VIP Sport

7. ledna 2016 • 05:00

Příběh Srnička (†47): Svetry po sestrách, sprchování v JZD a v 15 do fabriky

Autor:
###BLOK-TOP-VIDEA###

Krátce před náhlou smrtí pokřtil v Anglii životopis. Příběh Pavla Srnička (†47) by ale zasloužil zfilmování v Hollywoodu. Příhody z dětství a začátku kariéry jsou strhující.



Srniček, jak známo, pocházel z chudých poměrů. Maminka Bernadette, rodilá Francouzka, a otec Pavel byli zaměstnaní v JZD v Bohumíně. Vedle Pavla vychovávali ještě Milana a tři dcery.

Kouba vzpomínal na Srníčka: Měl jsem ho jako hnací motor

Vstával ve tři

„Tvrdě pracovali. Maminka se starala o krávy, táta o prasata. Byli jsme chudí, s mamkou jsem proto vstával do práce ve tři ráno, abych se tam osprchoval. Pak jsem šel do školy, a když jsem přišel domů, čekal jsem, až se táta vrátí z práce, půjčil si jeho kolo, protože na moje nebyly peníze, a jel na trénink,“ popsal Srniček v knize Touching Distance od Martina Hardyho, která vyšla v létě a vypráví o legendách fotbalového Newcastlu.

U katafalku, který byl obsypaný věnci a květinami, se promítaly Pavlovy fotky.
U katafalku, který byl obsypaný věnci a květinami, se promítaly Pavlovy fotky.

„Neměli jsme peníze. Neměli jsme auto. V té době nebylo nic, na co bych mohl být hrdý. Řekl bych, že jsem se více než cokoliv jiného styděl. Nosil jsem staré svetry po sestrách. Byl to hrozný pocit. Ale jídlo a vše ostatní k životu jsme měli,“ vyprávěl »Srňa«.

Do fabriky v 15

Aby vylepšil rodinné poměry, už v patnácti letech začal pracovat ve fabrice jako obráběč kovů. „Myslím, že i dnes bych dokázal cokoliv vysoustruhovat.“ Při tom chodil do školy a hrál fotbal.

„Tehdy jsem znal jen tvrdou práci, školu a tréninky. Nic jiného pro mě neexistovalo. Na druhou stranu jsem nikdy nekouřil ani nepil alkohol, diskotéky byly tabu.“ Nejdříve kopal za Viktorii Bohumín, v 17 pak podepsal první profesionální smlouvu s Baníkem Ostrava, který toužil po nadějném brankáři.

Daněk vzpomíná na Srníčka: Byl to fenomén s ctižádostí i pílí

Srnička lámali funkcionáři klubu už o dva roky dříve, ale nepochodili. „Pamatuji si, když přišli k nám domů. Víte, mamka nikdy nechodila do školy, stejně tak táta. Ona dokonce neuměla ani pořádně psát. Táta neuměl číst. Neměli žádné vzdělání. Jenže já tehdy nebyl doma a rodiče vůbec nevěděli, co ti lidé chtějí. Bylo mi pouhých patnáct a musel jsem ji uklidnit, že si to vyřídím sám.“

Jenže na první nabídku Baníku ještě nekývl. „Byl jsem z malé vesnice. Když jsem někdy jel do Ostravy, měl jsem pocit, že lidé jsou tam snobi. A že fotbalisti jsou primadony, co utrácejí za nesmysly,“ vzpomínal Srniček.

Se Srníčkem se přišli rozloučit i spoluhráči z EURO 1996

Témata:  sportfotbalsrnicekhistoriekariéra