Sobota 20. dubna 2024
Svátek slaví Marcela, zítra Alexandra
Oblačno, déšť 8°C

ZÁHADA posledního běhu! Srníček (†47) potkal smrt při činnosti, kterou nesnášel

Autor: Ondřej Michálek

Tajemství si vzal Pavel Srníček (†47) do hrobu. Proč šel 20. prosince běhat do temné ulice Bohumína, když to vůbec neměl ve zvyku?

O životě a smrti rozhodují náhody a ty občas vybočí z toho, co o člověku víme. Je to i případ Srníčka, jemuž selhalo srdce, ač byl relativně mladý a ve skvělé kondici. Ke všemu ho kolaps postihl na liduprázdné ulici, kam si šel zaběhat.

Sám sportoval nerad

„On ale neměl ve zvyku chodit sám běhat. Ano, udržoval se ve formě, ale aby takhle sportoval sám, vůbec nepamatuju,“ říká Igor Bruzl, místostarosta Bohumína, jenž Pavla léta znal.

Jeho slova potvrzuje rozhovor se samotným Srníčkem, který v roce 2009 prohlásil: „Já běhání nikdy neměl rád.My brankáři se mu vyhýbáme, pokud můžeme.“

S vrcholovou kariérou skončil v devětatřiceti letech, mohl si klidně dovolit vynechat to, co mu nesedělo. V kondici ho poslední čtyři roky udržovala funkce trenéra brankářů na Spartě, což na rozdíl od pozice hlavního trenéra obnáší aktivní zapojení do přípravy na hřišti! Pohyb ve skupině mu naopak byl vlastní.

„Trénování miloval, měl rád společnost, s obrovskou chutí vedl děti. Nezapomenu, s jakým elánem vždy šel na hřiště. Když třeba lilo a všichni se tvářili naštvaně, on zářil a povídal: Nádherný počasíčko, dnes to bude jako v Anglii! Dokázal tou dobrou náladou nakazit lidi okolo,“ vypráví Bruzl.

Co ho vyhnalo?

Co tedy přimělo pohodáře s širokým úsměvem na tváři vyběhnout v neděli 20. prosince sám po setmění? Měl snad výčitky, že poslední dny moc jedl? Nebo se ve své domovině dověděl nějakou zlou novinu? Pohádal se s někým a potřeboval se uklidnit? Podle proslulého kardiochirurga Jana Pirka mohl být příčinou zástavy malý infarkt.

Jisté je, že poté, co mu selhalo srdce, ležel v temné ulici příliš dlouho. Našel ho náhodný chodec a když přivolaní záchranáři jeho srdce znovu rozchodili, byl jeho mozek po dvaceti minutách bez okysličené krve už mrtvý. Díky napojení na přístroje dýchal do 29. prosince, jenže pro nejslavnějšího bohumínského rodáka už nebylo cesty zpět na tento svět.