8°C
Komentátor Polák: 34 let s milenkou! Po smrti manželky si ji vzal
Stojíme před bytovým domem v jedné z bratislavských rezidenčních čtvrtí. S úsměvem nás vítá sympatická hnědovláska Agáta Poláková (61). „Pojďte dál, Karol nemůže moc chodit,“ vysvětluje absenci svého manžela, komentátorské legendy Karola Poláka (81).
Vstupujeme do úchvatného dvoupatrového bytu s terasou. Scházíme po schodech do spodního patra a už vidíme slavného komentátora, jehož zvučný a nezaměnitelný hlas milovali nejen sportovní fandové, ale podléhaly mu ženy všech věkových kategorií. Je to chlap jako hora.
Sedí v křesle a podává nám ruku: „Před pár dny jsme se vrátili z dovolené a já si šel zacvičit do fitka. A že si na začátek udělám deset dřepů. Při osmém najednou prásk! Současně se mi natrhly na obou nohách stehenní svaly! Padol som na riť a nemohl jsem vstát. Tak mě pomohli domů kluci z fitka. Ráno jsem pak nemohl ani vstát z postele,“ vysvětluje svůj dočasný handicap. Otevírá lahvičku domácí borovičky, všem rozlévá a připíjíme si na zdraví.
Litr vína na ex
„Ještě že mám svou Agátu,“ usmívá se na manželku, která je o celých 20 let mladší. Jsou vlastně novomanželé, brali se letos, 5. září, po 34leté známosti. A jak se vlastně seznámili?
„Bylo mi tehdy 47 let, Agátě 27 let. Ona je z Košic, kam jsme každoročně jezdili na mezinárodní maraton, a já komentoval přenos. Seděl jsem tehdy, to byl rok 1981, v recepci hotelu Slovan a vidím, jak tam pobíhá taková pěkná holka, úplná »krásavica«! Jak jsem se posléze dozvěděl, pracovala v rozhlase a na tuto sportovní akci ji poslali jako hostesku,“ vzpomíná Polák.
Oslovil ji, když se vraceli ze slavnostního zahájení, a pozval ji do baru v hotelu Slovan. „Večer pak přišla, seděli tam její kolegové z rádia a říkali: K**va, copak nám tady poleze ten Polák do zelí?! Tak ho ožereme.
A jeden z nich mi říká: Karle, vidím, že piješ červené víno, vsaďme se, že nevypiješ flašku na ex! A já říkám: Dones! Přinesli lahev, otevřeli a já ji vypil na ex. Pak jsem řekl: Smím prosit? A šel s Agátou tančit,“ vzpomíná Karol Polák.
Tak to všechno začalo. Karol a Agáta se začali scházet. Ona měla z předchozího vztahu malého syna. „Já byl ženatý, což byl samozřejmě průser. A korunu tomu nasadily máma a sestra Agáty, které napsaly mojí manželce, zda ví, s kým se stýkám. A byl oheň na střeše, hřmělo, manželka mluvila o rozvodu. Pak ale řekla: »Ty jsi byl, pořád jsi a dál budeš kurevník, tak já už to s tebou nějak vydržím.« A zůstali jsme spolu,“ vypráví komentátor.
Sexuální život
Karol vypráví dál zcela otevřeně: „Abych se přiznal, my jsme žili s Agátou pohlavním mileneckým životem celý ten čas, až do loňska, kdy manželka zemřela na zástavu srdce. Jezdíval jsem za ní do Košic nebo ona za mnou na různá místa, kde jsem byl pracovně. Dokonce se mnou byla i na několika šampionátech v kopané či krasobruslení.“
Ke slovu se dostává Agáta a vypráví, jak jela za Karolem na olympiádu v Sarajevu: „Když tehdy za totality člověk chtěl jet na západ, případně do Jugoslávie, potřeboval výjezdní doložku. Jela jsem si ji vyřídit do Prahy a tam mě čekal šok. Podala jsem příslušníkovi svůj pas a on mi ho schválně zlomil a říká: Máte poškozený pas, nemůžu vám žádnou doložku vystavit. Naštěstí jsem měla kolegyni, jejíž manžel dělal na pasovém pro Západ, zašla jsem tam s nějakou flaškou a doložku dostala.“
Svatba
Léta běžela a Karol pomáhal své milence se synem, jak se dalo, vídali se jednou dvakrát za měsíc, pořídil jim chladničku, pračku a další věci. „To všechno jsem koupil z ušetřených peněz, aby moje žena nevěděla. Moderoval jsem různé akce, dostal za akci třeba tisícovku, doma přiznal 500. Pak zase 500 a tak dál. Agáta si v Košicích vytrpěla svoje, pořád jí říkali, ať se na mě vy**re, že ji stejně jednou odkopnu. A strašně si cením toho, že tlakům odolala a zůstala mi věrná, alespoň tedy doufám, co říkáš, Agáto… No a když moje žena zemřela, cítil jsem něco jako morální povinnost ji požádat o ruku, samozřejmě i proto, že se máme rádi a láska nám vydržela takových let! Tak jsme se před čtyřmi měsíci vzali,“ vysvětluje komentátor.
