 po návratu do NHL.

Dnes je to vidět i na jeho Facebooku, kde se Jágr nezřídka pouští do až filozofických rozprav a nenechá se odradit ani občasným pohrdáním. Jako by už neplatila jeho věta z loňského února: „Lidé, kteří věří, vědí, o čem mluvím. A ti, kteří nevěří, by mi stejně nevěřili, o čem mluvím.“

Jágr obecně o víře

„Myslím, že díky víře budu moct hrát i v padesáti.“
(květen 2012)

„Dovedu si představit, že bych byl knězem, kdybych nebyl profesionálním hokejistou.“
(květen 2012)

„Víra je to nejsilnější, co člověk může mít. Nejsilnější je pochopitelně víra v Boha, ale může být i jiná – třeba, že člověk věří svému číslu.“
(srpen 2011)

„Od kdy se křižuju? Odnepaměti. To je dané v genech, mám to v sobě. Zvířata taky vědí, co mají dělat. A nikdo jim to neříká.
(září 2010)

„Nejsem člověk, který rozděluje víru na takovou nebo makovou. Vyšší síla je jen jedna. Jestli je někdo pravoslavný, katolík nebo buddhista, je jedno. Existuje jen dobro a zlo.“
(březen 2009)

„Já nejsem žádnej fanatik víry. Jen prostě věřím v nějakou vyšší sílu, co všechno řídí.“
(červenec 2003)

Témata:  cestavíraJágrsporthokej Hokej na Heureka.cz