Na otázku, co jí na něm tak imponovalo, se Agáta usmívá: „Že je tak pozorný, uctivý, prostě cítila jsem se s ním velmi dobře. Neměla jsem, co se týče mužů, v životě štěstí…a on byl takový strašně zvláštní, přitažlivý, taková ta stará škola, jak se říká.“
Zaskočil za maroda
Po lásce se náš rozhovor samozřejmě stočil na práci komentátora, kterou dodnes Karol Polák nade všechno miluje. Je to cítit z každého jeho slova a gesta. A také ké si dodnes vede podrobné písemné záznamy o všech mužstvech slovenské první ligy. Už padesát let!
V mládí studoval zpěv a učil se hrát na housle. Vystudoval herectví na divadelní fakultě VŠMU v Bratislavě a už jako student začal číst v rádiu zprávy. Po absolutoriu nastoupil jako herec v divadle v Martině. Když mu bylo 25, psal se rok 1959, oslovila ho televize.
„Řekli mi tehdy, že mají v televizních novinách dva hlasatele, kteří se střídají. A ten starší onemocněl a tomu druhému zrovna také není dobře, zda bych nemohl zaskočit. A ten večer jsem hlásil poprvé televizní noviny. Asi se jim to líbilo, tak si mě v televizi nechali. Po třech letech, kdy jsme dělali všechno, se začaly tvořit redakce a protože já hrál závodně basketbal, šel h ál á odně basketbal jsem samozřejmě do sportovní redakce.“
Projel celý svět
A tam už zůstal dlouhých 35 let! „Procestoval jsem celý svět, nebyl jsem jen v Austrálii, protože v té době ještě nebyly družice a nebylo možné odsud vysílat. Absolvoval jsem mimo jiné 26 mistrovství světa a 28 mistrovství Evropy v krasobruslení, mám za sebou devět světových šampionátů v kopané a 12 olympiád,“ doplnil slavný moderátor. Dnes je v důchodu, ale často v rádiu, v televizi či na různých společenských akcích vystupuje jako host.
Za totality dostal Karol Polák v zahraničí několikrát nabídku, aby emigroval a pracoval ve Svobodné Evropě či v Hlasu Ameriky. „Slibovali mi, že dostanu 10 tisíc dolarů měsíčně, byt a všechno… Poslal jsem je do pr**le, měl jsem doma rodinu děti, žil jsem si dobře, a také jsem věděl, že až by mě nepotřebovali, tak by mě kopli do p*dele a skončil bych na ulici jako bezdomovec nebo mě přejelo auto. To ne.“
Jako každý pracovník, který tehdy cestoval do zahraničí, musel po návratu sepsat zprávu. S kým se setkal, co tam dělal. „A stalo se mi, že za mnou v zahraničí přišel nějaký chlápek, že je ze Svobodné Evropy a jestli bych nechtěl zůstat. Mohl jsem to zatajit, ale raději jsem to pak do zprávy napsal. Za dva jsem se dozvěděl, že to byl pracovník čs. bezpečnosti, který si ověřoval, zda bych tam zůstal. A kdybych to byl neuvedl do zprávy, tak bych s cestami do zahraničí skončil!
Takových pokusů bylo asi pět, z toho zřejmě tři skutečné a dvě provokace,“ vypočítává komentátor.
Bublinky z Ajaxu
Karol Polák zažil během svých cest do zahraničí mnoho úsměvných příhod. K nim patřil i zážitek ze Švédska, kde se v roce 1967 čs. házenkáři stali mistry světa.
„S kolegou Vítem Holubcem jsme zašli do drogerie, že si koupíme nějakou pěknou pěnu do koupele. Všude byly ale jen samé švédské nápisy, a tak jsme vzali lahvičku s nápisem Ajax, kde byla nakreslená jedna bublinka a název se nám díky slavnému klubu Ajax Amsterodam líbil. Koupili jsme to a šli na hotel. Vítek šel do vany první, nalil si do vody půlku lahvičky a za chvíli slyším, jak mě volá, že to vůbec nepění. Pamatuju si, jak tam seděl v takové šedivé vodě a snažil se rukou čeřit pěnu, ale nedařilo se. Šel jsem na chodbu a jedna pokojská mi vysvětlila, že je to přípravek na mytí toalet… “
Člověk by poslouchal legendárního komentátora celé hodiny a rozhodně by se nenudil. My už ale museli pokračovat v cestě, rozloučili jsme se proto s Polákovými a vyrazili na bratislavský koncert Olympicu.
